Umění najít i v tom největším marastu to dobré aneb Režisérkou z donucení. Tajnosti slavných
09.11.2022
Foto: Se svolením KVIFF
Popisek: Scenáristka a režisérka Marie Poledňáková
VIDEO Královna rodinné romantiky, bez jejíchž příběhů se neobejdou už dlouhá léta žádné svátky, říkávala, že to vlastně s dětmi vůbec neumí, přesto natočila nejúspěšnější rodinné komedie. K té první sice jen nejprve napsala scénář, pak se ale bála, aby jí nějaký režisér příběh nepokazil, a tak se raději chopila režie sama.
Na kvalitní rodinné příběhy měla vždy ten správný čuch a stala se mistryní analýz partnerských vztahů. I když se s jejími hrdiny leckdy osud nemazlí, příběh vždy navzdory útrapám a konfrontacím vždy pohladí diváka po duši. Kotva u přívozu, Líbáš jako Bůh… o komedii století S tebou mě baví svět ani nemluvě. A uměla skvěle pracovat s dětmi, které v jejích filmech doslova září, přestože vždy tvrdila, že napsat dobrou komedii je zatraceně těžké. Sotva bychom našli diváka, který by neznal malého Vaška v podání Tomáše Holého a jeho urputnou snahu konečně mít kompletní rodinu. Filmy Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny měly mít původně ještě třetí pokračování s holčičkou Andělkou, s kterou měl podle Vaškovy nesmrtelné hlášky přiletět klokan v březnu. Jenže zasáhl osud.
Jak vytrhnout velrybě stoličku:
Nežádoucí příbuzní
Narodila se 7. září 1941 v Nepomuku u Plzně a v roce 1948 se rodina přestěhovala do Prahy. Původně chtěla studovat na Vysoké škole chemicko-technologické, narazila ale na pokaňkaný kádrový profil. Měla totiž v rodině prvorepublikového senátora, poslance za národní socialisty, její otec Otto Janda byl profesorem ekonomie. A protože velká část příbuzenstva emigrovala, neměla v minulém režimu na vysokoškolské studium nárok, takže začínala jako dělnice v továrně, s vrtačkou a svářečkou v rukou, aby si životopis trochu vylepšila. S odstupem času už ale tuto životní etapu dokázala brát pozitivně. „Nelituji ničeho ze svého života. Prožila jsem velmi těžké období, když jsem šla namísto studia svářet do továrny. V té chvíli to bylo hrozné, ale dnes si myslím, že šlo o dobrou životní zkušenost. Naučila jsem se na životě hledat ty lepší stránky,“ prozradila serveru Korzár.sk.
Jak dostat tatínka do polepšovny:
Já jsem horník! Kdo je víc?
Velký vzor měla v otci, kterého komunisté degradovali z profesorského postu a za trest musel do dolů. „Tehdy vyhlásil: Já jsem horník, kdo je víc? To by leckdo nedokázal. Byl to úžasný člověk. Hnal ho vnitřní motor, který ho nutil být ve všem první. Takže parta, v níž pracoval, vyhloubila nejdelší chodbu, vždy měli nějaký rekord,“ vzpomínala. Říká se, že láska je mocná čarodějka, která dokáže spoustu věcí změnit, a změnila i život mladé Marii, tehdy ještě Jandové. Odjakživa velmi ráda tančila, a tak se přihlásila do soutěže Miss Charleston a vyhrála ji. Díky tomu s ní přišel udělat rozhovor muzikolog Ivan Poledňák a zajiskřilo to mezi nimi tak silně, že z toho byla láska a později i manželství.
Kotva u přívozu:
Konečně ve škole
Díky manželovi začala poznávat lidi z umělecké branže a všiml si jí i známý scenárista Jaroslav Dietl, který jí nabídl místo asistentky v televizi. Právě začínala šedesátá léta, v roce 1962 porodila syna Petra a krátce nato začala konečně studovat na vysoké škole. Obor, který si zvolila, byl ale původnímu snu, chemii, na hony vzdálený. „Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení,“ zavzpomínala v rozhovoru pro ČT24.
Zkrocení zlého muže:
Finty pro Tomáše
Poté co vystudovala režii na FAMU, pracovala déle než dvacet let v Československé televizi, zprvu jako asistentka režie, později se už vypracovala na režisérku. A hned zabodovala filmy o horolezci, baletce a jejich divokém Vašíkovi, kterého bravurně zahrál Tomáš Holý. Umění a způsob práce, díky nimž tyto filmy tak skvěle natočila, je jejím fanouškům dobře znám. Dětským hercům totiž nikdy předem neprozradila děj, a když z nich chtěla dostat emoce, klidně jim namluvila i nějakou tu lež. Tomáši například řekla, že František Němec, kterého zbožňoval, vůbec není jeho kamarád a zradil ho. „On se tak příšerně naštval, nafoukl tváře a v té chvíli jsem řekla: Kamera!“ prozradila perličku z natáčení filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. A když v Tatrách natáčeli Jak se krotí krokodýli, chlapci, který si zahrál Koudelku, opravdu nepředala dopisy od rodičů, aby potom hodnověrně zahrál zklamání. Pak mu ale všechno vysvětlila a dopisy mu samozřejmě dala.
(Pokračování v pátek 11. listopadu)
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, FDB, Český film, Korzár.sk, Vlasta, Český rozhlas, Blanka Kovaříková: Jak se dědí sláva, Marie Poledňáková: S kým mě bavil svět)
Vložil: Adina Janovská