Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Před kamerou hádky, za ní mrazivé mlčení. Šlo o bábovku, nebo o svíčkovou? Tajnosti slavných

07.11.2022
Před kamerou hádky, za ní mrazivé mlčení. Šlo o bábovku, nebo o svíčkovou? Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Bonton

Popisek: Eva Svobodová jako teta Andělka v komedii Drahé tety a já

FOTO / VIDEO Kdo by neznal energickou stařenku, která okouzlovala temperamentem a bláznivými nápady v nejednom filmu či seriálu. Málokdo ale ví, že byla matkou geniálního hudebníka a jazzové legendy Jiřího Stivína, která právě slaví osmdesátiny.

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka Švejkovi. V nejznámější filmové adaptaci slavného Haškova románu, kterou natočil v roce 1956 Karel Steklý s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, pronesla legendární větu coby paní Müllerová dáma s mimořádným smyslem pro realistické herectví i situační komiku. Prvorepublikoví filmaři talent Evy Svobodové právě nedocenili, výraznějších filmových příležitostí se matka jedinečného českého jazzmana Jiřího Stivína dočkala až po druhé světové válce. Na hlavní roli sice čekala marně, přesto byla vždy nepřehlédnutelná. Určitě ji znáte jako tetu Andělku, která se snaží ze všech sil korigovat mnohem potrhlejší sestru Fany v hudební komedii Zdeňka Podskalského z roku 1974 Drahé tety a já. S její představitelkou byly kamarádky od mládí, přesto právě během tohoto natáčení spolu nemluvily.

 

Drahé tety a já:

Dětská hvězda

Narodila se 1. května 1907 v Praze do rodiny pedagoga a divadelního režiséra Milana Svobody, jako herec se prosadil i její o tři roky mladší bratr Miroslav. Přestože pocházeli z umělecké rodiny, doma byl vždy kladen důraz na vzdělání, takže oba měli vysokoškolské vzdělání. Eva stanula poprvé na jevišti už v pěti letech v Roudnici nad Labem, jako dětskou hvězdu ji ale vídalo publikum mimo jiné i v Bratislavě. Prostě všude tam, kde otec právě učil. Maturovala na Městském dívčím reálném gymnáziu Minerva, které vzniklo zásluhou spisovatelky Elišky Krásnohorské už v roce 1890 jako první dívčí gymnázium ve střední Evropě a v době jejího studia sídlilo v Pštrossově ulici v sousedství kostela sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském. V letech 1926-1929 absolvovala herectví na pražské konzervatoři, už v roce 1928 ale získala na jednu sezónu první angažmá v právě založeném divadle Akropolis, které postavil architekt Rudolf V. Svoboda na Žižkově a chtěl pro ně získat Vlastu Buriana. Plán mu ale nevyšel.

 

Eva Svobodová

V roce 1932 v divadelní hře Anatol; foto Wikimedia - volné dílo

Herečka s titulem

Krkolomné začátky žižkovské scény ji přiměly k změně a od podzimu 1929 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech, v němž působila až do konce druhé světové války. Její život začal být ale hektický, protože souběžně s divadlem chtěla splnit i tatínkovo přání, takže začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou v roce 1931 úspěšně absolvovala. Na jevišti se brzy stala osvědčenou všestrannou herečkou charakterních a vnitřně složitých postav, díky charakteristickému hlasu i výrazné mimice ale uměla mistrně ztvárnit i komediální, tragikomické či tragické role. Filmaři ji zpočátku využívali ve vedlejších rolích častěji jako komičku. Poprvé stanula před filmovou kamerou v roce 1933 jako služka v sociálním dramatu Vladislava Vančury Na sluneční straně.

 

Svobodová Roztomilý člověk

V komedii Roztomilý člověk; foto se svolením Národní filmový archiv

Služka s vyřídilkou

V roce 1937 si zahrála dceru účetního ředitele v dramatu Karla Čapka Bílá nemoc, které režíroval Hugo Haas a současně si v něm zahrál i hlavní roli. Vzápětí ji znovu obsadil Vančura v komedii Naši furianti, v níž ztvárnila Kristýnku, a byla nepřehlédnutelná i jako služka Novákových Rézi v úspěšné komedii Armádní dvojčata. Další příležitost dostala až o tři roky později jako služka u Janotů v psychologickém dramatu Otakara Vávry Pacientka Dr. Hegla a hubatá domovnice v romantickém dramatu Minulost Jany Kosinové, natočeném podle povídky Vladimíra Neffa. Mezitím se provdala za Jiřího Stivína staršího, mimořádně nadaného technika a autora řady patentů a vynálezů. V říjnu 1940 se jim narodila dcera Zuzana, jejíž hlas později zněl sálem divadla Semafor v prvních třech ze série úspěšných hudebních představení Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma a Zuzana není pro nikoho doma. V roce 1941 nechyběla Eva jako Valterova sestra ani v úspěšné komedii Roztomilý člověk, kterou natočil Martin Frič s Oldřichem Novým v hlavní roli, a jako Anýžka ve vlasteneckém dramatu Jan Cimbura, filmovém přepisu stejnojmenného příběhu Jindřicha Šimona Baara o selském hrdinovi.

Dobrý voják Švejk:

Na roztrhání

V roce 1942 si zahrála služku u hostinského Andulu v další komedii Otakara Vávry Přijdu hned, v níž zářil jako vycpavač zvířat Barvínek Saša Rašilov starší, a pak se na tři roky odmlčela. Koncem listopadu 1942 se jí totiž narodil syn Jiří, budoucí geniální multiinstrumentalista a jazzman, a Eva nevěděla, kam dřív skočit, protože se rodina neustále stěhovala podle toho, kde právě její manžel působil. Navzdory její snaze a obětavosti se ale manželství brzy rozpadlo a Eva zakotvila s dětmi v Balbínově ulici na pražských Vinohradech. Do domovského divadla na Náměstí Míru, které se tenkrát jmenovalo Říšské (Reichplatz), to sice měla jen pár minut, byla v něm ale víc než doma. Přesto ještě stihla ztvárnit v roce 1945 i Beruškovu manželku v poetické komedii Václava Kršky Řeka čaruje.

 

Svobodová Píchová Zkouška

S Ludmilou Píchovou v televizní inscenaci z roku 1981 Zkouška; foto se svolením Česká televize - Miroslav Pospíšil

Jedna role za druhou

Po osvobození nastoupila na scénu E. F. Buriana D 46, odkud přešla v roce 1948 do Divadla státního filmu a teprve v roce 1950 znovu stanula před kamerou v komedii Martina Friče Pára nad hrncem. V padesátých letech začala být konečně obsazována až několikrát ročně, výhradně ve vedlejších rolích. K jejím výraznějším postavám patří právě posluhovačka Müllerová ve filmu Dobrý voják Švejk, hospodyně Rezková v komedii Bořivoje Zemana Páté kolo u vozu či zvědavá sousedka v romantickém dramatu Žižkovská romance. V roce 1961 se poprvé objevila i na televizní obrazovce jako Kacířová v úspěšném seriálu Tři chlapi v chalupě a od poloviny šedesátých let začala být obsazována většinou jako babička.

 

Svobodová Ze staré drogerie

V televizní inscenaci z roku 1982 Ze staré drogerie; foto se svolením Česká televize Vlasta Gronská

Hádka o recept

Velkou příležitost jí nabídla až v roce 1974 postava tetičky Andělky v komedii Drahé tety a já. Zahrála si v ní s jedinečnou Natašou Gollovou, s níž se přátelila už od čtyřicátých let, kdy se poprvé potkaly během natáčení komedie Roztomilý člověk. A přestože byly kamarádky téměř nerozlučné, během natáčení nestárnoucí hudební komedie Zdeňka Podskalského spolu nepromluvily téměř jediné slovo. A důvod k tomu měly malicherný, jedna druhé prý odmítla prozradit osvědčený rodinný recept. Jan Skopeček, který hrál manžela záletné hostinské, později vyprávěl, že šlo o mimořádně nadýchanou bábovku, jiné zdroje tvrdí, že předmětem sporu byla svíčková. Teprve při premiéře filmu se konečně usmířily.

 

Svobodová Máma a já

Eva Svobodová v dokumentu svého syna Jiřího Stivína Máma a já; foto se svolením Česká televize

Stivínův jediný film

V stejném roce Eva Svobodová zazářila ještě jednou, tentokrát v dvojici s další celoživotní kamarádkou Marií Rosůlkovou v dramatu z prostředí pražských Ženských domovů V každém pokoji žena. Od roku 1950 byla členkou souboru Městských divadel pražských, z nějž oficiálně odešla v roce 1982 do penze. Během kariéry si připsala do filmografie víc než 130 rolí ve filmech, televizních inscenacích a seriálech a v roce 1967 dostala vyznamenání Za vynikající práci. Naposledy si zahrála v roce 1991 v televizní inscenaci Hřbitov pro cizince. Zemřela 3. ledna 1992 a o pět let později, k jejím nedožitým stým narozeninám, o ní natočil syn Jiří Stivín svůj jediný film, dokument Máma a já.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Blesk, Český film, Divadlo na Vinohradech, Městská divadla pražská, Marie Valtrová: Ornestinum, František Kovářík: Kudy všudy za divadlem)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská