Rozverná naivka zářila v minisukni proklatě krátké aneb Za co vyměnila semaforská girl kariéru. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Jiří Suchý

Popisek: Legendární semaforská girl Zuzana Burianová

VIDEO Ani herectví ani zpěv. Původně mířila plavovlasá sexbomba do mnohem pragmatičtějšího oboru. Pak ale během jedné rodinné návštěvy zazněla nabídka za čtyři pětky, která obrátila její život naruby.

V záplavě událostí posledního týdne skončila neprávem kdesi na okraji informace o odchodu výrazné a kdysi obletované osobnosti, za níž chodily do legendárního pražského divadla Semafor celé generace. Plavovlasá sexbomba byla jako zpěvačka snadno rozpoznatelná už po prvních tónech i pro majitele absolutního hudebního hluchu. A proklatě sexy byla i v pětatřiceti, když jsme trávili v legendárním divadle spoustu večerů, protože si v něm dva kamarádi přivydělávali jako trhani (žádní uválení vagabundové, ale kluci, kteří kontrolovali u vchodu, aby se do divadla nevloudil někdo bez vstupenky). Tenkrát ještě sídlilo v nízké přístavbě za pasáží Alfa, těsně před vstupem do Františkánské zahrady. Herečka a zpěvačka Zuzana Burianová byla členkou souboru čtvrt století a její vstup na scénu bývá spojován s jejím prvním manželem, legendárním mistrem zábavy Jánem Roháčem. Ve skutečnosti ale všechno bylo úplně jinak.

A co má být:

Vavříny z Benátek

Narodila se 2. října 1947 v Praze a původně se vyučila elektromechaničkou. Už v deváté třídě ale začala vystupovat s amatérským souborem Divadélko Paradox, které sídlilo na Pankráci a byli v něm tenkrát mimo jiné například i Miroslav Paleček či Pavel Liška. Říkávala ale, že ji meze sebe vzali hlavně proto, že hrála na kytaru. A získala první zkušenost před kamerou díky postavě Hanky v krátkometrážním rodinném snímku režiséra Zdenka Sirového Chlapec a srna. Film byl nečekaně úspěšný, dokonce dostal cenu San Giorgio za nejlepší film roku pro mládež a Stříbrnou medaili v kategorii film pro děti na filmovém festivalu v Benátkách. Režisér si je ale nakonec nemohl převzít. Aloise Hrušeckého, představitele malého romantika Pavla, který chodí místo do školy raději do přírody, si Sirový vybral poprvé už o rok dřív pro dětský příběh Daniel a zdálo se, že kluk, připomínající Mirka Dušína z foglarovek, má našlápnuto na úspěšnou kariéru dětské hvězdy. Pak se ale navždy ztratil kamsi do neznáma.

Proč jsem smutná:

Nabídka za čtyři pětky

Zuzana měla větší štěstí, v roce 1964 dostala bezejmenný štěk v komedii Věry Plívové-Šimkové Chlapci, zadejte se!, příběhu dívky, která bojuje v tanečních s domnělým handicapem, brýlemi. A pak vstoupil v roce 1966 do jejího života Semafor. Léta se objevovala v médiích mylná informace, že ji tam přivedl její budoucí manžel, režisér Ján Roháč. Že bylo nejdřív divadlo, a pak teprve díky němu i láska s úspěšným režisérem, Zuzana prozradila teprve před několika lety v rozhovoru s Ondřejem Suchým pro server Neviditelný pes. „Moji rodiče se znali s televizním režisérem Jaromírem Vaštou. Ten byl jednou u nás s manželkou na návštěvě, zrovna když jsem byla doma, a povídá mi: Já teď právě točím pořad Vysílá studio A. Jestli si chceš vydělat čtyřicet korun, tak za mnou zítra přijď do televize. Šla jsem tam a zrovna se natáčela písnička Pramínek vlasů. Já měla přidělaný cop, který mi na konci té písničky Jiří Suchý ustřihl. Pak se se mnou dal do řeči a zaujalo ho, když jsem mu řekla, že také zpívám a hraju na kytaru. Nu, a když jsem mu k tomu pak ještě řekla, že se jmenuju Zuzana, tak mě pozval do Semaforu.“

Tom:

Konečně živá Zuzana

Úspěšná semaforská hudební pásma odstartovala v roce 1960 představením Zuzana je sama doma s průvodním komentářem Miroslava Horníčka. Zuzana se právě rozešla se svým klukem Honzou, a tak je doma a pouští si písničky z magnetofonu. Ve skutečnosti je naživo zpívali interpreti na jevišti, zatímco Zuzanin monolog, který je propojoval, namluvila starší sestra hudebníka Jiřího Stivína Zuzana a byl pouštěn ze záznamu. Část písniček byla ještě z Reduty před vznikem Semaforu, část tvořily americké hity, otextované Jiřím Suchým. Představení se stalo hitem sezóny a sehnat na ně vstupenky bylo téměř nemožné. Díky úspěchu se postupně zrodily ještě další čtyři semaforské Zuzany včetně vzpomínkové, která byla uvedena až v roce 1999. Teprve ve čtvrtém pokračování, nazvaném Zuzana je všude jako doma, se ale konečně zjevila na scéně dívka z masa a kostí. „Můžeme prozradit, že v těchto dnech dodělává přísné zkoušky z oboru elektromechaniky, ale k práci s elektrotechnickými přístroji nenastoupí. Od srpna tohoto roku bude Zuzana Burianová vystupovat jako herečka divadla Semafor,“ zavzpomínal Ondřej Suchý na svá slova, kterými ji vítal na scéně coby začínající novinář v jednom článku.

Co jsem všechno ztratila:

Rozpustilá naivka

Její hlas sice zněl úplně jinak než ten původní, rozhodně byl ale charakteristický, výrazný a snadno rozpoznatelný na první dobrou. Čerstvě plnoletá plavovlasá sexbomba se stala jednou se semaforských girls společně s Naďou Urbánkovou, Miluškou Voborníkovou a Jitkou Molavcovou a svou roli hrála poctivě dlouhá léta. Její doménou se staly komediální postavy rozverných a půvabných naivek nejen v řadě semaforských představení, ale brzy i před kamerou. Přestože si na ni s hlavní rolí režiséři nikdy nevzpomněli, objevila se ve více než třech desítkách filmů, televizních inscenací i seriálů. Mimo jiné si zahrála v roce 1968 kadeřnici Zuzanku v hudební komedii režiséra Vladimíra Čecha Bylo čtvrt a bude půl, zdravotní sestru Zuzanu v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města či rozšafnou skladnici Bohunku v nesmrtelné komedii Jiřího Menzela Vesničko má, středisková. Nemohla chybět ani v řadě populárních televizních zábavných pořadů. Naposledy se mihla před kamerou v roce 1989 v kriminální sérii Československé televize Případ pro zvláštní skupinu.

Ano, pane Jiří:

Ano, pane Jiří

Po tragické smrti Jiřího Šlitra o vánočních svátcích roku 1969 začala v Semaforu spolupracovat s další nezapomenutelnou dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, s nimiž natočila řadu nesmrtelných songů. K nejslavnějším patří duet Ano, pane Jiří či Já odcházím, v němž se Jiří Grossmann vyrovnával se svým neodvratným koncem. A teprve díky působení v divadle se seznámila se svým prvním manželem, o patnáct let starším režisérem Jánem Roháčem, nenapravitelným workoholikem, jenž je považován za zakladatele moderní československé divadelní a televizní zábavy. Svatbu měli naplánovanou na 24. srpna 1968, kvůli invazi spřátelených armád tři dny předtím ji ale museli odložit až na listopad. V roce 1970 se jim narodila dcera Kateřina, nyní Kergalová. Za kmotru jí šla rodinná přítelkyně a sousedka ze slavného hereckého činžáku v pražských Dejvicích, herečka Stella Zázvorková, a nakonec se potatila a vystudovala režii. Šťastné manželství ale po dvanácti letech náhle ukončila smrt. Temperamentní a zdánlivě neunavitelný Roháč odešel nečekaně 5. října 1980 v necelých padesáti letech a Zuzana pak další desetiletí zůstala sama.

Máš už jít:

Hospodyně a kuchařka

Později účinkovala i v představeních Josefa Dvořáka, pak ale za ní začal chodit do divadla o šest let starší jazzový trumpetista a zpěvák Zdeněk Sid Kučera, který žil čtyřicet let ve Švýcarsku. Zuzana se konečně znovu zamilovala a 9. února 1990 se podruhé vdala. Rozhodla se na další uměleckou kariéru definitivně rezignovat. Přestěhovala se do Švýcarska, kde Kučera hrál se svou kapelou jazz, a někdejší semaforský sex symbol se proměnil v spokojenou ženu v domácnosti, hospodyni a kuchařku. Žili v městečku Hinwil poblíž Curyšského jezera, v domě s výhledem na Alpy. Domů do Čech se ale vracela velmi často, kvůli tomu si také nechala byt v pražských Dejvicích. Nyní měla v plánu vrátit se natrvalo, těšila se, že prožije letošní Vánoce doma a s přáteli. Jenže zasáhl osud a Zdeněk Kučera už se do vlasti vrátí sám. Krátce po oslavě 75. narozenin totiž Zuzana spadla ze schodů a na následky zranění zemřela 25. října 2022. Podle vyjádření její dcery byla zřejmě příčinou embolie. Poslední rozloučení s legendární semaforskou girl se uskuteční právě dnes, 2. listopadu v 11 hodin, v kostele sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Divadlo Semafor, Neviditelný pes, Česká televize, Šemanovice.cz, Supraphon, Blesk)

Vložil: Adina Janovská