Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Říši je třeba rozbít. Tři války se sousedy a moderní stát v srdci Evropy. Tajnosti slavných

31.10.2022
Říši je třeba rozbít. Tři války se sousedy a moderní stát v srdci Evropy. Tajnosti slavných

Foto: Wikimedia – volné dílo

Popisek: První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk

Za svou pravdu, národ, zemi a přesvědčení se dokázal pořádně porvat. Kdyby tak od něj aspoň špetku odkoukali naši současní politici, to bychom se měli… (Pokračování z pátku 28. října)

Na počátku první světové války se zabýval otázkou budoucí existence mnohonárodnostního rakousko-uherského státu a došel k závěru, že je třeba konflikt využít a pracovat pro rozbití habsburské říše. Už 18. prosince 1914 odjel Tomáš Garrigue Masaryk s dcerou Olgou do Itálie, aby kontaktoval důležité osoby, s nimiž mohl situaci konzultovat, a z plánovaných čtyř měsíců se cesta nakonec protáhla na čtyři roky.

Sázka na krajany

Poprvé otevřeně vyhlásil boj habsburské říši ve svém projevu v Ženevě 6. července 1915, při pětistém výročí upálení Mistra Jana Husa. Postavil se tím do čela zahraničního odboje, jeho spolupracovníky se stali Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Počátkem září 1915 se přesunul do Francie, kde byl exilovými a krajanskými organizacemi založen Comité d'action tchèque à l'étranger (Český komitét zahraniční). Ten se později přejmenoval na Česko-slovenskou národní radu a Masaryk byl zvolen jejím předsedou. V roce 1915 se přestěhoval do Londýna, kde získal místo profesora pro slovanská studia na King´s Collegem a vybudoval si postavení. Kontaktoval krajany, žijící v zahraničí, organizoval zpravodajskou agendu a získával důležité informace o situaci v Rakousko-Uhersku.

Armáda zajatců

Důležitou roli ve formování samostatného státu sehrály československé legie, které se začaly formovat především v Rusku a ve Francii. S narůstajícím počtem českých a slovenských zajatců vznikala také myšlenka vytvořit samostatnou armádu. Nejpočetnější základna československého vojska vznikala v Rusku, prozatímní vláda ale povolila volný nábor zajatců až díky úspěšnému vystoupení československé brigády v bitvě u Zborova 2. července 1917. Rozsáhlým náborem bylo do konce roku shromážděno zhruba třicet tisíc mužů a rozkazem z 9. října 1917 byl zřízen Československý armádní sbor. Masarykovy snahy o přesun vojska do Francie ale přerušila listopadová revoluce v Rusku, která legionářům odřízla cestu na západ, takže se Masaryk vypravil 7. března 1918 z Moskvy, aby připravil transport přes několik kontinentů.

Požehnání v Bílém domě

Více než 40 000 vojáků pak odjíždělo v šedesáti vlacích přes Vladivostok do Francie. Docházelo ale k srážkám se sovětskými orgány, které vyústily 25. května roku 1918 v protisovětské povstání. Vojensky dokonale připravená akce umožnila legiím obsadit celou sibiřskou magistrálu a v červnu 1918 byla zahájena přeprava. Dne 29. dubna 1918 připlul Masaryk do Spojených států, kde se mu po zdlouhavých jednáních a důležitém setkání s prezidentem W. Wilsonem podařilo prosadit samostatnost československého státu a 14. listopadu 1918 byl ve své vlasti zvolen prezidentem. Do vlasti se vracel s dcerou Olgou na palubě lodi Carmania, po přistání ve Velké Británii a přeplavení do Francie pak vlakem přes Itálii a Rakousko. Jeho vlak měl 19 vagonů a dvě lokomotivy, před ním jel vlak s legionáři. Čerstvě vytyčené československé hranice překročil v pátek 20. prosince 1918 v Horním Dvořišti, kde ho přivítalo nově zvolené Revoluční národní shromáždění Republiky československé.

Triumfální návrat

Poprvé veřejně vystoupil v Českých Budějovicích a jeho návrat do vlasti zdokumentoval pozdější úspěšný filmový režisér Svatopluk Innemann. Následující den 21. prosince ho na pražském Wilsonově nádraží přivítal uvítacím projevem spisovatel Alois Jirásek, jeho triumfální jízda Prahou vedla přes Václavské náměstí, Národní divadlo a Staroměstské náměstí na Malou Stranu, kde složil v Sněmovní ulici první oficiální slib. Odmítl ale návrh ústavy Karla Kramáře, podle nějž měl být prezident ceremoniální postava bez velkých pravomocí. Na triumfální cestu Prahou zvolil otevřený automobil Laurin & Klement jako dopravní prostředek nový a demokratický. Až pak mohl konečně vyzvednout svou ženu Charlottu ze sanatoria na Veleslavíně. A v neděli 22. prosince 1918 přednesl na Pražském hradě své První poselství.

Kdekdo si chtěl kousek urvat

Ve dnech 29. a 30. října 1918 vyhlásili sudetští Němci v pohraničí čtyři autonomní provincie, vůči českému vojsku, které je až do 28. ledna 1919 postupně obsazovalo, ale nakonec zvolili víceméně pasivní odpor. Počátkem listopadu začalo docházet ke střetům s Maďary a v dubnu 1919 se maďarská armáda pokusila dobýt Slovensko a Sedmihradsko, čímž vyvolala válku s Rumunskem, v níž Československo získalo kontrolu nad územím Slovenska. Mezitím došlo v lednu 1919 během sedmidenní války s Polskem o Těšínsko k jednomu z mála Masarykových sporů s Edvardem Benešem, který byl proti. Dne 27. května 1920 byl Masaryk zvolen prezidentem podruhé a počátkem roku 1921 překonal nebezpečnou trombózu, která vyvolala vážné obavy o jeho život. Jeho žena Charlotta už těžkou nemoc nezvládla, 13. května 1923 zemřela a roli první dámy převzala dcera Alice.

Moderní stát v srdci Evropy

Tak představoval Masaryk světu Československo a dařilo se mu to. Po boku měl spolehlivé spojence, ministra zahraničí Edvarda Beneše, ministra financí Aloise Rašína, předsedu vlády Antonína Švehlu. A jeho přítelem zůstal v soukromí i Kramář, přestože byl v politice jeho odpůrcem. Na podzim 1923 překonal Masaryk zápal plic a v létě 1924 převzal společně s ministrem obchodu USA Herbertem Hooverem záštitu nad Prvním světovým kongresem o vědeckém řízení. Mimo jiné osobně dohlížel v roce 1926 i na dostavbu Sokolského stadionu na Strahově, kam jezdil z Pražského hradu na svém oblíbeném koni Hektorovi. A v létě se zúčastnil s generálním štábem velkého vojenského cvičení v Milovicích.

Odkládaný odchod

V květnu 1927 byl zvolen prezidentem potřetí a 24. května 1934 navzdory horšícímu se zdravotnímu stavu počtvrté, přestože v té době už téměř neviděl a funkci odmítal. Vhodná doba pro rezignaci ale nastala až před Vánoci 1935. Dne 14. prosince abdikoval ze zdravotních důvodů, a pak pobýval na zámku v Lánech. Naposledy veřejně vystoupil 4. července 1937 na Zborovských oslavách na strahovském stadionu. Počátkem září pak vážně onemocněl a v pondělí 13. září nakonec lékaři boj o jeho život vzdali. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 minut. Příští den byl vystaven na zámku v Lánech a během 24 hodin přišlo uctít jeho památku zhruba 60 000 lidí. Večer 17. září byly jeho ostatky převezeny na Pražský hrad. Státní pohřeb začal v úterý 21. září 1937 v Plečnikově sloupové síni na Pražském hradě a skončil po více než devíti hodinách uložením do hrobu na Lánském hřbitově.

(zdroje: Wikipedie, Muzeum T. G. Masaryka v Lánech, Muzeum T.G.M. Rakovník, Encyklopedie dějin Brna, Masarykův ústav a archiv AV ČR, Česká televize, Český rozhlas, David Glockner: Císařův prezident, Karel Pacner: Osudové okamžiky Československa)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská