Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Byl rusofil, pacifista a jednu z nejkrásnějších rolí pro něj napsal jeho příbuzný. Co nebylo řečeno o Josefu Somrovi. Svět Tomáše Koloce

komentář 30.10.2022
Byl rusofil, pacifista a jednu z nejkrásnějších rolí pro něj napsal jeho příbuzný. Co  nebylo řečeno o Josefu Somrovi. Svět Tomáše Koloce

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Josef Somr

ROZHOVORY NA OKRAJI Osobní vzpomínka a rozhovor s genealogem Zdeňkem Hornerem o překvapivých rodových kořenech nedávno zemřelého herce Josefa Somra

Část první: Proč Josef Somr právě dnes chybí aneb Vzpomínka Tomáše Koloce

Od doby, co Josef Somr zemřel, o něm bylo řečeno hodně. Autor této rubriky by chtěl shrnout, proč si myslí, že právě v dnešní době nám jeho typ osobnosti a umělce bude chybět.

Josef Somr sbližoval lidi. Přestože o naší literatuře 60. až 90. let je známo, že její dvě velké osobnosti Vladimír Körner a Bohumil Hrabal se neměli rádi, na Josefu Somrovi se shodli a stal se dvorním hercem filmových adaptací jich obou.

V jeho osobnosti bylo něco, co vyvolávalo konflikt, ale jen do rozměru rodinné hádky, z níž jeho postava nakonec vždy vycouvala a smířila se jako první. Dalo by se říct, že byl nejprotiválečnějším hercem českých filmů, protože v nich hrál zpravidla typy pacifistů a dezertérů, od Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, Smočkova Pikniku, Körnerova Údolí včel a Werichových-Svěrákových Tří veteránů (kde jeho Servác chce vařit nebo se válet, ale rozhodně už nebojovat) až po neprávem zapomenutou televizní povídku Poslední dopis podle povídky Františka Langera, kde je v jeho roli kapitána Bürgera řečeno o válce vše.

Somr pohrdal házením lidí do jednoho pytle pro jejich politické názory. Své motto v tomto směru vyjádřil, když mluvil o svém děkanovi na JAMU Antonínu Kuršovi:

 

„Byl komouš jako řemen, ale mé vzpomínky na něj jsou dobré. Nikdy se nevozil po někom, kdo byl jiného přesvědčení, nepotíral jeho názory, i když s nimi vnitřně nesouhlasil. Dopřál každému vlastní názory mít, ale i vyjádřit. Moje rodina byla vždycky lidovecká, čímž jsem se netajil, a samozřejmě to věděl i děkan. Ale nikdy mé názory nepotíral, nezesměšňoval a nebagatelizoval. Dokonce se neostýchal přijít na mou svatbu do kostela, i když byl zapřisáhlý bezvěrec, takže jako komunista by byl neměl o kostel ani zavadit. Měl, pravda, svoje názory, ale to pro něj neznamenalo, že odmítal uznávat pravdu někoho druhého. Což je i názor můj, přestože nejsem a nikdy jsem s ním nebyl po ideologické stránce na stejné parketě.“

 

Stejným způsobem se Josef Somr díval na glajchšaltování národů, jazyků a kultur v době svého studia:

 

„Ona tehdy ruština u nikoho v oblibě nebyla. Ze známých důvodů se na ni přenesly antipatie kdekoho. Jako by jazyk za něco mohl! Ale byli i takoví učitelé, a to byl právě náš ruštinář, že nám dovedl ten jazyk přiblížit bez všech afektů, které ho povětšině provázely. Dával nám nahlédnout do bohaté klasické ruské literatury, přiblížil nám nádhernou hudbu Čajkovského, Musorgského, Šostakoviče a Skrjabina.“

 

To se později herci Somrovi hodilo, když se v Činoherním klubu stal hlavním typem řady tamních inscenací z ruské klasiky, které spoluzakladatel divadla Jaroslav Vostrý vysvětloval slovy: „V ruské klasice jsou všelidské hodnoty, a ty samy byly proti režimu.“ Autor tohoto textu si vzpomíná na nadšené líčení svého otce, jak v roce 1968 viděl Josefa Somra v roli sluhy Osipa v legendární Kačerově inscenaci Gogolova Revizora, a své vlastní nadšení, když po listopadové revoluci 1989 (ano, ta zpřístupnila i zakázaná ruská díla…) viděl televizní záznam inscenace. V této kulturní oblasti ostatně proběhlo i první osobní setkání autora tohoto článku s hercem, když Josef Somr v dramatizaci Dostojevského Běsů v Národním divadle v roce 1997 v režii Ivana Rajmonta jako by hrál sám sebe: dobrovolně umenšeného a věřícího Štěpána Verchovenského, který svou pokorou nakonec vyhrává nad všemi ideologiemi světa.

Část druhá: Cesta do hlubin rodu Josefa Somra aneb Rozhovor Tomáše Koloce s genealogem Zdeňkem Hornerem

Začněme u příjmení Somr. Co znamená?

V jediné dostupné monografii o herci, knize Dany Čermákové Pan Herec Josef Somr, se na začátku píše, že rodiny s německými jmény se do tohoto kraje dostaly jako osadníci z Německa po Třicetileté válce, která kraj prakticky vylidnila a jen rod Somrů se v kraji rozrodil do několika dynastií. Proto to německé příjmení, které během dějin mělo podoby Sommer, Summer či Sumr. Nositelé tohoto příjmení k němu přicházeli různým způsobem, většinou ale ve vazbě na význam slova Sommer (v němčině = léto). Jednou ho nesli aktéři folklorní tradice vyhánění zimy létem, nositelé letních povolání (sezonních prací), rolníci, kteří měli za povinnost odevzdávat letní dávky, obyvatelé, kteří měli bydliště na letní (jižní) straně obce, někdy ale příjmení mohlo vyjít i ze staroněmeckých slov Sumber (koš, úl, bubínek, tedy povolání jako košař, včelař, bubeník) nebo Soumare, soumar. Co je zajímavé. V nejoblíbenějším československém seriálu všech dob (podle Česko-slovenské filmové databáze) Byl jedou jeden dům Josef Somr hraje trafikanta, který se jmenuje Soumar…

To je dobrá synchronicita! Dále jsem tě poprosil o vytvoření rodokmenu Josefa Somra, případně zjištění, zda není příbuzný s dalšími významnými osobnostmi.

Ke genealogické studii Josefa Somra jsem neměl osobu, která by mě navedla na konkrétní předky, od nichž bych se mohl odpíchnout. Pomohla mi opět hercova monografie. Informace, že se rodině, z níž herec pocházel, říkalo Šustříci, mi nepomohla, protože přezdívky matriky zpravidla neobsahují. Použitelnými indiciemi byly údaje, že bratr Antonín byl o tři roky starší, bratr Tomáš zase o tolik mladší a že otci bylo 87, když šli spolu řezat s pilou, a Josefu Somrovi bylo 60, z čehož bylo možné vypočítat orientačně ročník narození jejich otce 1907.

Díky tomuto údaji jsem si ze zdigitalizovaných matrik hercova rodného moravskoslováckého Vracova vypsal rodiny, které by přicházely v úvahu. Jenomže široký rozrod rodu Somrů ve Vracově ani po těchto redukcích stále umožňoval určit za Josefovy rodiče tři různé manželské dvojice. Hledal jsem tedy dál v monografii. Tam jsem našel historku o tom, jak se přihlásil v Brně na JAMU a znepokojený otec se byl poradit se strýcem knězem v kostele, a ten mu říká Tomášu. To potvrdilo jednu z oněch tří možností, které jsem vymezil pro možnou hercovu rodinu.

Na co jsi přišel?

Rod Somrů jsem nakonec dostopoval až na přelom 17. a 18. století. Jednalo se z většiny o rod sedláků s půl nebo čtvrt lánem a vinicemi. Pradědeček Josefa František Somr to však dotáhl až na hofera (správce) části velkostatku panství Bzenec, které patřilo rodu Lichtenštejnů. (Kdyby si tedy teoreticky rod svého věrného správce odvezl do samostatného knížectví na hranicích Rakouska a Švýcarska, jemuž dodnes vládne, mohlo se jednat nikoli o slavného českého, ale o nejslavnějšího lichtenštejnského herce.) Hercův dědeček František (1874-1962) pak pracoval u dráhy stejně jako hercův otec Tomáš.

Hercovi rodiče Tomáš Somr (1907-1998) a Aloisie Lopraisová (1906-1969) se vzali 14. května 1930 ve Vracově. Začal jsem tedy s pátráním směrem k šestinásobnému vítězi rallye Paříž-Dakar v kategorii kamionů Karlu Lopraisovi (1949-2021). O něm mi bylo známo, že je z Ostravy, tak jsem zprvu ani nedoufal v nějaký objev, ten se ale dostavil! Dědeček Karla Lopraise František se narodil ve Vracově, kde se oženil s Annou z rodu Fridrichů, což byl mimochodem rod, z něhož pocházela i babička Josefa Somra z matčiny strany. Do Ostravy se prarodiče Lopraisovi odstěhovali podle sčítání obyvatel a matrik kolem roku 1915. Při hledání v rodu ostravských Lopraisů jsem naopak zcela náhodou objevil jednoho Somra z Vracova, který se přiženil v Ostravě. Tento fakt ilustruje pověstnou spolupráci spřízněných rodin, jejichž spolupráce trvala i několik generací. Důkaz příbuznosti Josefa Somra a Karla Lopraise právní cestou (přiženěním) byl potvrzen k společnému předkovi Františku Lopraisovi, narozenému 1812, a pokrevní linii jsem stopoval až k roku 1692.

To je významné zjištění. A objevil jsi v hercově stromu života ještě nějaké další významné vazby?

Ano. Za už zmíněného hercova pradědečka Františka Somra se provdala Kristina Procházková (1845-1870), Josefova prababička, která byla s pravděpodobností, rovnající se jistotě, z bzenecko-vracovského rodu Procházků, jejichž jedna větev v roce 1750 odešla do Ivančic, kde se narodil scenárista, spisovatel, dramaturg a prosaditel československé nové filmové vlny Jan Procházka (1929-1971), mimo jiné autor filmu Páni kluci (1976) podle knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera, v němž jeho příbuzný Josef Somr zazářil jako uzurpátorský třídní učitel Lopata, kterému Tom (ve filmu Tomáš) na oplátku vyvádí pěkná alotria. Což je ukázka, jak dobře může dopadnout tvůrčí setkání dvou příbuzných, kteří působí v stejném oboru.

(zdroje: Dana Čermáková: Pan Herec Josef Somr, Československá filmová databáze)

 

Vložil: Tomáš Koloc