Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Realista, nebo vlastizrádce? Jak to bylo s Anežkou Hrůzovou a střet rozumu s hysterií radikálů. Tajnosti slavných

28.10.2022
Realista, nebo vlastizrádce? Jak to bylo s Anežkou Hrůzovou a střet rozumu s hysterií radikálů. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Muzeum T.G.M. Rakovník

Popisek: Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1910, jako říšský poslanec ve Vídni

S titulem, ale bez haléře v kapse, odpůrci se množili jako houby po dešti. Svoboda slova nevoněla klerikálům, kvůli sporu s Palackým se stal vlastizrádcem. A pak se ještě navíc začal zastávat Židů. (Pokračování ze středy 26. října)

Do politiky vstoupil na přelomu osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století vypracováním nového, tzv. realistického programu, jehož cílem bylo důsledné vědecké poznávání. Začínající filozof Tomáš Masaryk pilně sbíral zkušenosti v Spojených státech i Rusku, prosazování pravdy, podložené vědeckými důkazy, mu ale vyneslo dramatické střety a vážná obvinění. Prvního poslaneckého mandátu se nakonec dobrovolně vzdal, protože se ještě necítil na reálnou politiku dostatečně připraven. A navíc na něj naplno dolehla každodenní realita. V čtyřiceti musel totiž uživit rodinu.

Napoprvé to nevyšlo

Během ročního studia na lipské univerzitě bydlel v penzionátu rodiny Göringových, kde často slýchával o americké podnikatelské rodině Garrigueových a jejich dceři, talentované klavíristce Charlotte. Už z vyprávění mu velmi imponovala, osobně se poprvé setkali 13. června 1877. Trávili spolu hodně času debatováním a četbou, Tomáš obdivoval Charlottinu vzdělanost, vážnost, zájem o dění kolem a umění prosadit svůj názor. Uvažoval, že ji požádá o ruku, jenže když se konečně rozhodl, byl nejprve odmítnut. Přesto se již 10. srpna 1877 zasnoubili, aby se po pár dnech zase rozloučili. Charlotte se totiž vrátila do Spojených států a Masaryk musel pracovat na habilitační práci. Po několika týdnech ale dostal telegram, že Charlotta spadla z vozu a zranila se, a tak se ihned vydal na cestu.

Ženich bez výplaty

Plavba přes oceán nebyla vůbec bezpečná, loď Herder, na které se plavil, byla ve velmi špatném stavu, při následující plavbě se dokonce potopila. Tomáš ale ke Garrigueovým dorazil, setkal se s již zdravou Charlotte a 15. března 1878 byli oddáni. Jako výraz rovnoprávnosti mezi mužem a ženou a obdivu a úcty ke své ženě Tomáš k svému jménu připojil její dívčí příjmení Garrigue. Po svatbě se usadili ve Vídni, zpočátku to ale neměli snadné, protože Tomáš neměl stálý příjem a přivydělával si pouze kondicemi, suplováním latiny a přednáškami. V roce 1879 úspěšně obhájil habilitační práci, v stejném roce se narodila dcera Alice a o rok později syn Herbert. Finanční starosti se stupňovaly, v roce 1882 ale naštěstí docent Masaryk dostal nabídku místo mimořádného profesora na pražské univerzitě.

Vlastizrádce proti Palackému

Charlotte ho také přivedla k přestupu k reformované kalvinistické církvi. Už předtím totiž pochyboval o smyslu katolické víry, vadilo mu pokrytectví a povinná zpověď. V Praze se manželé seznamovali se zástupci české inteligence a vlastenci a žili bohatým společenským životem, kterého se účastnily i jejich děti. V jejich domácnosti se často setkávaly přední osobnosti vědy a kultury, často také navštěvovali Náprstkův dům, významné centrum českého kulturního i společenského života. Masaryk se plně věnoval přednáškám a vědecké práci, poukazoval na nedostatek českých překladů odborné literatury, potřebu existence nové naučné encyklopedie a populárních časopisů i na potřebu založení české akademie věd. V roce 1886 se také zapojil do bojů o tzv. Rukopisy. Od počátku prosazoval vědecké prozkoumání jejich původu, čímž se dostal do sporu s Františkem Palackým a veřejným míněním a mnoho vlastenců ho začalo považovat za vlastizrádce.

První mandát

V letech 1887 až 1888 navštívil Rusko a své poznatky prezentoval v roce 1913 ve svém dvousvazkovém díle Rusko a Evropa. Během pobytu také navštívil spisovatele a filozofa Lva Nikolajeviče Tolstého. Do politiky vstoupil na přelomu osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století vypracováním nového, tzv. realistického programu, jehož cílem bylo přesné vědecké poznávání. S ekonomem Josefem Kaizlem a historikem Karlem Kramářem začal program prezentovat na stránkách nového týdeníku Čas, jejich cílem byla poctivá a rozumná aktivní politika. Brzy získali sympatie především mladé inteligence, k zvolení do parlamentu ale potřebovali podporu velké strany. Po neúspěšných jednáních se Staročechy byli koncem roku 1890 přijati k Mladočechům a v březnu 1891 byl Masaryk zvolen poslancem v obvodu měst Písek-Volyně-Horažďovice-Sušice-Klatovy-Domažlice. Sice hned zpočátku se mu podařilo do složité politické práce parlamentu proniknout, dostával se ale do sporů s radikálními členy strany a uvědomoval si, že ještě není na politickou dráhu připraven. Proto se v září 1893 mandátu vzdal. Postupně se rozešel s Kaizlem a Kramářem, hnutí začali zastupovat mladí stoupenci Jan Herben, Josef Gruber a František Drtina.

Jak to bylo s Anežkou Hrůzovou

V roce 1897 byl konečně jmenován řádným profesorem a bylo mu čtyřicet devět, když byla v březnu 1899 u Polné na Vysočině nalezena zavražděná dvacetiletá švadlena Anežka Hrůzová. Z brutálního činu, který byl bez příčiny označen za židovskou rituální vraždu, byl obviněn mladík židovského původu Leopold Hilsner. V dopisu bývalému studentovi odsoudil Masaryk pověru a souhlasil i s uveřejněním svého názoru v deníku Neue Freie Presse, čímž odstartoval vlnu nepopularity a útoků. To ho přimělo začít se případem podrobněji zabývat. Poté co napsal brožuru, v níž rozebral neopodstatněnost důkazů a přirovnal proces k Dreyfusově aféře, začal být v tisku obviňován z korupce a skrytých úmyslů. Úřady ho dokonce obvinily z narušování klidného průběhu soudního procesu, po útocích v novinách následovaly demonstrace studentů, kteří ho vůbec nepustili ke slovu.

Politik realista

Přestože pro něj hilsneriáda znamenala těžkou životní zkouškou, později přiznával, že mu ohlas aféry po letech velmi pomohl v době budování československého státu. „Za války jsem pochopil, k čemu to také bylo dobré: světový tisk je zčásti řízen nebo financován od Židů; znali mě z Hilsnerovy aféry a teď se odvděčili tím, že psali o naší věci sympaticky nebo alespoň slušně. Politicky nám to hodně pomohlo.“ Na jaře roku 1900 založil Českou stranu lidovou – pokrokovou (od roku 1906 Realistická strana). Publikoval, přednášel v řadě českých i moravských měst, v létě 1902 přednášel na Chicagské univerzitě a vystoupil na řadě setkání s českými a moravskými krajany. V roce 1907 se zúčastnil v Bostonu kongresu o náboženské svobodě. V letech 1907 a 1911 byl zvolen poslancem vídeňské Říšské rady a jako jediný představitel Realistické strany v ní působil až do první světové války. V roce 1912 předložil návrh na zřízení druhé české univerzity v Brně, a na podporu této interpelace přiložil přes sedm tisíc petic českých, moravských i slovenských měst. A o rok později začal vydávat v němčině své nejrozsáhlejší dílo Rusko a Evropa.

(Pokračování v pondělí 31. října)

(zdroje: Wikipedie, Muzeum T. G. Masaryka v Lánech, Muzeum T.G.M. Rakovník, Encyklopedie dějin Brna, Masarykův ústav a archiv AV ČR, Česká televize, Český rozhlas, David Glockner: Císařův prezident, Karel Pacner: Osudové okamžiky Československa)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská