Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Cena plynu klesá, firmy se drží vládního stropu, který je vyšší. Z krize kšeft století? Komentář Štěpána Chába

komentář 25.10.2022
Cena plynu klesá, firmy se drží vládního stropu, který je vyšší. Z krize kšeft století? Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Měřák naší budoucnosti

Plynař člověku vlkem, dalo by se říct. Pražská plynárenská se drží vládou nastaveného stropu jako klíště. Na burze se, jak píší Novinky.cz, v pondělí cena dostala k hranici 100 eur za megawatthodinu (což je stále mnohonásobně víc, než před krizí energetiky). Pražská plynárenská se přesto pokoušela plyn prodat zákazníkovi za 3500,-. Dohoda, bez zafixování, skončila na 3000,-, tedy přesně na státem zastropované ceně. Pražská plynárenská se stropu chytila a odmítá se pustit. I kdyby stál plyn tři koruny za MWh, zákazníkům ho prodá za 3000,-.

Bylo sychravé čtvrteční ráno, za oknem Praha zase rozmrzele zjišťovala, že se přes noc nezměnila na Řím a na drátě seděla operátorka Pražské plynárenské.

„Milá paní, za 3500,-, to je bratru za pakatel, berte, nebo nechte být,“ děla telefonní dělnice největšího pražského plynaře.

„Ale strop je přece na 3000,-, tak jaképak 3500,-?“ zazněl udivený dotaz zákaznice.

„To je až od ledna, teď se vás snažíme uchránit před zvlčilými cenami. Chcete snad platit pět, šest tisíc?“ odfoukla si operátorka.

„Zastropování platí od listopadu, ne od ledna.“

„Moment, moment,… máte pravdu. Tak za 3000,-, na zastropované ceně, na té se dohodneme?“ lámala se do peněženky plynařova posluhovačka, při předstírání ohromného překvapení, že strop je už od listopadu.

„Ráno jsem koukala na burzu, plyn se tam pohyboval na ceně 100 euro za MWh, jak je možné, že mi ten Putinův hořlavý dech z Německa chcete prodávat za tak přemštěnou cenu?“ děla zákaznice.

„Ne, ne, máme tu strop, a přes to vlak nepojede,“ odpověděla operátorka v roli operatérky, která se pokoušela vyhmátnout slepé střevo zákazničiny peněženky a řádný kus si odříznout.

Tak nějak zněl ve zkratce a zprostředkovaně rozhovor naší šéfredaktorky s operátorkou Pražské plynárenské. Přiznávám, že jsem si ho filištínsky opentlil, ale během pentlení zachoval smysl.

A tak to je se vším. Dejte kšeftaři možnost, aby se na krizi napakoval, milosrdenství půjde okamžitě stranou a on si z vaší peněženky udělá výborný exkurz do vašeho chudobince a jeho luxusní dovolené. Tak to prostě je. Fajn přístup, když se kšeftař snaží prodat jím vyrobený sýr za dvojnásobek běžné ceny. Jeho problém a jeho krach. Jenže plyn? A návazně i elektřina? Tam nejsme v běžném konkurenčním prostředí.

A proto bychom měli volat po tom, aby se veškerá distribuce, zpracování a prodej (u elektřiny pak i výroba) vrátila do státních rukou. Protože stát, na rozdíl od konkurenčního trhu, bude mít vůli ceny srážet na co nejnižší cenu. Ve vlastním zájmu, protože jinak ho občané roznesou na kopytech. Ale to by nám to Němci museli dovolit. Proč Němci? No podívejme na Pražskou energetickou burzu (PXE). Kdo tam šéfuje? Kdo má sílu ovlivňovat ceny? Naše vláda to není. Ta nemá ani ždibec moci pro to, aby cenotvorbu jakkoliv ovlivnila. Ta jen sanuje svými stropy ztráty a spotřebitele tak staví do role, kdy musí platit zastropované sumy.

„Velkoobchodní produkty PXE jsou obchodovány ve spolupráci a pod licencí EEX, tudíž dozor nevykonává MPO, nýbrž německý BaFin,“ uvedl pro Ekonomický deník mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu David Hluštík. BaFin. Německý regulátor. Dozor nevykonává MPO. Ani česká vláda. Česká vláda tak maximálně může, žmoulaje v rukou čepici, zajít s prosíkem do Německa. Proto jsme 17 spolkovým státem Německa, ovšem bez hlasovacího práva v Bundestagu. Tam můžeme leda s tou čepicí. A stejně nás zastaví na vrátnici.

V dobrých časech to zase takový problém není. Německý dozor nad cenami za naši spotřebu se až tolik negativně nepromítá do prosperity německé kolonie jménem Česká republika. Bezzubou kolonií Německa jsme v takové době tak nějak k vlastní spokojenosti. Jenže když přišla krize, zjišťujeme, že jsme bezmocní. Vláda není schopná ovlivnit nic. Lautr nic. Jejím návrhům se na mezinárodní úrovni v rámci EU vysmívají. Výsledkem siláckých provolání těch našich kašparů je, že se klíčový summit EU stran energetiky shodne na tom, že solidarita bude dobrovolná, že jednání členských států EU bude na nich samotných a že deklarují své všestranné přátelství a lásku.

Ale praktický výsledek je a bude naprostá nula. I proto, že stát nemá v rukou žádnou páku. Tu mají Němci. A snad i proto to žalostné doufání našeho ministra pro bezradnost Jozefa Síkely, který někdy před měsícem pravil, že Německo klidně omezí spotřebu svého průmyslu, jen aby ten náš nepadnul. No, uvidíme, uvidíme. Dobrovolné čekání na ortel v podání české vlády, která se stala jen protektorskou. Vládne tu Německo.

Pak je tu jedineční přístup Innogy. Ti už to mají naprosto na háku a cenu (protentokrát) elektřiny přestřelují jak jen mohou. Pro nové zákazníky ji vyšponovali téměř na 15 tisíc za MWh. Ale co, však stát cenu nad stropem zacáluje za zákazníka. No není to báječné? Budeme platit potentátům Innogy na výbornou dovolenou. Peníze Innogy jdou pak do Maďarska, nikoliv do Německa. Ale tak co, dojit se dá Česká republika z jakékoliv světové strany. Jen chudák obyvatel této země. Zaplatí to. I se sakra velkými úroky.

„Tento ceník se netýká našich stávajících zákazníků. Je to pouze pro nově příchozí zákazníky – kteří například ztratili svého dodavatele, nedobrovolně se ocitli na spotových cenách – a odpovídá aktuálnímu nacenění a aktuálním nákupům elektřiny na evropských velkoobchodních trzích. I pro tyto případné zákazníky však bude plně zohledněný cenový strop stanovený vládou,“ řekl Novinkám mluvčí Innogy Martin Chalupský. Měl by za takové mluvení dostat tučné prémie. Třeba celé Karlovarsko. Ať si s ním dělá co chce.

A teď otázka za milion. Jak se budou chovat prodejci energií k zákazníkům s končící fixací? Budou hodní? Budou dbát na sociální smír? Nebo to tady oškubou opravdu a doslova až na kost? Hezky česky kapitalisticky - zničit, odrbat, zlikvidovat, poslat do exekuce, po nás potopa?

Je tedy načase volat po tom, aby se plyn i elektřina dostaly okamžitě a zcela pod křídla státu. Zestátnit ten herberk, aby vláda v jakémkoliv současném i budoucím složení měla páku na jednání výhradně ve prospěch obyvatel této kolonie. Teď ji nemá. A ano, důsledky můžou být a budou strašlivé. Viz několik málo namátkových vyjádření kraleviců českého průmyslu.

„Řítíme se k průšvihu, který bude mít ohromný dopad na všech úrovních, pokud ho nebude vláda správně řešit. Nejde jen o zastropování cen energií pro domácnosti, jde i o systematická řešení pro firmy, které všem těm lidem dávají práci,“ řekl Seznam Zprávám šéf Kofoly Janis Samaras a dodal, že vláda o dopadech současné krize nemluví na rovinu. „Vláda o dopadech současné krize nemluví na rovinu a v souvislostech. A firmy zase mají strach mluvit o tom, že jim hrozí krach nebo že se kvůli drahým energiím a nedostatkovým surovinám dostávají do gigantických problémů. Je tak velká autocenzura a obava z upřímnosti, až je to varující.“

„Vysoké náklady na energie, suroviny, lidskou práci je jedna věc, ale zcela zásadní potíž je ta obrovská nejistota. Nejhorší je, že nikdo neví, co bude. Nevíte, podle čeho plánovat příští rok, podle čeho chystat výrobu,“ vyjádřila se pro Seznam Zprávy výkonná ředitelka Svazu výrobců nealkoholických nápojů Veronika Jakubcová.

„Situace není vážná, ale naprosto kritická. Tak jako domácnosti zažívají nárůst cen elektřiny a plynu v řádu desítek tisíc korun a malé a střední firmy v řádu milionů, velké české firmy zažívají zvýšení účtů v řádu miliard. Je potřeba si uvědomit, že vzhledem ke struktuře české ekonomiky je pro nás tento problém mnohem vážnější než pro naprostou většinu ostatních ekonomik EU,“ řekl Novinkám viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar a dodal: „Nejhorší je, že v porovnání s některými jinými státy mají naše firmy energie mnohem dražší. České firmy mají přímé konkurenty v Portugalsku nebo Španělsku, kde platí za elektřinu a plyn o desítky procent méně. Tuhle konkurenční nevýhodu nebudou na trhu naše firmy schopné dlouhodobě ustát.“

Já nevím, Petr Fiala, v této chvíli stále ještě premiér České republiky, vysílá jen signály. Nikde jsem nečetl o plánovaném zestátnění energetických průmyslů. Nikde se nescházejí krizoví manažeři navázaní na vládu, kteří by vedli diskuze vysloveně revolučního obratu v energetice ČR. Zatím jsme ve fázi deklarování soudržnosti a dobrovolnosti s dalšími členy EU. Ale ti už dávno pracují na tom, aby nad ostatními získali výhodu a jejich průmysl a stát nekleknul. My deklarujeme. Vysíláme signály. Přitom jediným signálem, který by teď měl zemí znít, je SOS. Fiala a jeho melody boys o řítící se krizi věděli od začátku roku. Deset měsíců. Neřešili a nevyřešili nic. Naprosto nic. Akorát uvalili na republiku strop, kterého nenažraný trh s energiemi okamžitě zneužil k tomu, aby nabízel energie jen za stropovanou cenu. S mírnými odchylkami, aby to stále vypadalo jako svobodný trh.

A že na zestátnění energetiky nemáme peníze? Ale, ale, ale. Zdroje jsou, když máme stropovat ceny a tím se až nesmyslně zadlužovat. Takové peníze jdou ale jen a jen na spotřebu. Bez návratnosti. Prožereme si tak budoucnost. Na druhou stranu dluh, který by vznikl zestátněním energetiky, to je dluh investiční. Ten by se v čase mnohonásobně vrátil. A jak kážou pravidla zodpovědného dlužníka. Nepůjčuju si na spotřebu, půjčuju si na to, co mi do budoucna zvýší výdělek. To znamená – investiční dluh. A tím by zestátnění energetiky rozhodně bylo. Na co čekáme? Až to tu klekne všechno? Nebo až se bude Německo koukat chvíli jinam? 

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb