Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Těžký život humoristy aneb Máš jiný názor? Šup šup s tebou do pytle mezi lháře. O kom se mluví

23.10.2022
Těžký život humoristy aneb Máš jiný názor? Šup šup s tebou do pytle mezi lháře. O kom se mluví

Foto: Se svolením Ticketstream

Popisek: Herec, libretista, režisér, moderátor, scenárista, improvizátor a pedagog Jaroslav Dušek

VIDEO Dezinformace nepatří k cizím slovům, jejichž význam by bylo obtížné pochopit. Buď nám někdo podává ověřenou informaci, tedy říká nám pravdu, nebo se nás snaží oblbnout, takže nám lže, jiným slovem nás dezinformuje. Zdá se to snadné, jenže mezi černou a bílou je škála šedých tónů a stejně tak je to s informací a dezinformací.

Však to znáte, my v Čechách na to máme krásný výraz mlžení. Když někdo mlží, vyhýbá se přesné informaci. Mlžení trénují už děti, když se snaží zabalit průšvih ve škole do pro rodiče přijatelného balení. Někdo se tak promlží mládím a dosáhne v tom vrcholné dokonalosti. Stane se pak třeba politikem, protože projevy politiků zjevně vyžadují mistrovství v oboru mlžení.

Na druhé straně pak stojí lidé, kteří jsou schopni z mlhy vytáhnout jádro pudla. Neumí to každý, mnoho lidí se o to ani nepokouší, protože to vyžaduje zapnout mozek na plné obrátky. Namáhání hlavy je pro většinovou populaci jak známo mnohem těžší, než námáhání svalů. Tudíž mlžiči slaví úspěch a jejich slova jsou brána vážně. Čím vyšší společenský post, tím je mlžení považováno za serióznější. Vrchní mlžič tak dokáže dosáhnout v Čechách velmi vysokého postavení, chcete-li funkce. A to jsme stále jen u toho, že se informace neřekne naplno, ale obaluje se množstvím slov, které ji dělají jaksi snesitelnější, pro někoho možná i zajímavější, zkoumání a porovnávání hodnou.

 

Čtyři dohody:

Má lež krátké nohy?

Dezinformace není mlžení, dezinformace je nepravdivá informace, vypuštěná do světa za účelem relativizace pravdy. Množství informací, které se na nás v současném světě valí z médií i sociálních sítí, je tak obrovské, že na rozlišení hodnoty informace mnohdy jeden mozek nestačí. Navíc dezinformace, tedy vymyšlená lež, mívá na rozdíl od pravé informace často líbivou, zajímavou podobu. Nahrává lidem, kteří se rádi nechají unést fantazií. Tak jsou mezi námi tací, kteří při pohledu na oblohu s letadlem neřeší, kolik paliva se spálí cestou z jednoho kontinentu na druhý, ale s vážnou tváří vám budou tvrdit, že to je zase ten stroj, který na nás všechny sype jakési záhadné chemické látky, které ovlivňují naše myšlení a následně i činy.

Před lidskou hloupostí jsou i bohové bezmocní. Místo toho, abychom v době, kdy se šíří respirační onemocnění (a nemusí to být jen covid), používali v místech, kde je více lidí pohromadě, nějakou tu roušku nebo respirátor, protože nám to napovídá selský rozum (v Japonských velkoměstech je to například úplně normální), studujeme a diskutujeme bláboly o tom, proč a jak nám ta rouška škodí. Jistě, je to mnohdy způsobené tím, že praktická občasná pomůcka je prohlášena za samospasitelnou a vrchní mlžiči nás ji nutí nosit takřka pořád, a tak zblneme a vyhlásíme bojkot, stávku, generální stávku, demonstraci. Tím dáme prostor dezinformátorům, kteří pak na veřejných fórech využijí protestu proti rouškám k nasměrování davů tam, kam se to hodí jejich zájmům.

Lži, dezinformace a manipulace jsou tu proto, aby obhájily a šířily sobecké zájmy v nejobecnějším slova smyslu, od těch, které se odehrávají v rodině nebo v zaměstnání, až po ty, které rozpoutávají války. A protože lži se dnes šíří éterem nesmírně rychle, pravidlo o krátkých nohou bohužel přestává platit.

 

Musíš to někam dotáhnout:

Excentričnost není manipulace ani dezinformace

V souvislosti s covidem se do kategorie dezinformátorů dostal i herec Jaroslav Dušek. Mistrovský improvizátor a interpret obtížných textů, jako jsou Čtyři dohody, nepatří ke komikům, kteří by ze sebe sypali nějakou řachandu. Jeho humor je intelektuální, nutí až skoro nesnesitelně k přemýšlení. Dušek předkládá teze, které vzápětí relativizuje, znovu nastoluje a znovu hází pod stůl. Udržet s ním tempo je velice obtížné. Navíc se netají tím, že je životní experimentátor, pouští se do stavby hliněného kulatého domu se stejnou vervou jakou do zkoumání udržení zdravé psychiky i těla člověka moderní doby.

Své myšlenkové proudy opírá o staré učení Toltéků, to je ovšem pouze snaha dát všemu nějakou základní oporu. Podstatou jeho názorů je totiž relativizace všeho, která není ničím jiným, než snahou provokovat lidi k tomu, aby se zamýšleli nad světem, který nás obklopuje. To ovšem neznamená, že se pokouší ovlivnit posluchače dezinformacemi.

Podle religionisty Davida Václavíka je Jaroslav Dušek mozaikář. „Pro současnou religionistiku je typické, že vybírá věci z různých náboženských tradic. Občas pro to využívám výraz konfekční. Jdete do krámu, kde si koupíte tričko od jedné značky a kalhoty od druhé. Jsou to různé styly. Pravděpodobně narazíte na někoho, kdo tohle tričko bude mít také, ale bude k němu mít jiné kalhoty. Právě proto je Dušek těžko zařaditelný,“ glosuje hercovy názory Václavík. „Reprezentuje něco, co je v současné ezosféře typické a vyvíjí se to – nedůvěra v stávající systém. Nejde jen o systém politický, ale je to obecná nedůvěra vůči všem věcem, které systém reprezentují, včetně vědy nebo vzdělávacího systému,“ vysvětluje religionista.

Dušek se před časem stal terčem obvinění, že názory jeho a Milana Cálábka na léčbu covidu a prezentace alternativních metod ovlivnily některé lidi, kteří díky tomu nemoci podlehli. Lze si ovšem jen velmi těžko předstvit, že právě Jaroslav Dušek, jehož úcta k životu jako celku i životu každého člověka je obecně známá, by se pokoušel vnutit lidem něco, co by je poškozovalo. Ostatně jeho věta o tom, proč se neche očkovat, ho přesně definuje: „Představa, že bych se nechal očkovat, je pro mě naprosto absurdní. Považuji se za bytost divokou,“ prohlásil. Považuje se snad někdo z vás také za bytost divokou? Asi těžko.

Myslím, že pro pochopení postojů Jaroslava Duška je dobré navštívit jeho představení Čtyři dohody, které vzniklo podle knihy Dona M. Ruize, založené na staré moudrosti Toltéků. Jaroslav Dušek vede monolog a vysvětluje nám tak postupně všechny čtyři dohody z této knihy. Promlouvá na téma vzdělávací systém, výchova dětí, partnerské vztahy a vnímání vlastního ega a ukazuje nám tak prostřednictvím Toltéků, že celý náš systém je založený na nesmyslném a nerovném soutěžení a honbou za ilozurním světem.

Dušek je mistr improvizační show, takže každé představení dokáže oživit aktualizačními prvky. Stále je to ovšem text založený na knize a stále je to divadlo, nikoliv manifestační projev. Excentrické herectví Jaroslava Duška je zkrátka jevištní show, která mu jako herci dává nezaměnitelnou uměleckou tvář. Není divu, že image vtipného společenského analytika si udržuje i v rozhovorech pro média, je to prostě jeho podoba, s níž slaví úspěchy. To, že nabízí divákům mnoho ožehavých témat k přemýšlení, z něj dezinformátora nedělá. Jenže komik to zkrátka v době, která se bere až příliš vážně, nemá lehké.

Zdroje: iDnes, iRozhlas

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková