Vzpomínka na podivné setkání s francouzským králem rokenrolu. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Dvě francouzské pěvecké hvězdy – Johnny Hallyday a Zaz

Dodnes si občas připomenu záznam z koncertu, na který si v Paříži přizval tehdy sedmdesátiletý rocker, zpěvák a herec Johnny Hallyday, přezdívaný francouzský Elvis Presley, dnes největší ženskou hvězdu francouzského šansonu, popu i jazzu, zpěvačku Zaz. Zvlášť rokenrol v jejich podání, který s nimi zpívala celá koncertní hala, byl úchvatný.

Johnny Hallyday zemřel 6. prosince v roce 2017 a jeho pohřeb byl nevídaná událost! Celá Paříž byla v ten  den na nohou, byla to obrovská poklona skutečnému králi francouzského rokenrolu. Z dobového tisku cituji několik informací, popisujících událost toho dne:

„Po Champs-Élysées pomalým krokem projíždělo přibližně 700 motorkářů, pro které byl slavný rebel ikonou. Prezident Francie Emmanuel Macron pronesl projev, ceremoniál přenášel rozhlas i televize…“

Statisíce lidí v pařížských ulicích se loučí s jednou z nejznámějších postav francouzské pop music…

„…Johnnyho Hallydaye veřejnost znala také z mnoha filmů, v kterých se uplatnil jako herec s výraznou tváří. Před kostelem sv. Máří Magdalény proběhl netradiční koncert členů Hallydayovy kapely, která zahrála instrumentálně jeho nevětší hity. Kultovní sál Olympia na rockerovu počest rozsvítil na svém štítu nápis a na Eiffelově věži se objevil vzkaz „MERCI, JOHNNY!“ Hallyday za svůj život prodal 110 milionů alb a ze zástupů na Champs-Élysées by měl radost, protože právě zde kdysi zpíval pro milionové publikum. A jak připomněla britská stanice BBC, v roce 1996 si 6000 francouzských fanoušků zaplatilo let do Las Vegas, kde Hallyday hostoval.“

To je on na vrcholu slávy

Hledám své poznámky a články z šedesátých let, konkrétně z roku 1966, kdy Johnny Hallyday koncertoval v Praze. Mládež nadšená – hudební kritici méně… Můj zážitek s Johnnym ovšem s jeho koncertem nesouvisel. Napsal jsem si tenkrát jakousi reportáž z jedné noci, kterou ovšem v té době nešlo nikde zveřejnit. Měl bych předeslat, že mi bylo dvacet let, a jde tak zároveň o nahlédnutí do duše jednoho z tehdejších dvacátníků:

Pražská poetická vinárna Viola si může do své kroniky návštěv napsat skutečně kuriózní záznam - po Aragonovi, Vozněsenském, Jevtušenkovi, Ginsbergovi, Biermannovi navštívil toto poezií posvěcené místo i král francouzského rokenrolu Johnny Hallyday. Nepřišel sem ani číst ani poslouchat poezii, ačkoliv by to bylo to nejoriginálnější, co by mohl pro svou reklamu udělat. Nepřišel ani zpívat, dokonce nepřišel ani něco popít nebo pojíst. Otázka je - proč tedy tam vlastně chodil? Tím je však zbytečné se zabývat, poněvadž to patrně nevěděl ani on sám.

Johnny Hallyday měl dva koncerty v Karlín­ském hudebním divadle, po kterých hned odjel. Zážitek jeho fanoušků byl tím dnem uzavřen; nikdo se dál nezajímal, kam odjel, a nikdo netušil, že by se v Praze mohl objevit ještě jednou.

Co po Hallydayově pražských koncertech psaly v tehdejší Lidové demokracii

A tady už začíná můj deníček z 4. července 1966. Místo děje: Poetická vinárna Viola, Praha, Národní třída.

22:00 hodin
Hosté sedí po programu u stolků. Není jich tu mnoho. Místnostmi se tiše line reprodukovaná hudba: cool jazz. Pár hostů přichází, pár od­chází, normální provoz.

22:45 hodin
Do Violy přišla letuška, která měla přes den službu na ruzyňském letišti, a přinesla tu zprávu: z Košic přiletěl Johnny Hallyday do Prahy, odkud se bude vracet domů do Paříže. Místnostmi se nadále line repro­dukovaná hudba, pár hostů přichází, pár hostů odchází, provoz je normální.

23:00 hodin
V kanceláři Violy zvoní telefon. Hallyday, který je touto dobou v Lucerna Baru, přijde prý do Violy. Místnostmi se line reprodu­kovaná hudba, pár hostů si vyměňuje významné pohledy, pár jich přichá­zí, pár odchází, provoz je normální.

24.00 hodin
Významné pohledy se mění v pohledy unavené a zklamané. Mluví se málo, čeká se více. Po chvíli se Viola zaplňuje. Přicházejí skupinky lidí, sedají si na volná místa, rovněž v očekávání věcí příštích. Někdo v zákulisí malého podia zapíná mi­krofon a zkouší hlasitost. Vinárna je po chvíli plná.

00:25 hodin
Konečně prý přichází. Není sám - jde s ním celá jeho skupina Blackburds v čele s jeho tehdejším švagrem Eddiem Vartanem (bratrem tehdy také slavné zpěvačky a herečky Sylvie Vartan). Před Violou se zastavují u výklad­ní skříně a upravují se. Poté vstupuje Johnny s unylým výrazem do Violy jako první. Tady už je plno, u žádného stolu není místečka.

Zážitek – dva hity v podání dua Johnny a Zaz doporučuji k zhlédnutí!

Hallyday se svými hudebníky stojí uprostřed poetické vinárny a čeká, co bude. Provozář šel opatřit stůl. Návštěvníci Violy zůstávají sedět na svých místech, většinou se baví mezi sebou. Mám pocit, že je Johnny tímto přijetím zklamán, anebo je mu to všechno jedno, kdo ví. Na pódiu se objevuje stolek a židle. Johnny to vidí a kroutí hlavou: „Ne, chci sedět mezi lidmi.“ Stolek se tedy stěhuje z pódia dolů. Hosté se konečně usazují. Zapalují si cigarety. Muzikanti se baví mezi sebou - Johnny se po chvíli civění do neznáma začíná rozhlížet kolem sebe. A bylo to tady! Pohledem zastavil u stolku, kde jsem náhodou seděl zrovna já. Zadíval se na mě. V ten moment se mi vybavila zpráva, která vyšla několik dní předtím ve Večerní Praze. Psalo se v ní totiž toto:

„V noci z pátku na sobotu navštívil cocktailbar krakovského hotelu Cracovia Johnny Hallyday. Polští hosté mu prokazova­li sympatickou pozornost. Jeden z nich, inženýr S., objednal láhev šampaňského. Jenže Johnny chtěl vodku a hned si sám poslou­žil z podnosu číšníka. Pak bez příčiny při­skočil k uvedenému inženýrovi a uhasil svou cigaretu o jeho tvář. Po způsobu francouzských commandos s alžírskou praxí srazil svého hostitele k zemi. Pak ho kopal a zfackoval jeho manželku…“

Novinám Večerní Praha se sice tehdy říkalo Večerní drbna a nebylo radno všemu doslova věřit, ale přesto jsem znervózněl, protože Hallydayovy liščí oči se zkrátka dívaly na mě! Raději jsem honem sklopil hlavu.

Bylo to ovšem zbytečné zbabělé gesto – nic se nestalo.

Někdo šel vypnout mikrofon, který byl ještě stále přichystaný za scénou, kdyby snad přece jen bylo Hallydayovi do zpěvu. Nebylo.

00:50 hodin
Na židli vedle Johnnyho se posadil Charlie, černošský student z Mali, který právě ukončil studium na pražské matematicko-fyzikální fakultě. Charlie se začal s Johnnym bavit. Na prosbu několika kluků vstává od stolu Johnnyho klavírista v křiklavě kostkovaném saku a odchází ke klavíru. Nechává si přinést popelník, a pak začíná hrát pomalé blues. Hosté Violy tichnou a naslouchají jedno­mu z neočekávaných návštěvníků. Stůl Johnnyho Hallydaye je stále prázdný, nikdo si nic neobjednává, že by snad čekal Johnny nějaké šampaňské? Pianista dohrál. Nesmělý potlesk jej nutí obrátit se na židli a úsměvem poděkovat. Unaveně se obrací Johnny směrem, odkud slyší svého kolegu hrát na klavír, a zavolá na něj: „Boogie-woogie!“ Klavírista začne hrát boogie-woogie.

01:05 hodin
Skupinka Francouzů vstává od stolu, aniž by  za celou dobu své přítomnosti něco zkonzumovala. Pouze ubrus berou s sebou, a pak ho nechávají ležet na zemi. To snad ale nebyl úmysl, spíš náhoda. Velký Johnny odchází tak, jak přišel. Všichni návštěvníci Violy mu tleskají. Těžko říct, proč. Někdo snad proto, že si myslel, že dojde konečně k tomu, co každý tak nějak očekával - že uslyší Johnnyho zpívat, někdo snad proto_, že to byl ten legendární Johnny, kterého dosud jen slyšel v rozhlase, na deskách a nikdy jej nenapadlo, že by ho mohl vidět na vlastní oči živého.

01:15 hodin
Před Violou Hallyday a členové jeho doprovodné skupiny Blackburds osaměli. Ná­rodní třída byla úplně vylidněná. Noční ticho, unylé světlo pouličních lamp. Vlasatí hudebníci se jako šachové figurky rozestoupili přes celou ulici Národní třídy a vyhlíželi nějaké taxi. Během pěti minut tudy projely tři taxíky. Prázdné. Taxikáři, když uviděli tolik vlasatých kluků, šlápli na plyn a nezabraly na ně ani francouzské výkřiky. Až teď. Konečně jeden zastavu­je před Klášterní vinárnou. Král Johnny a jeho doprovod (vlastně jenom první část) nasedá, a aniž by se sebekratším pohledem obrátil směrem k Viole, odjíždí do hotelu International, spát, aby mohl ráno pokračovat ve své cestě domů.

A tak se v tichosti odehrála jedna událost. Událost významná svojí kuriózností, absurdní natolik, aby vyvolala při­nejmenším na tváři úsměv. A pro samotného Johnnyho Hallydaye? Pro tuto nic netušící hvězdu to bude určitě jeden z milionu zapomenutelných zážitků.

Po létech si při téhle vzpomínce říkám: jak rád bych si tu noc zopakoval a jak rád bych si tentokrát klidně nechal od Johnnyho dát i jednu do nosu!

To, co si mohl dovolit Johnny k Zaz, směl jsem si k ní dovolit v roce 2014 i já...

Vložil: Ondřej Suchý