Úchvatná sexy potvora či tajemná femme fatale aneb Krásná Ruska v českém filmu. Tajnosti slavných
21.10.2022
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Miroslav Mirvald
Popisek: Valentina Thielová jako tajemná Elisabet v kriminálce z roku 1966 Transit Carlsbad
FOTO / VIDEO Dceru emigrantů, kteří uprchli z carského Ruska před běsněním během VŘSR, vystřelily na vrchol nejen půvaby. Temperament, přirozenost a bezprostřední reakce nádherné blondýny s postavou modelky okouzlily celý svět.
Kdykoli ji vidím, vzpomenu si na babičku své sestřenice. I ona se jmenovala Valentina, na rozdíl od populární herečky ale prožila v dětství útěk z Ruska na vlastní kůži, protože byla o nějaký ten pátek starší. Zamlada prý také bývala velmi krásná, mimořádných delikates vyhlášené ruské kuchyně jsme se od ní ale nikdy nedočkali. Mohla se totiž chlubit modrou krví, takže místo její matky vařili jiní, a z Valentininy kuchyně pak vycházely jen záhadné pokusy o cosi. Stejně jako ona se ani Valentina Thielová k žádnému pořádnému vzdělání nedostala. Po první roli, kterou jí nadělila náhoda, se pak díky vrozenému talentu a mimořádné fotogeničnosti už prosadila sama tradiční cestou, filmovými konkurzy. Plavovlasá kráska se stala sex symbolem doby, v níž byla uznávanou hrdinkou uvědomělá soudružka v montérkách. Později chtěla herectví vystudovat, režiséři jí to ale rozmluvili, protože na ní oceňovali bezprostřednost a přirozený projev.
Florenc 13,30:
Tatínek se vypařil
Narodila se 12. března 1933 v Praze jako Valentina Strachovová, po rodičích ale byla původem Ruska. Oba totiž emigrovali po Velké říjnové socialistické revoluci v listopadu 1917, seznámili se ale až v naší metropoli. Měli spolu tři děti, Valentina byla druhorozená. Do osudu rodiny ale tvrdě zasáhla druhá světová válka. Otec Grigorij Mitrofanovič Strachov byl zatčen gestapem a domů se už nikdy nevrátil. Matka pak děti živila jako domácí švadlena a Valentina jí ze všech sil pomáhala. Všichni si mysleli, že otec nejspíš zahynul v některém nacistickém koncentračním táboře, všechno bylo ale jinak. Ve skutečnosti se hned po válce dostal nejprve do Venezuely, kde založil novou rodinu a narodil se mu syn Gregory. V roce 1955 pak emigroval do Spojených států a zemřel 10. září 1975 v Patersonu, v státě New Jersey. To se ale jeho dcera dozvěděla až mnohem později.
S Vlastimilem Brodským v povídkovém filmu Zbyňka Brynycha Pět z milionu; foto se svolením Filmexport
První ztráty
Odmalička ráda recitovala a okouzlovalo ji divadlo, které hrála s ochotníky. Po obecné škole začala studovat na klasickém osmiletém gymnáziu, toužila tehdy po kariéře primabaleríny, se svým snem se ale musela brzy rozloučit kvůli problémům s klouby. A revoluční rok 1948 ukončil i její sen o maturitě a případném dalším studiu. V kvintě z gymnázia odešla, začala pracovat jako úřednice v Osvobozené domácnosti, a pak v Tesle Karlín. Vyráběla keramiku, předváděla pletací stroje a pletla svetry. V pouhých osmnácti letech se poprvé provdala, jejím manželem se stal o dvanáct let starší Vladimír Thiele. Básník, dramatik, autor rozhlasových her a řady literárních monografií ji uvedl do uměleckého světa, získala kontakty a v roce 1955 první malou roli zdravotní sestry v krátkometrážním dramatu dokumentaristy Františka Lukáše Něco se tu změnilo.
Úřednice Eva a a revizorka Kalvodová (Dana Medřická) v psychologickém dramatu Ošklivá slečna; foto se svolením Národní filmový archiv
Osudový sjezd
Krásná plavovláska s výraznýma očima a postavou manekýnky se pak objevila v několika reklamách, zlom v jejím životě ale znamenal sjezd československých spisovatelů v roce 1956, na který doprovázela manžela. Všiml si jí tam tehdejší asistent režie Josef Mach, požádal ji o kontakt a za nějaký čas se také ozval. Díky němu dostala pozvánku na zkoušky k hereckému obsazení komedie Florenc 13,30, v němž získala jednu z hlavních ženských rolí, postavu svůdné Miriam Plecité, která se stane příčinou roztržky mezi řidičem Chalupou a jeho dívkou Barborkou a objektem milostných fantazií Karla Koníčka v podání Karla Effy. Její filmový debut sklidil u diváků nečekaný úspěch, a tak jí vzápětí režisér Zbyněk Brynych obsadil v dramatu Žižkovská romance jako sousedku s neodolatelným sex-appealem, rozvernou manželku souseda Kalouse. Zahrál si ho řecký herec Georgis Skalenakis, který vystudoval v padesátých letech režii na pražské FAMU.
Komtesa Veronika a šenkýřka (Míla Myslíková) v historickém filmu Bořivoje Zemana z roku 1964 Bláznova kronika; Foto se svolením Filmexport
Hvězda světové výstavy
Vzápětí následovaly další filmové nabídky, hlavně ale začala spolupracovat s pražskou Laternou magikou, s níž se zúčastnila v roce 1958 jako herečka a konferenciérka zahraničního zájezdu na světovou výstavu do Bruselu. V náročné roli skutečné i filmové postavy se střídala se Sylvou Daníčkovou a Zdenkou Procházkovou v tzv. bruselském programu EXPO '58. A v následujícím roce už se její jméno objevilo v titulcích dokonce sedmi filmů. Nebyly to hlavní postavy, ale převážně zajímavé role dívek a mladých žen, ne vždy nejčistšího a nejnevinnějšího charakteru, kterým přitažlivý fyzický zjev a rafinovaná elegance umožňovaly těžit ze slabosti mužů. Herecké vzdělání sice neměla, dokázala ho ale nahradit přirozeným talentem a půvabem, její devízou byl navíc dar od přírody, mimořádná fotogeničnost.
Přítelkyně sturmbannführera Krafta v sportovním dramatu z prostředí nacistického koncentračního tábora Boxer a smrť; foto se svolením Slovenský filmový ústav
Česká femme fatale
Stala se československou filmovou hvězdou padesátých let, uznávaný básník Thiele ale popularitu své krásné ženy velmi těžce nesl, což časem způsobilo rozpad jejich vztahu a rozvod. Do konce desetiletí stihla Valentina natočit deset filmů a začala uvažovat o studiu herectví. Filmoví režiséři ale oceňovali především její civilní herecký projev, a tak jí odbornou průpravu pro jevištní praxi nakonec rozmluvili. Většinou hrála sexy potvory a složité charaktery, kladných postav najdeme v její filmografii jako šafránu. K jejím nejhezčím rolím patří mladá a šťastná manželka Dáša Jiroušková, oslavující pětileté výročí svatby v povídce To zavinil Bonifác z filmu Zbyňka Brynycha z roku 1959 Pět z milionu. Po stránce herecké vždy odvedla velmi dobrý výkon, přesto se ve filmařsky kvalitnějších projektech začala objevovat až počátkem šedesátých let, v nichž konečně mohla předvést i své nadání k dramatu. A v roce 1960 poprvé stanula před televizní kamerou v inscenaci Jiřího Bělky Osm hodin vlakem.
Hořké pivo, sladký likér:
James Bond v sukních
V roce 1963 dostala první zahraniční nabídku od Deutsche Film (DEFA) v dramatu Stacheltier - Der Dieb von San Marengo (Zloděj ze San Marenga), která byla podmíněna dobrou znalostí němčiny. Brzy následovaly další významnější filmové role doma i v zahraničí, od roku 1965 vystupovala i na scéně zájezdových představení Pragokoncertu. A byl to opět Zbyněk Brynych, kdo jí nabídl v roce 1966 největší roli v její kariéře v dobrodružném špionážním dramatu Transit Carlsbad. Jako krásná a tajemná paní Elizabet se elegantně pohybovala mezi lázeňskými hosty karlovarského interhotelu, v blízkosti významného rakouského biologa Lucka. Ten se nikdy nedozvěděl, že dáma, se kterou se sblížil, byla ve skutečnosti pracovnicí kontrašpionáže, bdící nad jeho životem, ohroženým mnoha zahraničními agenty. Postava českého Jamese Bonda v sukních Valentině seděla jak ulitá.
Pokračování v neděli 23. října
Zdroje: Wikipedia, FDB, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Český film
Vložil: Adina Janovská