A proč se nezavede zdravotní připojištění? Moderní zdravotnictví bez něj prý nejde utáhnout. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.10.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Peníze, krev ekonomiky
Za včerejší článek o nedostupnosti psychiatrické péče v kraji jsem dostal vynadáno. „To věčné pobrekávání o nedostatečné péči pořád dokola už mě dost vytáčí. A dnešním článkem o jakési chudince slečně nezvládající své duševno jste to dorazil,“ dostalo se mi vyjádření. A protože pisatel nadhodil několik způsobů, jak naše zdravotnictví citelně zlepšit (a já s ním nesouhlasím), jsem puzen argumentovat veřejně.
„Co se takhle zamyslet nad důvody stavu zdravotnictví? Připustit si, že novodobé zdravotnictví není možné uživit bez spoluúčasti pacientů. A to, že zdraví je osobní vlastnictví každého z nás. A tudíž že by bylo správné mít možnost se připojistit. Na auto si lidé platí havarijní pojistku a na udržování zdraví nic,“ napsal mi pisatel. A tady si dovolím důrazně nesouhlasit.
Ano, na auto si lidé platí havarijní pojištění, povinné ručení. Chrání si tak svůj majetek. Pro jistotu. Kdyby k něčemu došlo, tak aby na tom člověk finančně nevykrvácel, ale aby se to pokrylo pojistkou. To samé, mohu-li podotknout, lidé odvádí na svém ze zákona daném zdravotním pojištění, které vychází z výše jejich výdělku. Kdo vydělává minimum, odevzdává minimum, kdo vydělává dost, odevzdává více. A to nezávisle na svém zdravotním stavu. Někdo si dvakrát ročně poleží v nemocnici, někdo nechodí dlouhé roky ani k praktickému doktorovi. Systém postavený na solidaritě. Ano, vynucené, povinné, ale zároveň takové, která i tomu nejposlednějšímu dopřeje v rámci možností zdravotní péči na kvalitativně podobné úrovni.
K čemu by vedlo zdravotní připojištění? Ke kastovnímu systému. Nemajetní a chudí by měli základní lékařskou dostupnost, dosáhli by jen na základní zdravotní péči, systém by se zvrhával do podoby, kdo víc platí, o toho se lépe staráme. V USA, kde přesně takové zdravotnictví mají, jednou ročně proběhne festival zdravotnické solidarity. To se někteří lidumilní lékaři a zubaři sjedou na jedno místo, za nimi zamíří nemajetní (ne nutně bezdomovci nebo narkomani, ale rodiny, staří lidé, lidé, kteří si o americkém snu můžou nechat tak leda zdát) a dva dny se nechávají léčit zdarma. Protože na komerční zdravotní péči nemají. Zajišťuje to nějaká neziskovka.
Léčí se tam? Neřekl bych. Vyjádřeno stomatologií – trhají se bolavé zuby, které by jinak šly vyléčit. Ale není čas. A čas jsou peníze. A nejsou-li peníze, neléčí se, ale na festivalu echt kapitalistického zdravotnictví se jednou za rok rvou zuby. To je to naše vysněné zdravotnictví, ke kterému chceme směřovat? Já tam nechci. Je to jen volání po klausovském systému, jenž se nebojím označit za dávno přežitý fetiš ekonomické nálady devadesátých let, která se postupně rozbředla v neutěšenou realitu exekucí, bezdomovectví a strachu. Ne u všech, rozhodně ne u všech, ale u velmi citelné části společnosti.
Zdravotnictví se rozhodně nesmí změnit na luxusní zboží pro majetné. Ano, pak si stát táhne na noze těžkou kouli, kterou musí udržovat v chodu. Molocha, který překáží, zatěžuje státní rozpočet. Jenže jako si platíme daně, aby stát zajistil silnice pro automobily, platíme si daně (ve formě zdravotního pojištění), aby nám tu nechodili lidé bez lékařské péče. Jedeme prostě na systému vzájemné solidarity, kdy zdraví lidé platí nemocným péči. Protože kdyby to nedělali, nemocní by měli daleko horší jak samotnou péči, tak i dostupnost.
Připojištění by vedlo jen k tomu, že ti, kteří si jej nebudou moci dovolit, půjdou stranou. Podnikatel, který se zvládl zorientovat v systému a vydělal dost, si přece platí maximální připojištění, toho musíme vzít přednostně. Jenže ne všichni současný systém zvládnou. Někdo skončí u pásu. A my pak, pohrdaje jeho prací, budeme výsledky jeho práce konzumovat, ale upřeme mu možnost zdravotní péče, když si ze zoufalství z doby i samotného systému do toho pásu strčí hlavu a pokusí se ji svépomocí rozdrtit. Protože nemá na léčbu třeba nádoru v hlavě. Na léčbu manželky. Je jedno čeho. Prostě na to u pásu nedokázal vydělat a stát se hvězdou kapitalismu. Budeme jím pohrdat? Je nahraditelný? Jen ať si zdechne ve škarpě, to nám, majetným, v rozhledu překážet nebude?
Systém připojištění by začal ničit vzájemnou solidaritu. Nakonec bychom viděli, že se tím nejen nezlepšilo naše zdravotnictví, ale ani péče o nemocné. Protože část společnosti by prostě dosáhla pouze na základní péči. Ne každý má schopnosti a sílu si vydělat dost, aby si mohl zaplatit luxus zdravotní péče. Viz projekt neviditelní, který ukazuje, že v republice máme přes milion lidí, kteří žijí z ruky do huby, od výplatě k výplatě. Ty, přesně ty bychom vyřadili. Nazdar, tady evoluce, není tu pro vás místo. O místo se totiž jeden musí umět porvat. Hovnajs, pravím spolu s králem Ubu.
Vložil: Štěpán Cháb