Rakušan jako velitel z Golgoty. Jeho tým inovoval ukřižování. Svět Tomáše Koloce

Foto: Hans Štembera

Popisek: Vít Rakušan, ministr vnitra a pachatel „dobra"

Dva vojáci, jejichž batalión nedávno překročil hranice Polska a Ukrajiny, leželi na louce nedaleko polské vesnice Liskowate, v Haškově díle Liskowiec, ležící přímo na ukrajinské hranici…

První z nich vzpomínal, jak na své válečné pouti v této rubrice zažil mobilizaci, lazaret, venkovskou četnickou strážnici, pobyt v Maďarsku i polský nevěstinec, zatímco ten druhý z novin Die Welt nahlas četl projev poslankyně německého parlamentu:

„Co tomu říkáte, Švejku?“ zeptal se účetní šikovatel Vaněk svého druha, který se právě díval na mapu, kde leží Felštýn, ukrajinsky Skelivka, kde měli jako předsunutá ordonanc pro svůj útvar zajistit ubytování.

„To mají těžký, pane rechnungsfeldvébl,“ odvětil Švejk. „My jsme teďkonc vojáci, jak říkával ten obrlajtnant Holub, kterej nás učil, že armáda není žádnej delikatessenhandlung, abychom si tam mohli vybírat marinovaný ouhoře, volejový rybičky a vobložený chlebíčky, a že každej voják má bejt tak inteligentním, aby sežral bez reptání všechno, co vyfasuje, a musí mít v sobě tolik disciplíny, aby se nepozastavoval nad kvalitou toho, co má sežrat. Ani co se týká myšlenek.

Ta paní poslankyně Wagenknechtová má asi pravdu, a není na tom jako ten špeditér Wagenknecht, kterej je, jak se říká, nomen omen, protože Wagenknecht znamená pacholek s vozem. Vona ta paní poslankyně nechce bejt pacholek ani děvečka, která si nechá vládnout vod toho, co se teď u nás děje, což si jako poslankyně asi může dovolit, ale my už jsme v tom až po uši a nemůžeme tomu uniknout. Ať už doma u studenýho topení, nebo tady na frontě.

A celou pravdu taky neříká. Tu mi řek ten novinář Koloc, když mi vyprávěl, jak dělal rozhovor s uměleckým vedoucím těch Alexandrovců a představoval si, že má tu uniformu jenom proto, aby moh řídit ten sbor. A jak ten Koloc se strašně divil, když zjistil, že ten uměleckej vedoucí je poloprďoch, nebo jak se dneska říká guma lampasák, kterej ty svý valdhornisty a tenory nechal před tím novinářem Kolocem schválně dělat kliky a klencáky, aby se i v tisku dozvěděli, jakej je Džingischán, a že pro něj je umělec s prominutím stejný hovno jako každej jinej vojcl. Takže je nakonec úplně jedno, jestli si člověk špiní jednu uniformu klencákama, do kterejch ho nutí poloprďoch Biegler, Dub a Grünstein, nebo jinou uniformu ve křoví, do kterýho ho žene ten Čečen Kadyrov.

U nás je to akorát trochu organizovanější a jde to pomaloučku. V rádiu vobčas slyšíte: Vstup do profesionální armády!, a někdy někdo nahoře letmo utrousí, že by se měla obnovit povinná vojenská služba, kde daj člověku aspoň všechno zadarmo, zatímco, jak víme, v Rusku berou kluky na ulicích a v metru, a voni si pak musej sami kupovat neprůstřelnou vestu. Je ale fakt, že na všech stranách je člověk ten samej kanónenfutr, jednou Albrightová chce privatizovat kosovskej Telekom, tak sou ohrožený kosovský Albánci a je třeba rozbombardovat Srbsko, podruhý Putin potřebuje doly a hutě na Donbase, tak sou ohrožený tamní Rusové a rozbombarduje se Ukrajina. Prezidentka Čaputová prosadí návrh, aby byla možná válka NATO a Ruska, a dostane za to Nobelovu cenu za mír, ale zoufalej vojáček, kterej nechce bojovat, ale nepodařilo se mu utýct včas, najede obrněncem na minu, ale to, že spáchal sebevraždu, nestačí. V novinách Úřadu strategické komunikace to ještě vokomentujou - Ráno není ráno bez mrtvého Rusa. Mějte krásný den. Sláva Ukrajině! Tak skončí jako Kristuspán, kterýmu se taky ještě po smrti posmívali a vo jeho šaty metali los. A tohle je osud každýho z nás, a je jedno, jestli má na sobě frčky NATO, nebo ODKB. Já vám to, pane rechnungsfeldvébl, dokážu: Vy si jděte napravo tady tím suchopárem, jak vám ukazuje mapa, a já půjdu tady nalevo podél potůčka, kde rostou pomněnky, a uvidíte, že nakonec stejně dopadneme voba stejně.“

Tak pravil Švejk a nedbaje volání účetního šikovatele Vaňka, vydal se podél potoka vstříc rybníčku, kde po chvíli chůze spatřil šaty uprchlého ruského zajatce, který se tam koupal ve vrbičkách. V tu chvíli Švejka, jak mu to předepsal jeho původní autor Jaroslav Hašek, napadlo, že když už je jedno, v jaké uniformě člověka mašinérie tohoto světa sežere, mohl by si zkusit, jak mu bude slušet ruská uniforma.

Náhle si ale všiml, že něco je jinak! Celý rybník byl plný ruských dezertérů, kteří se topili, zatímco na hrázi stál ministr zahraničí Lipavský a křičel na ně: „Ruští občané, kteří jsou povoláváni k vojenské povinnosti a utíkají před ní do ciziny, by svou vůli měli vyjadřovat především v Rusku.“ Vedle něj, pod transparentem s nápisem „Na boj s dezinformacemi nebudou současné demokratické nástroje stačit“, stáli náměstek policejního ministra Tomáš Kubík, ministr vnitra Vít Rakušan, vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, sbírali na břehu uniformy ruské armády a převlékali do nich Ukrajince Denise Kirejeva, Čecha Jaromíra Nohavicu, Angličana Rogera Waterse, Američana Elona Muska, Němku Saru Wagenknechtovou…

„Do pytle!“ ulevil si pro sebe ohromený Švejk. „Ti to ukřižování ale zmodernizovali!“

Vložil: Tomáš Koloc