Proč jí v dětství říkali šeredo a jak to bylo s tancem u tyče. Horká židle Tatiany Dykové

Foto: Se svolením FTV Prima

Popisek: Tatiana Dyková v talkshow 7 pádů Honzy Dědka

VIDEO Tatiana Dyková (Vilhelmová) je jednou z nejobsazovanějších českých hereček. Každý rok natáčí nejméně jeden film, a to už od roku 1995, kdy se poprvé objevila na plátně v Indiánském létě, které jí hned vyneslo nominaci na Českého lva. Tentokrát na úvod 7 pádů Honzy Dědka představila svou nejnovější roli ve filmu Grand Prix.

Takhle jsme ji ještě neviděli. Hraje bezdomovkyni a prostitutku Jindru, zoufalou, vyhublou a špinavou osůbku s umaštěnými vlasy a modřinami v tváři. Co přimělo Tatianu Dykovou takovou roli přijmout? „Ozval se mi režisér Honza Prušinovský, že by pro mě něco měl. Když jsem si přečetla scénář, nejvíc mě překvapilo, že se ta postava jmenuje Jindra. Já neznám žádnou ženu toho jména, Jindra je pro mě chlap. Když jsem to dočetla do konce, bylo mi z toho špatně,“ líčila, jak se k roli odhodlávala postupně.

Napřed totiž odmítla, jenže Honza Prušinovský jí zavolal znovu a přemlouval tak dlouho, že nakonec roli ubožačky přijala. Příprava v maskérně vždycky trvala hodně dlouho. Zato najít vzor pro tuto roli prý zas takový problém nebyl. Stačilo sednout si na lavičku na I. P. Pavlova nebo u Hlavního nádraží a inspirace byla rázem všude kolem. „Film je komedie, ale já jsem tam tragická,“ přiznala Tatiana, protože tahle postava pro ni znamenala hodně smutný zážitek.

Grand Prix:

Nikdo člověka nepochválí tak, jak on sám

Co bylo pro ni v mládí motivující, aby chtěla být úspěšná? Pochvalu od maminky nečekejte, ta ji spíš vždycky popichovala. „My jsme celá rodina takových popicháčů. Chválíme se jenom tím, že jdeme úplně proti. Máma třeba řekne: Na to, jaká jsi šereda, máš celkem supr chlapa. Když jsem byla malá, byla jsem na to zvyklá, nepřišlo mi to divné. Přišlo mi divné, když jsem přišla k někomu na návštěvu, a tam zaznělo: Ty moje kočičko nádherná. To mi přišlo divné, co je to za rodinu,“ vzpomínala, jak si v dětství zvykla brát všechno tak nějak převráceně.

„Pak jsem se dostala do věku, kdy jsem tu podporu potřebovala a nedostávala jsem ji. Nebo teda v tomhle stylu. Máma ale říkala, že mám být ráda, že nejsem rozmazlenec. Byl to takový život v ledu. Pak jsem ale zjistila, že je to super, protože jsem si ty chvály, takové to ty jsi ale šikovná, Taťánko, naučila říkat sama sobě. A to je asi nejvíc,“ vysvětlila, co dobrého jí do života takřka nulové lichocení od mámy přineslo.

Indiánské léto:

Konzultace s maminkou až dodatečně

Ráda by prý občas mamince řekla, co nového ji čeká, ale většinou se nedostane ke slovu, protože maminka ji zahrne dojmy z toho, co už je minulost. Když vystupovala v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, vypadalo to tak, že maminka třeba řekla: „Teda ta Hegerová, to bylo příšerný, já jsem tam vůbec neslyšela Hegerovou, ale tebe.“ Když Tatiana oponovala, že je to celkem logické, protože to zpívala ona, maminka jen zabrblala, že jako takhle ne. Prostě se pochvaly nedočká. Herečka je matkou tří synů a ti jsou jediní, kteří na babičku platí. „Zavděčit se mojí mamince umím jen svými dětmi. Koukne na vnuka a řekne: To je pěkný kluk, šup s ním do reklamy,“ zasmála se.  

Měla být letuškou

Ve škole měla vždycky vyznamenání. „To ani jinak nešlo, že, v takové rodině,“ vzpomínala. Jenže také měla super partu v Aši a s tou chtěla zůstat, takže svou budoucnost viděla v textilce nebo keramičce. Od dětství ale také dělala balet a učitelé v ní viděli talent. A rodina s ní samozřejmě také měla své plány. Herectví to ale nebylo. „Máma na ten můj talent moc nevěřila, takže to úplně k herectví nesměřovalo. V té době ale frčely letušky. Bylo to spojené s možností cestování a rodina v tom viděla dobrou budoucnost. Tak jsem šla na letušku, ale do té školy jsem nenastoupila, protože jsem udělala zkoušky na konzervatoř a začala jsem hrát.“

Divadlo Ungelt: Slepice na zádech:

Devadesátky jsou pro děti pravěk

Konzervatoř nedokončila a vydělávala si jako tanečnice v klubu. To ale její syny vůbec nezajímá. „Devadesátky jsou pro ně pravěk,“ konstatovala matka, jejíž pestré životní zkušenosti by sice synům mohly zdát zajímavé, ale oni se o ně nezajímají. Spíš se znovu stáčí její povídání k mamince. „Spojila jsem příjemné s užitečným, což měla maminka ráda. Chodila jsem se svojí kamarádkou Péťou furt do klubu Radost. Pořád jsme si říkaly o peníze. I když už jsem v té době točila a nějaké peníze jsem měla. Měli tam go-go tanečnice a nás napadlo, že když tam pořád chodíme a tancujeme zadarmo, že bychom tam mohly tancovat za peníze,“ zavzpomínala a rovnou upřesnila, že nešlo o žádnou hanbatou aktivitu. „Go-go tanečnice nejsou tanečnice u tyče. Jsou to roztancovávačky, normálně oblečené, a každá měla svůj styl. Tak jsme udělaly konkurz, oni nás vzali a dva roky jsme tam tančily. Za to mě maminka pochválila. Jednou se tam byla se svojí kamarádkou podívat,“ přiznala Dyková.

D.Y.K. - You Don't Know Who I Am:

Nerušit, když spím

Tatiana Dyková je podruhé vdaná. Vojtu Dyka si vzala, až když už spolu měli syna, do svatby se jí moc nechtělo. Byla to ale svatba veliká, trvala tři dny. „Ano, tak to přece bývá v pohádkách. Zpívalo se, tančilo, skákalo přes oheň, bylo to krásné,“ rozněžnila se herečka, která se vdávala u Svatého Antoníčka, a tam posílá všechny, kdo mají nějaký problém. „On je to patron všech zamilovaných, takže když se vám něco děje ve vztahu, je dobré tam zajít, třeba si i zanadávat, ale pak pokorně poprosit o radu. Mám zprávy, že to funguje,“ popsala dnes šťastně vdaná herečka, kam se chodí usebrat.

Vojtu Dyka by samozřejmě mohla chválit, tak jako on mnohdy chválí ji, ale na veřejnosti to oba dělají neradi. Přijde jim hloupé před lidmi říkat, jak jsou úžasní. Zato postěžovat si před publikem, co jí manžel provádí, dovede. „Mohla bych tady vyprávět dlouho, za co všechno ho chválím. Dneska teda by to bylo kraťounké. Dneska si musím postěžovat: Přijdete do ložnice. Tam vaše žena už spí. Přijde vám normální rozsvítit si lampičku, číst si, šustit stránkami?“ Hrůza. Prostě když Tatiana spí, chce mít absolutní tmu, protože v té se to prý v hlavě ve spánku nejlépe poskládá. A on si klidně přijde do ložnice, udělá cvak a rozsvítí si lampičku! No není to strašné? Jako by si nemohl číst v nějaké jiné místnosti! Stejně jako o mamince i o manželovi vypráví herečka s trochou láskyplného despektu. Inu, popichovačka se nezapře.

Vložil: Ela Nováková