Humor už v minulosti přežil jiné totalitní režimy, přežije i ten, který nás čeká. Svět Tomáše Koloce
komentář
15.10.2022
.jpeg)
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jeden z úhlavních humoristů naší doby
Žijeme v době, o níž i ministr spravedlnosti této vlády Pavel Blažek už říká, že je to nejvýbušnější doba, která v této zemi panovala od roku 1945. Zavření nerostných kohoutků z Ruska a vzrůst cen elektrické energie už donutil ke krachu řadu českých firem, lidé se připravují na zimu s omezenou teplotou, i v těchto relativně teplých podzimních dnech se žáci některých škol dávají slyšet, že je jim zima, a některé školy už úplně zavřely přívod teplé vody. Německý kancléř Scholz prohlásil, že je třeba, aby Německo vybudovalo nejsilnější armádu v Evropě, a vojenští analytici míní, že věty o možnosti použití jaderných zbraní z úst ruských politiků Putina, Medveděva a Kadyrova, ale i nové britské premiérky Trussové se mohou stát skutečností. Jedním z paradoxních pozitiv tohoto vývoje je ovšem nebývalá žeň humoru, kterému se, jako každé květině, daří nejlíp v hnojišti.
Humor, který má v posledních dnech takovou sílu, že se dostává i přes západo-východní oponu, která je dnes tak železná, jak nikdy nebyla ani za minulého režimu, je humor ruský. Přestože Rusové jsou v našem dnešním mediálním mainstreamu líčeni jako národ zrůd, ruský humor zřetelně vypovídá o skutečném smýšlení Rusů. Kamarád z Moskvy mi poslal jeden z těchto dnů:
Přijde Moskvan k stánku s novinami a na stojanu odshora dolů prohlíží první stránky.
Prodavačka se ho ptá: „Co hledáš, synáčku?“
„Nekrolog, nekrolog hledám, matičko...“
„Nekrology jsou vždycky na zadní straně, synáčku.“
„Ten, co hledám já, bude na titulní straně, matičko...“
Další dva jsem se naučil od jednoho z ruských dezertérů:
Ruští vojáci, střílející na ukrajinská města, naberou ve skladu nějaké zbraně a jedou na bojovou linii. Nasadí rakety na raketomet: prásk, prásk, prásk – všechny rakety vystřelí, jen jedna leží jako mrcha. Obsluhující voják to neřeší, říká si, možná poletí příště, doloží raketomet dalšími, a prásk, prásk, prásk - ale poslední raketa pořád na svém místě. Voják doplní potřetí, a nová raketa, která to už nějakou dobu pozoruje a teď je položena vedle té „mrtvé“, říká: „Poslouchej, ty stará hajtro – tak vystřelíš, anebo ne?“
Raketa se ani nepřevalí z boku na bok, jen zasalutuje a řekne: „Sloužím Sovětskému svazu!“
Dnešek také vzkřísil slavnou sérii vtipů, z nichž jsem už pár desetiletí neslyšel žádný nový, anekdoty ze série o Rádiu Jerevan:
Otázka na Rádio Jerevan: „Proč mě mobilizovali, když mám jen jednu nohu?“
Odpověď: „Protože je to mobilizace ČÁSTEČNÁ.“
O tom, že není pravdivý ani stereotyp, že německy mluvící Evropa nemá smysl pro humor, vypovídá vtip, který ve svém televizním pořadu vyprávěla rakouská komička Lisa Eckhart:
„Rozdíl mezi rokem 1942 a 2022 je, že Němci nemusí až do Stalingradu, aby zmrzli.“
Ze stejného historického údobí čerpá vtip, který se rozšířil po celé východní Evropě:
Je lepší, když Rusové zavřou plyn, než když ho Němci pustí...
Pozadu nezůstal ani slovenský humor:
Dežo se v zime zobudí a v byte je pekne teplo. Chytí radiátor – je horúci. Pustí vodu – tečie aj teplá. Pustí plyn – plyn ide. Rozrušený Dežo kričí: „Aranka, vstávaj! Komunisti sa vrátili!“
Český humor zpracovává stejné téma takto:
Manžel, který přišel zvenku, vrazí k manželce do kuchyně, v ruce drží zajíce a mlsně se olizuje:
„Udělej ho na smetaně!“
„Nejde plyn.“
„Tak ho upeč!“
„Není plyn na izolaci; nejde ani elektrika.“
Manžel se naštve a mrskne ušáka zpět za plot.
Ten se oklepe a zařve: „Sláva Ukrajině!“
Další anekdota je sofistikovanější – srozumitelná jen znalcům historie:
Otázka do soutěže Chcete být milionářem: „Jak se jmenoval prezident, který po delší občanské válce vyhlásil poněkud pochybné referendum mezi rodáky z ukrajinské oblasti, hraničící s jeho státem, načež to území k svému státu připojil, a pak toto připojení podporoval válečnými prostředky..?“
Odpověď: „Tomáš Garrigue Masaryk.“
Poslední vtip má stejné schéma, ale je postaven na známé poradně v tísni, kterou svého času poskytoval časopis Mladý svět:
Otázka: „Milá Sally, před třiceti lety jsme se ptali, jak dohnat životní úroveň západu, a dneska se ptáme, jak se vrátit k životní úrovni před třiceti lety. Nerozumím, proč nám přátelé prodávají plyn a ropu dráž než nepřátelé. Podle faktury na elektřinu mám doma urychlovač částic, podle faktury za plyn bydlím na Aljašce, podle faktury za vodu mám koupaliště a podle platu pobírám podporu v nezaměstnanosti. Ceny mouky a strouhanky se vyšplhaly tak vysoko, že výrobci přemýšlí, že by do párků opět dávali maso. Loni touto dobou nám nakazovali sprchovat se po každé cestě ven, dnes nám sprchování zakazují. Před rokem jsem se měřila, zda nemám moc vysokou teplotu těla, dnes měřím, zda nemám moc vysokou teplotu v pokoji. Loni jsem bez roušky nemohla zazvonit u sousedů a dnes se mám se sousedkou koupat v jedné koupelně a péct kuře v jedné troubě. Podle rady předsedkyně parlamentu jsem namísto plynu zkoušela vařit na svetrech, ale nešlo to. Co mám dělat?“
Odpověď: „Prodávej vejce přes Lipskou burzu. Cena pro konečné spotřebitele 30 – 35 Kč za kus. Pokud by cena neúměrně stoupla, zastropuj ji v zájmu svobodného a demokratického trhu na 120 korunách za vejce. Spolu to sneseme!“
Někdy ale stačí jen si všímat. Operetní, muzikálový a operní pěvec, překladatel a nově i talentovaný fejetonista Jaromír Janák včera ocitoval z televizních zpráv:
„Vystoupili ministryně obrany a ministr Válek.“ Že by duplicita?
Poslední citát mého dnešního textu, který také pochází z těchto dní, ale vůbec humorný není:
„Náměstek policejního prezidenta Tomáš Kubík vyslovil obavu z toho, že na boj s dezinformacemi nebudou současné demokratické nástroje stačit.“
V dnešní době, kdy byl v Německu za své humorné výroky v satirickém pořadu souzen německý komik Jan Böhmermann a u nás bylo před pár dny zakázáno poslední otevřeně satirické dílo, které přetrvalo ze svobodné doby 90. let, Zelený Raoul, je tato věta, o níž se v této rubrice ještě rozepíšu, ze strany našeho establishmentu otevřeným vyhlášením války nejen svobodě slova, ale i humoru svých občanů. Ten už ale v minulosti přežil jiné totalitní režimy, a tak můžeme mít naději, že přežije i ten, který nás čeká…
Vložil: Tomáš Koloc