Voňavé uzenky vyměnil za kameru. Byl známý režisér pravověrný nácek, nebo případ pro psychiatra? Tajnosti slavných
10.10.2022
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Režisér Svatopluk Innemann
AUDIO / VIDEO V historii českého filmu měl na kontě několik prvenství, nástup fašismu ale jeho kariéru definitivně ukončil. Ani snaha zalíbit se novým mocipánům nepomohla, nakonec jen navždy semlela jeho rodinu.
Kameraman, herec, scenárista, režisér střihač… Už v němé éře natočil Svatopluk Innemann šestnáct filmů, po nástupu zvuku jich přidal ještě dalších šestadvacet. V roce 1930 natočil historicky první český zvukový film, jako první pracoval v roce 1933 v nových ateliérech na Barrandově, na kontě má i režii první české filmové detektivky. Za války už si ani neškrtl, přestože dělal psí kusy, jen aby se nacistům zalíbil. Opravdu tak moc toužil po návratu k práci, nebo se definitivně zbláznil?
Červená Karkulka:
Prokleté dědictví
Narodil se 18. února 1896 jako prostřední ze tří synů herce a režiséra Rudolfa Innemanna a operní pěvkyně Ludmily Lvové, v roce 1905 k nim přibyla ještě nejmladší dcera Ludmila. Na svět přišel v slovinské Lublani, kde právě jeho otec působil coby divadelní režisér a herec v Novém zemském divadle, všichni jeho sourozenci se ale narodili v Praze. Když bylo Svatoplukovi deset let, propukla u otce psychická choroba, která se zpočátku projevovala problémy s pamětí. Doufal, že jeho stavu pomůže několikaměsíční dovolená, jenže marně. Nemoc se zhoršovala, takže počátkem roku 1907 odešel do penze. Nakonec skončil v ústavu pro choromyslné, kde po několika dnech zemřel. Psychické problémy byly zřejmě rodinnou zátěží, která se později projevila i u Svatopluka.
Muži v offsidu:
Filmový klan
Rudolfova vdova Ludmila se pak měla co ohánět, aby uživila čtyři děti, takže není divu, že se snažila držet je stranou uměleckého světa. Proto jí také Svatopluk nejprve splnil přání a vyučil se uzenářem, řemeslu se ale věnoval jen krátce. Okouzlil ho totiž film a nebyl z rodiny jediný. Herečkou se stala i jeho o devět let mladší sestra Liduška a manželka Zdena Kavková debutovala ve filmu už v roce 1916. V několika jeho filmech si zahrála později i teta Marie Oliaková a k filmovému herectví nakonec přesvědčil i svoji matku Ludmilu. Zahrála si se Zdenou už v roce 1920 v jednom z prvních Svatoplukových filmů, pohádce Červená Karkulka. Hercem se stal i o dva roky starší bratr Miroslav a ve filmové branži nakonec skončil jako obchodní zástupce i nejmladší bratr Rudolf.
Fidlovačka:
S Ondrákovou před kamerou
Už v roce 1918 se Svatopluk poprvé chopil kamery a společně s Ottou Hellerem, který působil jako asistent kameramana už v roce 1916 při pohřbu císaře Františka Josefa I., natočil svůj první film, romantický příběh legionáře, vracejícího se po válce do vlasti, nazvaný Československý Ježíšek. Po zhlédnutí výsledků své práce na uzenky a jitrnice definitivně zapomněl a během roku 1919 stihl natočit jako kameraman sedm němých filmů. V roce 1920 debutoval jako režisér právě již zmíněnou pohádkou Červená Karkulka, souběžně i při výrobě svých filmů dál působil současně jako kameraman až do roku 1925. Navíc si vyzkoušel i herectví, v roce 1919 si zahrál muže v autě v slavné komedii Přemysla Pražského a Jana S. Kolára Dáma s malou nožkou, v níž debutovala legendární Anny Ondráková.
Před maturitou:
Hašek a jeho Švejk
Od roku 1925 začal konečně pracovat jako samostatný režisér, na některých svých filmech se ale podílel i na scénáři, například na komedii z roku 1926 Švejk v ruském zajetí, v němž Haškova světoznámého hrdinu ztvárnil Karel Noll. O tři roky později se stal film součástí sestřihu prvních němých filmů o Švejkovi Osudy dobrého vojáka Švejka, který zpracoval Martin Frič. O životě svého oblíbeného autora Jaroslava Haška natočil o dva roky později komedii Ve dvou se to lépe táhne. Už v roce 1925 ale přišly na stříbrné plátno jeho nejúspěšnější němé filmy, komedie Z českých mlýnů a výpravný životopisný film Josef Kajetán Tyl, v němž ztvárnil hlavního hrdinu Zdeněk Štěpánek.
Vražda v Ostrovní ulici:
Tři prvenství
Do světa zvuku vplul Innemann jako režisér mezi prvními v roce 1930 vlasteneckým snímkem Fidlovačka, v níž také poprvé zazněla z filmového pásu česká národní hymna Kde domov můj. Hudbu v duchu původní skladby Františka Škroupa upravil Erno Košťál a vhodně doplnil dobovými písněmi. O rok později sklízela mimořádné ovace jeho sportovní komedie Muži v offsidu, kterou natočil podle populárního stejnojmenného humoristického románu Karla Poláčka. Mimořádně kvalitnímu hereckému obsazení v ní vévodil Hugo Haas, pro nějž byl pan Načeradec první velkou filmovou rolí. A v roce 1933 natočil podle románu Emila Vachka Muž a stín první českou filmovou detektivu Vražda v Ostrovní ulici, která byla současně historicky prvním filmem, který vznikl v nových ateliérech Miloše Havla na pražském Barrandově.
Sextánka:
Rozloučení s Tylem
Innemann natáčel i krátkometrážní snímky, dokumenty, operetky, komedie i melodramata a kvalita jeho filmů byla hodně kolísavá. Za jeho umělecký vrchol je považováno drama z roku 1932 Před maturitou, které natočil společně s Vladislavem Vančurou a hudbou ho doprovodil E. F. Burian. Velký úspěch sklidilo v roce 1936 i romantické drama Sextánka, v němž excelovali křehká Hana Vítová a idol žen všech generací Rolf Wanka. Svoji tvorbu Innemann definitivně zakončil v roce 1937 filmovou adaptací oblíbené divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Švanda dudák. Pak se práce musel vzdát, protože se u něj začala projevovat psychická porucha, nejspíš zděděná po otci, a k jeho zdravotnímu stavu nepřispěly ani bouřlivé události, způsobené nastupujícím nacismem.
Lásky květ voní růžemi:
píseň z filmu Švanda dudák zpívá operní pěvec Jaroslav Gleich
Arijská propaganda
V roce 1939 požádal s manželkou Zdenou o německou státní příslušnost, možná i v naději, že se díky ní přece jen do filmových ateliérů vrátí. Společně přispívali do prvních čísel antisemitského časopisu Arijský boj. V roce 1940 v něm například vyzývali k odstranění židovských herců z divadel a publikovali svůj román na pokračování Prokletá rasa. Osud arijské dívky v roce 1938-1939. Zdena pak začala vystupovat v proněmeckých rozhlasových skečích Haló, volá Londýn, v nichž hrála Hanu Benešovou, a od roku 1944 byla placenou konfidentkou gestapa. Poválečného zúčtování za zradu svého národa se Svatopluk Innemann nedožil, zemřel 30. října 1945 v Klecanech. Zdena byla v roce 1946 odsouzena k patnácti letům těžkého žaláře, propuštěna byla v roce 1955 a o deset let později zemřela úplně opuštěná.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Český film, Česká televize, Národní filmový archiv, Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Iveta Mecnerová: problematika cenzury v období Protektorátu Čechy a Morava, Pavel Suk: Antisemitismus ve vybraných protektorátních periodikách)
Vložil: Adina Janovská