Žádná novinka mu neunikla aneb Od obrazu bez zvuku k zvuku bez obrazu a od světáka po vraha. Tajnosti slavných
07.10.2022
Foto: Se svolenímSe svolením Národní filmový archiv (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Průkopník českého filmu Přemysl Pražský
FOTO Začínal u ochotníků, končil v rozhlasovém studiu. Jeden z průkopníků českého filmu zkrátka musel být tam, kde se objevilo něco nového.
Svou neúnavností probudil naši kinematografii k životu a od prvních krůčků ji dovedl až k profesionalitě. Většina jeho projektů se zrodila ještě v němé éře, takže se bohužel ani nedochovaly, velmi rozporuplná byla leckdy i jejich umělecká hodnota. Přesto je Přemysl Pražský plným právem považován za jednoho z průkopníků českého filmu a režie.
Mikeš Potocký (vlevo) se svým filmovým bratrem Franíkem (Rudolf Myzet) v dramatu Kříž u potoka, natočeném v roce 1921 podle stejnojmenného románu Karolíny Světlé
Poprvé režisérem
Narodil se 24. července 1893 v Nýřanech a zpočátku se i poctivě snažil splnit přání rodičů, aby vystudoval, láska k herectví ale nakonec u něj zvítězila. Už v roce 1910 studium přerušil a postupně působil v několika kočovných divadelních společnostech, mimo jiné například v Činoherní družině Jana Blažka, která působila především ve středních a východních Čechách. V roce 1914 získal konečně angažmá v souboru Švandova divadla na Smíchově a natrvalo se usadil v Praze. Díky tomu nejen zdokonaloval svůj herecký projev, ale také získal první režisérské zkušenosti. Současně vystupoval pohostinsky i na dalších pražských scénách, například v Deklaraci či Městském divadle Královských Vinohrad.
Kouzlo pohyblivých obrázků
Od prvopočátku mu učaroval film, takže na svém prvním začal pracovat už v roce 1919, a hned naplno. Drama Láska je utrpením nejen režíroval s Vladimírem Slavínským, ale také pro ně společně napsali scénář a Přemysl byl rovněž autorem scény a zahrál si v něm jednu z hlavních postav. Navíc přivedl před kameru i tehdy teprve pětiletého Béďu Pražského, o kterého se staral po smrti jeho otce a udělal z něj jednu z nejobsazovanějších dětských filmových hvězd dvacátých let. V éře němého filmu natočil sedmnáct projektů, jeho doménou ale zůstaly především naivní a podbízivé příběhy, které těžily z popularity laciných románků a povídek. Vynikly mezi nimi jen adaptace divadelních her českých klasiků Pražský flamendr a Podskalák. Hrál ale také v řadě filmů jiných režisérů, například v slavném historickém dramatu z roku 1929 Svatý Václav ztvárnil postavu Tuny, vraha na Tetíně.
Karel Hašler (vlevo) v nejúspěšnějším němém filmu Přemysla Pražského Batalion. Na snímku s Jindrou Hermanovou a Emanem Fialou.
Úspěch za všechny prachy
Tak lze nazvat jeho divácky nejúspěšnější film, přepis románu a hry Josefa Haise-Týneckého z roku 1927 Batalion. Tragický osud advokáta a politika Františka Uhra, který klesne mezi velkoměstskou spodinu a upíjí se k smrti. Hlavního hrdinu v něm ztvárnil populární Karel Hašler a film byl oceněn jako „jedno z mála českých filmových děl, za nimiž cítíte osobnost jejich tvůrce“. Obzvlášť bylo vyzdviženo vedení herců a skladba záběrů, film se dostal do první desítky českých i na špičku žebříčku světových projektů a je jedním z nejvýznamnějších děl němé éry. Navzdory velkému úspěchu ale přidělal Přemyslovi i spoustu starostí, protože mu po něm zbyly obrovské dluhy, s nimiž se pak vypořádával několik let.
První a poslední
Po nástupu zvuku už režíroval jen jediný projekt, špionážní drama Sedmá velmoc, který se ale v roce 1933 proměnil v propadák navzdory tomu, že v něm zářila v hlavní ženské roli tehdy začínající Lída Baarová. Pak na filmovou režii definitivně rezignoval a až do roku 1939 se objevoval na stříbrném plátně jako představitel epizodních postav různého postavení i charakterů, od bohatých světáků přes úředníky a policisty až po číšníky či soukromé detektivy. Můžeme ho vidět mimo jiné například jako ministra v komedii s Vlastou Burianem Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, policejního komisaře v hudební komedii legendárního dua Voskovec – Werich Hej-rup! nebo jako číšníka v Orient baru v slavné romantické komedii režiséra Otakara Vávry Dívka v modrém, v němž zářili Oldřich Nový a Lída Baarová.
Jako jeden z dražitelů (uprostřed) v komedii Otakara Vávry Dívka v modrém
Éra zvuku bez obrazu
Současně už v roce 1933 objevil svoji novou parketu, která byla jakousi paralelou jeho dřívějšího působení. Zatímco v němém filmu pracoval s obrazem bez zvuku, Československý rozhlas mu nabídl práci se zvukem bez obrazu. Začínal jako externista, mimořádnou péči věnoval i těm nejmenším úkolům a díky němu dostávaly nebývalou úroveň i reportážní pásma a odborné pořady. V roce 1942 se oženil s hlasatelkou Marií M. Tomanovou a současně získal stálou pracovní smlouvu. Po osvobození se konečně dostal k režii literárních pořadů a činoher a říkalo se, že se vrhal do práce se zarputilostí a nekonformností. Rád točil s mnoha herci, velkým komparsem i celým orchestrem, někdy se pro něj pracovalo i ve třech studiích současně. Pozvedl českou rozhlasovou tvorbu a režii a právem dostal v roce 1957 titul Zasloužilý umělec za zásluhy o českou rozhlasovou hru. Do penze oficiálně odešel v roce 1958, dalších pět let ale s rozhlasem dál spolupracoval. Režisér, scenárista, herec a průkopník českého filmu Přemysl Pražský zemřel 1. srpna 1964 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český film, Město Nýřany, Národní filmový archiv)
Vložil: Adina Janovská