Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Aby se ho zbavila, sehnala mu krásná Adina dokonce byt. A pak potkal dámu s celým domem. Tajnosti slavných

30.09.2022
Aby se ho zbavila, sehnala mu krásná Adina dokonce byt. A pak potkal dámu s celým domem. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov – Antonín Stránský

Popisek: Svatopluk Beneš jako holič Forejt v detektivce z roku 1966 Slečny přijdou později

VIDEO S Mandlovou létalo vzduchem nádobí, a dokonce prý i nábytek, nevydržela ani křehká tanečnice. Až věčně zamilovaný romantik potkal tu pravou. O její činžák na Vinohradech mu ale určitě nešlo. (Pokračování ze středy 28. září)

Jen stěží lze uvěřit, že zbožňovaný milovník ze sladkobolných romancí byl v reálném životě plachý. K pokusům zabrousit v rozhovoru do soukromí nebyl ani trošku vstřícný a o milostném životě a partnerkách zásadně nemluvil, přestože je známo, že některé filmové partnerky prošly i jeho náručím. Jedinou výjimkou se stala krásná Adina Mandlová, na kterou až v pozdním věku otevřeně zavzpomínal ve svých pamětech. Jemu bylo tenkrát pouhých dvaadvacet, jí o osm let víc a prožili spolu rok.

 

Zločin lorda Savila:

Suverénní Adina

Oficiálně sice bydlel dál u rodičů, většinu dnů i nocí ale trávil s ní. „V jejím luxusně zařízeném apartmá jsem poznával život z té hezčí stránky. Nic však netrvá věčně. Po roce se stala moje přítomnost poněkud nežádoucí. A protože jsem se k tomu neměl, sama se pokusila vyřešit můj bytový problém. Byl to totiž také její problém,“ vzpomínal v knize Být hercem, kterou s ním připravila divadelní historička a publicistka Marie Valtrová a poprvé byla vydána v roce 1994, tedy až tři roky poté, co jeho slavná láska zemřela. „Takové rozloučení neprobíhá lehce. A já podlehl výbuchu vášně, kterému padlo za oběť něco skla a nábytku. Drobnosti nepočítám. Leč tuto suverénní ženu jsem tím nemohl vyvést z míry. Naopak, upřímně se mému počínání smála,“ přiznal s tím, že mu po rozchodu pomohla sehnat byt v historickém domě na Malé Straně.

 

Zabil jsem Einsteina, pánové…:

Jak se pozná ta pravá

Na sklonku okupace se v další romanci Václava Kršky sešel před kamerou s baletkou Evelýnou Koszlerovou, uměleckým jménem Evelynou Kinskou. Věčně zamilovaný Svatopluk a o šest let mladší křehká plavovláska podlehli kouzlu příběhu a vzali se, brzy si ale přestali rozumět a po válce se rozvedli. Hned v roce 1946 se Svatopluk oženil podruhé s majitelkou činžáku v Šrobárově ulici na pražských Vinohradech Boženou Truhlářovou. „S kamarádem Mírou Homolou jsme šli na ples Červeného kříže a tam jsem začal koukat po Božence. Abych si byl jistý, optal jsem se jednoho známého znalce žen, kdo to je, a on mi povídá: Ta mně dala před tejdnem kopačky. A hned jsem věděl, že je to ta pravá.“ Měli spolu syna Svatopluka a dceru Alexandru a manželství už to bylo na doživotí. „Tomu, že jsem byl titulován jedním z nejvášnivějších milovníků českého filmu, se nedivím. Hrál jsem intuitivně a řídil se citem,“ přiznával s tím, že velkým milovníkem byl mnohem víc na stříbrném plátně než ve skutečném životě.

 

Kabaret u dobré pohody:

Konec milovníků v Čechách

Ve dvou filmech předvedl světu kromě hereckého talentu i pěvecký. Poprvé zpíval už v roce 1940 v komedii Vladimíra Borského Čekanky, pro Hostinec U kamenného stolu režiséra Josefa Grusse pak nazpíval v roce 1948 dvě písničky, Ach, proč mi srdce nedáte a Štěstí potkáš jenom jednou. Po osvobození ale éra milostných romancí skončila a Beneš se musel z prvního milovníka přehrát do charakterních nebo komediálních postav. Nezapomenutelné velké role tím v jeho kariéře skončily, na rozdíl od většiny kolegů ale nikdy nevyměnil svoji noblesu a elegantní frak za montérky. Právě díky tomu fraku ho filmaři využívali sice velmi často, nicméně jen v menších nebo epizodních rolích. Hrál různé důstojníky, šlechtice či podvodníky a řady nabídek se dokonce sám raději vzdal. „Většinou šlo o role, které mi neměly co říct, tak jsem se v nich raději ani neukázal,“ dodával.

 

Ukradený kaktus:

Český Sherlock Holmes

Již za okupace začal spolupracovat s dabingem. Poprvé jeho hlas zazněl v české verzi slavného hollywoodského dobrodružného dramatu Lassie se vrací, v hlavní roli s mladičkou Elizabeth Taylor, a pak daboval pravidelně další čtyři desetiletí. V roce 1950 se stal členem souboru Městských divadel pražských, kde ho z rolí floutků a světáků definitivně vytáhl herec, režisér a překladatel Ota Ornest. Působil především v Komorním divadle, hrál ale také v Divadle Komedie, v Rokoku a od roku 1962 v Divadle ABC. Rád vzpomínal na spolupráci s Alfredem Radokem, Miroslavem Macháčkem či Václavem Hudečkem. Hrál vždy s noblesou, seděly mu role anglických lordů, sluhů či gentlemanů a během čtyřiceti let ztvárnil více než dvě stovky postav. Díky typickému hlasu často spolupracoval i s rozhlasem, natáčel četbu románů na pokračování i audioknihy. Časté účinkování v roli detektiva Sherlocka Holmese mu vyneslo příležitost nahrát i některé z příběhů Sira Arthura Conana Doyla.

 

Příběh filmového titulku:

Masarykův cvikr

Zatímco od počátku šedesátých let na něj film zapomínal, tím víc příležitostí mu nabídla televize. Zahrál si v téměř nekonečné řadě inscenací, minisérií i seriálů, i když šlo většinou také o role vedlejší. Další velké příležitosti se dočkal až se sedmi křížky na krku, když mu v roce 1989 nabídl režisér Štěpán Skalský postavu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka v životopisném dramatu o posledních letech života spisovatele Karla Čapka Člověk proti zkáze. „Mělo to i svoje mouchy. Já mám velký frňák a Masaryk měl ušlechtilý nos. Nevěděli jsme, co s tím udělat,“ prozradil v rozhovoru pro kulturni-noviny.cz. „Chtěli jsme, abych měl na sobě něco, co skutečně patřilo Masarykovi. Sháněli jsme všude jeho brýle; nebyly. Až přišla Masarykova vnučka Herberta, že má dědečkův cvikr doma. Nasadil jsem si ho na nos – a maska byla hotová. Nechal jsem si udělat fotku v kostýmu Masaryka a moje kolegyně Sylva Langová, která v roce 1948 emigrovala, ji v Anglii ukazovala exulantům. Z deseti lidí, kterým ji ukázala, si jich deset myslelo, že jsem Masaryk.“

 

Protektorátní blues:

zpívaný prolog ke hře divadla Semafor Dr. Johann Faust

Poslední hvězda

Svatopluk Beneš vytvořil desítky filmových a divadelních rolí. Už v roce 1968 se stal nositelem vyznamenání Za vynikající práci, ke kterému v roce 1984 přibyl titul Zasloužilý umělec. S jevištěm se definitivně rozloučil v roce 1990, dál ale spolupracoval s televizí. V roce 1993 byl u příležitosti 75. narozenin oceněn Nadací Život umělce cenou Senior prix a v roce 1997 získal při udělování cen Thálie zvláštní cenu Kolegia za celoživotní přínos českému divadlu. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 2003 jako stařeček ve válečném dramatu režiséra Ondřeje Trojana Želary, který získal nominaci na Oscara. „U většiny mladých kolegů postrádám ten vztah k divadlu a k filmu, který jsme měli my. Herectví jsem dělal rád a bez něj jsem nedokázal žít. Do dnešního světa už ale nepatřím,“ prohlásil.

Necelých posledních pět let prožil v léčebně kvůli selhávání organismu. Poslední mužská hvězda prvorepublikových filmů navždy odešla 27. dubna 2007. Během kariéry Svatopluk Beneš zažil opojné úspěchy i těžké chvíle a ve vzpomínkové knize napsal: „Být hercem, to také znamená stanout zlomen vlastní bolestí tváří v tvář publiku, a přesto nedat najevo svůj stav. Hrát a přitom mít na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Český film, Svatopluk Beneš: Být hercem, Tomáš Koloc: Svatopluk Beneš – Některé hodnoty by neměly zaniknout. Tomáši, pište o tom domě!, Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská