Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Synkovi kovářského mistra řemeslo nevonělo aneb Jak se zrodil první mistr dramatu a král kabaretu. Tajnosti slavných

23.09.2022
Synkovi kovářského mistra řemeslo nevonělo aneb Jak se zrodil první mistr dramatu a král kabaretu. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Jindřich Mošna na civilní fotografii z archivu Národního divadla

FOTO Důstojným kantorům se nezavděčil, pro seriózní studium byl prý příliš zbrklý a bláznivě nezbedný, a nevoněla mu ani seriózní živnost. Obdivovaná hvězda Národního divadla si ráda zařádila s ochotníky a v kabaretu.

Milovníky filmu a hudby dnes možná zklamu, ale při občasném nahlédnutí do těch nejstarších koutů českého hereckého kumštu rozhodně nesmí chybět vzpomínka na muže, který se stal legendou v historii českého divadla. Tentokrát tudíž nemohu nabídnout přehlídku starých videí, o to zajímavější ale byla životní pouť Jindřicha Mošny, který byl uznáván jako nejlepší herec doby, kdy ještě přirovnání mít hlad jako herec platilo jako konstatování každodenní reality. A povýšil po staletí leckdy opovrhované komediantství na umění.

 

Mošna Sen noci svatojanské

V roce 1884 jako Thisbe ve Snu noci svatojanské; foto Jan Tomáš

Nezbedný Hajnrýšek

Narodil se 1. srpna 1837 v Praze, jako jeden z pěti potomků karlínského mistra kováře a základní vzdělání získal v kostele sv. Jindřicha u podolského pana učitele Koubka. A podle dostupných informací už tenkrát vyšlo najevo, že bude velmi dobrý zpěvák. Dokonce začal studovat na reálce u piaristů, kde mu spolužáci začali říkat Hajnrýšek podle zdrobněliny německé podoby jeho jména (Heinrich = Jindřich). Brzy však byl pedagogy zhodnocen jako příliš zbrklý a bláznivě nezbedný. A tak se průšviháře ujal strýc Boehm, který měl ve Vodičkově ulici mosaznickou dílnu a u nějž se měl alespoň vyučit řemeslu. V roce 1854 ukončil učňovská léta vyrobením mosazné krejčovské žehličky a s cechovním listem v kapse vzápětí vyrazil do světa na vandr.

První krůčky po jevišti

Namířil si to přes České Budějovice a Linz do Vídně, kde chtěl získat tovaryšské zkušenosti. Brzy ale zjistil, že je hlavní město rakousko-uherského mocnářství plné téměř nekonečných možností různé zábavy a divadelních scén, které ho mimořádně okouzlily. Nejprve začal vypomáhat souběžně s prací v dílně s pomocnými pracemi v Josephstadttheater, začal se objevovat na jevišti jako statista a brzy dostal i první malé roličky. Navštěvoval ale i jiná vídeňská divadla a poznával významné herecké osobnosti tehdejší doby, z nichž na něj nejvíc zapůsobilo populární vídeňské komické trio W. Scholz, K. Treumann, J. N. Nestroy. Pak se stal členem německé divadelní společnosti, která hrála poblíž Vídně, a lepší nabídka na sebe nenechala dlouho čekat.

 

Mošna Lakomec

Harpagon v Molièrově Lakomci v roce 1885

Prcka v armádě nechtěli

Měl se stát německým hercem v maďarském Temešváru, jenže vypravit se tam už nestihl, protože ho dohonilo pozvání do Prahy k odvodu. Nakonec ale byl uznán služby v armádě neschopným kvůli nedostatečné výšce. Do Vídně se pak už nevrátil a zdálo se, že přece jen zakotví natrvalo u mosaznického řemesla. Jen se ale rozkoukal, stal se členem souboru Švestkova divadla, působícího na Malé Straně. Seznámil se v něm s Pavlem Švandou ze Semčic starším, pozdějším dramaturgem a režisérem Prozatímního divadla, jehož jméno nese od roku 1871 jedna z nejznámějších pražských divadelních scén, sídlící v klasicistním domě v Štefánikově ulici č. 6/57 na Smíchově.

Zrození komika

Se Švandou začal studovat náročnější role a v roce 1859 dostal první významnější záskok v Novoměstském divadle, jako Kosinský v Schillerových Loupežnících. Velký dojem ale neudělal, takže vytoužené angažmá v jeho souboru nedostal. Na ocet ale nezůstal, protože ho Švanda doporučil divadelní společnosti J. A. Prokopa. Od počátku roku 1860 začal působit v společnosti J. Kullasa, v níž režisér Karel Polák odhalil jeho výrazný komický talent. Konečně našel svoji parketu a jako komik se rychle proslavil, skvěle ale zvládal i velké dramatické role. „Jindřich Mošna byl velmi populární osobností. Od šedesátých let devatenáctého století, kdy vystupoval s komediálními produkcemi spolu s kolegou Šamberkem na jevištích pražských letních divadel, byly ohlasů na jejich akce plné noviny a kritika nešetřila uznáním,“ připomněl při příležitosti výstavy Malý velký herec Jindřich Mošna jeho výkony Hanuš Jordan, kurátor sbírek fotografií a negativů, divadelních trofejí a cirkusové sbírky divadelního oddělení Národního muzea.

 

Mošna Prodaná nevěsta

Komediant v inscenaci Prodané nevěsty Bedřicha Smetany v roce 1892; foto H. Fiedler

Čtyřicet let v Národním

Až na krátké působení u českoněmecké společnosti H. Siegeho zůstal v Kullasově společnosti do roku 1863, kdy přijal nabídku J. Walburg-Wesetzkého, jenž pořádal česká i německá představení v Plzni. V roce 1864 se Mošna stal členem souboru pražského Prozatímního divadla, s nímž přešel v roce 1881 do činohry Národního divadla a hrál v něm až do svého odchodu na odpočinek v roce 1909. Podle dochovaných záznamů ztvárnil během více než čtyřicetileté herecké kariéry přes pět stovek postav a stal se nejoblíbenějším hecem své doby. Rád hrál i v populárních lidových fraškách, veselohrách i operetách a umělecká kritika oceňovala jeho smysl pro realistický detail a tvůrčí fantazii.

Sehrané trio

Publiku se představil v téměř všech žánrech s výjimkou milovníků a romantických hrdinů, jimž se důsledně vyhýbal. Dokázal ale také současně zpívat a tančit a v žonglérském umění se vyrovnal i cizím hostujícím klaunům. Nakonec, nejspíš v duchu vzpomínky na své vídeňské počáteční okouzlení, vytvořil s Františkem Ferdinandem Šamberkem a Josefem Frankovským sehranou trojici arénních komiků, jejíž vystoupení se stala zárukou dobré zábavy a zájmu publika. Drobná postava ho zpočátku předurčila ke komickým rolím, k nejslavnějším patří jeho Jupiter v operetě Jacques Orfeus v podsvětí, hlavní hrdina frašky Václava Klimenta Klicpery Hadrián z Římsů, Lízal v Maryše bratří Mrštíků či Kalafuna v Strakonickém dudákovi Josefa Kajetána Tyla.

 

Mošna Innemann Lucerna

Mladší vodník Michal a starší Ivan (Rudolf Innemann) v Jiráskově Lucerně v roce 1905

První král kabaretu

V pozdějším věku přešel k tragickým postavám, tou první byl Harpagon v Molièrově klasické komedii Lakomec, kterého si zahrál v roce 1885. K jeho nejlepším výkonům patřil i Shylock v komedii Williama Shakespeara Kupec benátský či Polonius v jeho tragédii Hamlet. Spolupráce v komediálním triu ho přivedla i k autorské tvorbě. Už v roce 1976 začaly vycházet jeho sociálně laděné kuplety, nazvané Sólové výstupy Jindřicha Mošny, které pak po dlouhá léta zůstávaly součástí kabaretních i ochotnických zábav. Později sepsal paměti Jak jsem se měl na světě. „Zaujal také jednou z prvních nahrávek hlasu na fonografické válečky v roce 1891 či letem balónem na podporu Národního divadla,“ dodal Hanuš Jordan.

Sbírka unikátů

Legendární symbol českého herectví Jindřich Mošna zemřel 6. května 1911 a je pohřben na Olšanských hřbitovech. V sbírkách divadelního oddělení Národního muzea je uložena celá řada předmětů z jeho pozůstalosti, mimo jiné například vandrovní knížky, fotografie, plakáty, knihy, články, texty hereckých výstupů či osobní památky. Také ale části jeho garderoby, oblíbená citera, čepice zvaná balónka, kuřácké potřeby, nábytek a předměty z jeho bytu. Naprostým unikátem jsou pak tři zvukové záznamy jeho hlasu z roku 1902.

(zdroje: Wikipedia, Národní muzeum, Národní divadlo)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská