Němci začali zestátňovat. Kdy začneme my? Komentář Štěpána Chába
komentář
22.09.2022
Foto: Se svolením ČEZ
Popisek: Temelín, z daní postavený
Německo se pustilo do ochrany vlastního průmyslu i obyvatel jedinou možnou cestou, kterou se teď vydat dá. Zestátní plynového giganta Uniper. Tím bude mít zásadní vliv na cenotvorbu plynu a jeho distribuci. Plyn tak přestane podléhat tržním principům, ale začne sloužit zájmům státu. Kdy začneme se zestátňováním ČEZu my? Nebo do něj radši budeme lít peníze pro burzu a lidem kompenzovat absurdně narůstající ceny elektřiny?
Stát ČEZu půjčil přes 70 miliard na vykrytí záloh pro energetickou burzu v Německu. Zároveň zavedl úsporný tarif, který podle slov ministra financí Zbyňka Stanjury přijde minimálně na 130 miliard. Podle střízlivých odhadů na mnohem víc. Zvýší se citelně počty lidí, kteří si zažádají o sociální dávky, nejčastěji příspěvek na bydlení, kde se započítávají výdaje na elektřinu. Došli jsme jen tady k cirka 250 miliardám, které jsme vyhodili komínem, aniž bychom z toho něco získali. Nejsou to peníze investiční, ale čistě výdajové. K čemu? Abychom přežili pár měsíců? A co potom? Potom bude všechno v pohodě? A tam je ten problém. Nebude. Pak budeme muset zase lít peníze do kompenzací a vykrývání.
Podle odhadů by se cena za zestátnění ČEZu mohla pohybovat kolem 350 miliard korun. Jak to celé udělat?
Kdyby vláda Petra Fialy přistoupila k řešení krize už v lednu, únoru, kdy bylo zcela očividné, že energetická krize nabírá neskutečné otáčky, mohly být teď naše problémy poloviční. Stát by měl přímý vliv na regulaci cen elektřiny, na její výrobu a zbavil by se hloupých tanečků kolem toho, jestli si připadají soukromí akcionáři dost v pohodě a opečovávaní.
Jak to udělat a nekrást? Znárodnění a zestátnění jsou dva sakra odlišné pojmy. Znárodnění je bez náhrad, zestátnění je odkoupení s ohledem na společenskou bezpečnost nebo stabilitu. Zestátnění funguje u pozemků a u staveb. Například u zestátnění za náhradu u pozemků, kudy má vést dálnice, ale stát se s majitelem nedokáže dohodnout. Většinou proto, že majitel chce moc a doufá, že si násobnou cenu za pozemek vytrucuje. Dejme tomu.
Podobný princip by se měl uplatit i u klíčových surovin pro bezpečnost a stabilitu republiky. Elektřina, plyn, voda. Tři suroviny, které nesmějí být ohrožené nestabilitou okolního světa, ani toho vnitřního. Nesmějí být ani předmětem kšeftů nějakého zahraničního „investora“. Zkrátka co je doma, to se počítá. Sype to domácímu týmu, ne nějaké měňavce ze zahraničí, které je vlastně ukradené, jak to v ČR funguje, ale jak to sype.
Dát teď na stůl 350 miliard? Vzpomeňme si na církevní restituce. Stát se s církvemi domluvil na urovnání dluhu po komunismu s tím, že finanční část dluhu se bude postupně splácet po dobu třiceti let. Proč by podobný princip nešel uplatnit u akcionářů ČEZu? A pokud by nedošlo k dohodě, může se ČEZ odkoupit zvýšením státního dluhu. Rezerva oproti jiným státům unie u nás stále je. Náš dluh je na 40 procentech k HDP. Když to o kousek zvedneme, ale budeme díky tomu mít v ruce energetiku, taková investice se brzy vrátí. A uzavře se tak jedna kapitola divoké privatizace. Energetika se vrátí do rukou státu (a děkujme prozřetelnosti, že celý ČEZ tuneldědkové Klaus a Zeman nestihli prodat za hubičku celý, to bychom byli nahraní už docela).
Co nám brání? Politická zbabělost, nejspíš. Protože v malých akcionářích ČEZu nejsou ukrytí jen občané České republiky (s těmi by si Fiala věděl rady), ale i zahraniční „investoři“. A tam už Fiala smeká a poklonkuje a žádá o dovolení a čeká cukříček za dobře odvedenou práci. Politická zbabělost. Tu jde vidět i na jednom z prvních kroků jeho vlády, kdy zrušil pokračování Babišova odpuštění daní u elektřiny na listopad a prosinec 2021 všem odběratelům. Fiala to zrušil a do poloviny září čekal, že všechno vyšumí. Nevyšumělo, narostlo to do nechutných rozměrů. A teď situace žádá politického vizionáře, který se nebojí vlka nic. Jenže toho tam nemáme. Máme tam Člověka roku a přítele barmských žen.
Vložil: Štěpán Cháb