Každej slušnej evropskej politik ví, že před Američanem musí zalízt do Leyen. Svět Tomáše Koloce
komentář
18.09.2022
.jpeg)
Foto: Se svolením Viktora Orbána
Popisek: Maďarský premiér Viktor Orbán
Švejk a sapér Vodička šli vážně a slavnostně s dopisem po maďarské Királyhidě. „Nech mluvit mě,“ pravil Vodička. „Já to s Maďary umím.“ Pak se zamyslel a řekl: „Ale v Evropský unii jsou přece jen rychlejší. Jen votevřeli hubu, tak je přes ni praštili…“
Na to Švejk: „Co si myslíš, že já sem nezkušenej? Já už na začátku války vorganizoval tu výstavu zbraní ukořistěnejch na Ukrajině, v lazaretu jsem pro větší slávu císaře pána vysvětlil, proč musí shořet to neutrální Švýcarsko, i když je českosaský, a na četnický strážnici v Putimi sem vyhlásil tyhlety energetický úspory.“
„Úspory, ty sou důležitý,“ pravil Vodička ve vůni paprikového guláše, která se linula z jednoho z blízkých oken. „Ale ještě důležitější je udělat strop. To není jednoduchý proces, to zastropování. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každej dost vyzná. A proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé, a vypadají přitom jako přátelé. To vyřešil náš pan premier vopravdu moc dobře, že zastropoval tu elektřinu na šesti korunách za kilowatthodinu, když Slováci si podle smlouvy už v únoru zastropovali cenu na jedný koruně čtyřicet devět halířů, a maj to až do konce roku 2024. Voni ty Slováci ani ta EU se svým nízkým stropem nevědí, že u nás se ta jedna kilowatthodina vyrábí jenom za korunu – ale my to schválně zastropováváme vysoko, aby nezchudli akcionáři. Protože když sou bohatý akcionáři, tak je přece bohatej celej národ, jak psali předevčírem v Národní političce.“
„Správně!“ vykřikl Švejk. „A to si představ, že si Slovinci při tom zastropování vymysleli takovou kravinu, že chtěj zavést strop nejen na ruskej plyn, ale na všechen, i na ten od Američanů! Jak k tomu ty Američani přijdou, aby se na nich pakoval nějakej nenažranej Slovinec, jako ten, co tenkrát krejčímu Hývlovi sežral ve vlaku do Vídně šunku, kterou si Hývl koupil v Mariboru. Dyť ty Američani nám dávaj slevy zase jinde!“ a vytáhnuv z kapsy noviny, četl: „Zdrceny žalem stojí armády a válečné loďstvo u lůžka zvěčnělé královny – ne to je něco jinýho.“ Zalistoval o kousek dál: „Chcete slevu 10 %? Když v knihkupectví (název ti, Vodičko, nesmím přečíst, to by byla reklama) při nákupu řeknete heslo Dny NATO!, je vaše. Ale pozor! Platí jen při nákupu v prodejně a do konce příštího týdne.“
„Máš pravdu,“ souhlasil Vodička, „chtít po Američanech strop je stejná velezráda, jaký se dopustil ten profesor Drulák. Bejvalej velvyslanec ve Francii a tajemník ministra zahraničí, učí na Ústavu mezinárodních vztahů, a von – jak tady správně píšou – neví, že nemůže veřejně říkat, že svržení legálně zvoleného ukrajinského prezidenta situaci na Ukrajině nepomohlo, že prej plánovaný vstup Ukrajiny do NATO a stávající vstup Finska a Švédsko do NATO je nebezpečný a že válka na Ukrajině bude trvat dlouho. Ve světě ať si dělaj, co chtěj! Francouzská ministryně energetiky Royalová ať si klidně říká, že ukrajinskej prezident někdy lže, a italský noviny Il Tirreno ať si píšou, že za padesát tisíc euro pronajal svojí vilu v Toskánsku dvěma Rusům, pro který prosadil výjimku ze zákazu udělování víz pro Rusy, který sám po EU chtěl...“ Vodička vzteky bouchl zbraní do země: „Ale ten Drulák pude z ústavu do stejnýho místa, kam asi v Rusku pudou ty moskevský a petrohradský radní, co napsali parlamentu, ať odvolá Putina! Disciplína, vy kluci pitomí, je jenom jedna – ať už jste v Rusku, nebo v Evropsku-Německu!“ praštil Vodička do země mašinkvérem.
Vodička se hlubokým výdechem zbavil vzteku a přišel na nápad: „Dyť se to dá udělat i jinak, jako to říkal předseda tý polský strany Zločin a trest nebo jak se to menuje. Ten chce ty peníze, který utratí za americkej plyn, po Němcích, jako že za druhou světovou válku. Zatím Polákům poradil, ať cpou do kamen všecko, kromě zimního vobutí na auta.“
Švejk se rozněžnil: „Ať si nějakej Drulák de, ale člověče, ty ruský sportovce bych z těch soutěží nevyhazoval, jak to řekla ta předsedkyně americkýho olympijskýho výboru, že to tady nebylo, ani když Američani vyvražďovali Vietnam nebo Sověti válcovali tankama Maďarsko, Československo a Afghánistán, aby za to někdo vylučoval jejich sportovce. A vůbec teda nechápu, proč v novinách tak kritizujou Slováky, že hrajou v tý bělo-rusko-čínsko-kazašský hokejový lize, když místa po skoro všech Češích, co votamtuď vodešli, zabrali Američani…“
„Když už to řekla předsedkyně americkýho olympijskýho výboru, tak je to jako slovo bóží. To je víc, než kdyby to řek předseda Mezinárodního olympijskýho výboru. Každej slušnej evropskej politik ví, že před Američanem musí zalízt do Leyen a uvědomit si, že je jenom Truss. Když pak chce, může šlapat po menších, ale v tomhle případě musí stát v haptáku. To je jako v armádě.“ Vodička se zastavil: „Hergot už jsme tady! Pozsony utca 13 – vida Bratislavská ulice – rodina Kákonyi-Orbányi.“
U takto označených dveří Vodička zazvonil, a když se ze dveří vysunul obtloustlý prošedivělý pán, sapér podle předpisu srazil paty, zasalutoval a zahlásil: „Ich melde gehorsam, ein Brief aus dem Europäischen Parlament!“
Pan Kákonyi-Orbányi pozval Švejka i Vodičku do salonu, a nalil jim svařené víno, které pro ně zvlášť připravil na sporáku, vytápěném zemním plynem z uralských hor, odkud kdysi Maďaři přišli do Evropy. A zatímco se Švejk s Vodičkou dívali na televizi, pan Kákonyi-Orbányi četl dopis:
|
„Za dlouhodobou propagaci míru, za odmítnutí posílat zbraně na bojující Ukrajinu a zákaz jejich průjezdu na vaše území, za velezrádné objednání ruského plynu, kterémužto zhoubnému příkladu podlehly i Rakousko a Bulharsko, to všechno z průhledných změkčilých pohnutek mít doma teplo a pomstít se Ukrajině, za to, že v roce 2014 zrušila školy svým jinojazyčným menšinám včetně 200 tisíců ukrajinských Maďarů (a 150 tisíců Bulharů!) vás odsuzujeme za velezrádu a prohlašujeme za nedemokratickou zemi, které zastavujeme proud návratu peněz, jež maďarské pobočky evropských firem vydělávají na maďarském území, a pak je posílají domů na západ.“
|
Právě když pan Kákonyi-Orbányi dočetl a propukl v sebejistý bohatýrský smích, objevil se v televizi titulek s nápisem „Markéta Pekarová Adamová = 1984“ (stopáž 1:02:45). Nad ním žena ve dvou tlustých svetrech s vážným výrazem sdělovala: „...čelíme energetické a klimatické krizi zároveň, a tomu bychom měli přizpůsobit své chování. Alois Rašín řekl, že šetrnost je dobrá část politiky!“
„A na jakou nemoc ten lakomec Rašín umřel – to taky víš?“ zaburácel smíchy psanec Orbányi. Pak mlčky pohladil svou předválečnou samonabíjecí frommérku…
Vložil: Tomáš Koloc