Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hlavou XXII proti zdi. Česká byrokracie v praxi. Komentář Štěpána Chába

komentář 16.09.2022
Hlavou XXII proti zdi. Česká byrokracie v praxi. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Razítko, smysl byrokratova života

To se tak někdy stane, že člověk potká státní byrokracii a dostane se na hranici bláznovství, které nemá konce. Byl tu jeden, redakce jeho identitu zná, jeho případ si podrobně popíšeme a ukážeme si na něm, jak je zkostnatělá státní mašinérie neohebná a neschopná pohybu. V ději vystoupí oběť, jeden zatvrzelý a nekomunikující a hromada problémů.

V osmdesátých letech utekl z tehdy komunistického Československa do Austrálie. A zcela na svou původní vlast zanevřel. I to se stává. Odvezl si s sebou manželku, její matku, tedy svou tchyni, tu nechali. Co také s tchyní v Austrálii, že jo. Manželka v Austrálii po čase zemřela. Tchyně, jak to tak  tchyně dělají, měla tuhý kořínek. Ta se dostala nedávno na stará kolena do nemocnice, kde zemřela. Zanechala po sobě osiřelý byt. Ten podle dědického práva náležel manželovi tchyniny dcery, který dlel svým pozadím v Austrálii a neměl pražádný zájem jej přesouvat zpět do vlasti, kterou už dávno pohřbil. Delegoval tedy jednání o dědictví na svého bratra, který žije v České republice, a celou věc hodil za hlavu. Doslova.

A nebohý bratr dědice, nyní v roli vykonavatele dědictví, vyrazil do nemocnice. A prý že po nich chce vše, co po zesnulé zůstalo. V nemocničním sejfu totiž byly i klíče od osiřelého bytu. Jenže nemocnice si postavila hlavu. Klíče nevydá, dokud nebude uzavřené dědictví a nemocnice tak bude vědět, komu náleží. A tak bratr vykonavatel vyrazil za notářem. Je potřeba uzavřít dědictví, všechno to zapít a zapomenout. Jenže i tady bratr vykonavatel narazil na zeď nepochopení. Bez znaleckého odhadu ceny bytu nelze dědictví uzavřít.

Vypravil se tedy nebohý bratr vykonavatel za odhadcem. A že by prosil o odhad ceny bytu, bez toho nelze uzavřít dědictví a bez uzavřeného dědictví nelze vymoci na nemocnici klíče od osiřelého bytu a všechno to uzavřít, hodit za hlavu, zapomenout. Na což odhadce reagoval logicky. Jak odhadnout cenu bytu, když se do něj nejde dostat? Klíče jsou v nemocnici, nikomu je nevydají. A tak, tady si to přikrášlím trochou poetického popisu, seděl bratr vykonavatel ve stínu stromů, hleděl do nebe a přemýšlel, jak celou věc šalamounsky vyřešit. Dědic v Austrálii odmítá zvednout své pozadí a vyřídit si to sám, všechny tři instituce se navzájem drží v šachu a nebohý vykonavatel aby mezi nimi běhal až do skonání věků.

A přišel na řešení. Ovšem ne tolik šalamounské jako spíše švejkovské. Sehnal si známého, který byl odhadce, ten mu odhad sepsal od stolu, bez nutnosti se do bytu podívat. Prostě se tam do těch kolonek něco napsalo, zapilo se to, zapomnělo se. S takovou měl bratr vykonavatel vyhráno. S odhadem odkřepčil k notáři, ten celou věc uzavřel, nemocnice vydala klíče a byl klid. Australan, který v osmdesátých letech zcela zanevřel na českou kotlinu, bez zájmu získal své dědictví. Jak s ním naložil? Co já vím. A není to jedno?

Kuriozita z našich luhů a hájů. Ano, celá vina za Hlavu XXII padá na Australana, ale užil si ji jeho bratr. Nebýt jeho švejkoviny s odhadcem, běhá mezi nemocnicí, notářem a odhadcem dodnes. Jaké z toho plyne poučení? Ale vůbec žádné. Jen historka, která nás možná nabádá, abychom si ve své blízkosti udržovali nějakého toho odhadce, který je ochotný přimhouřit oko a udělat vše od stolu. Tak, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. A jenom odhadce? Ale houbeles. Všechny důležité profese. Od zubaře, přes instalatéra, praktického lékaře, posudkového lékaře, soudce, advokáta, ochotnou paní na OSPODu i na pracáku, až po obsluhu fekálního vozu. Nikdy nevíme, kdy narazíme na nějakou tu Hlavu XXII a budeme potřebovat vytrhnout ze začarovaného kruhu. Ale možná právě to je líheň pro nevymýtitelnou korupci. Každý potřebujeme v boji s byrokratickou stvůrou někdy zachránit kůži. Ať už na základě známostí. Nebo úplatků.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb