Velká láska, nebo pevné přátelství? Šéf baletu v showbyznysu aneb Když jeden vztah překoná jiný. Tajnosti slavných
09.09.2022
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Karel Ješátko
Popisek: Vlastimil Harapes v psychologickém dramatu Juraje Herze Den pro mou lásku, v němž se spisovatelka a scenáristka Markéta Zinnerová ,vypsala‘ z vlastní životní tragédie, náhlé smrti malé dcery Pavlínky
VIDEO Kameře se zamlouval, svět filmu byl ale pro něj příliš na dlouhé lokte. K životu nutně potřeboval pořádné tempo a dynamiku. Baletní mistr, který nejen skvěle tančil, ale také hrál, a dokonce i zpíval, byl pro Zagorku ideální partner. (Pokračování ze středy 7. září)
Stal se jediným naším baletním mistrem, kterého znal téměř celý svět, často se objevoval i před filmovou kamerou a na obrazovce a zařadil se k sledovaným českým celebritám. Po bývalém sólistovi baletu Národního divadla Vlastimilu Harapesovi ženy šílely a záviděly křehkým baletkám, které se při představení tulily v jeho náruči. Jednou z mála žen, která si to opravdu mohla užít, se stala legendární Hanička Písnička Hana Zagorová, která nás před pár dny navždy opustila. A láska to určitě byla, i když s překážkami.
Odcházeti s podzimem:
Filmování na dlouhé lokte
Před filmovou kamerou se poprvé mihl v roce 1964 jako jeden z komparzistů z tanečního oddělení pražské konzervatoře v legendárním muzikálu Ladislava Rychmana Starci na chmelu, o rok později ho režisér Václav Krška poprvé obsadil v televizním dramatu Odcházeti s podzimem, natočeném podle povídky Fráni Šrámka Oklamal. Současně udělal i kamerové zkoušky do poetické rapsodie Františka Vláčila Markéta Lazarová, která měla premiéru až v roce 1967, a tak nastoupil jako herec do souboru Filmového studia Barrandov. Vzápětí ale zjistil, že život před kamerou je plný prostojů, a tak se rozhodl pro návrat k baletu. Herectví sice na hřebík nepověsil a nabídky neodmítal, opravu ale zazářil až v roce 1976 v psychologickém dramatu Den pro mou lásku. S filmovou partnerkou Martou Vančurovou později objížděl republiku s divadelním představením o životě herecké legendy Sarah Bernhardt Poslední léto.
Můžeme dál:
Sebestředný Jindřich
Do našich domovů se několikrát v roce pravidelně vrací i díky nestárnoucím filmům s Tomášem Holým Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, při jejichž natáčení měl původně působit pouze jako poradce. „Za pár dnů ale přišla režisérka a řekla, co bys někomu radil, zahraj si to sám,“ zavzpomínal na nečekané rozhodnutí Marie Poledňákové. A k divadelnímu herectví se dostal díky souhře náhod a jinému úspěšnému režisérovi. „Tančil jsem prince v Popelce ve Skotsku. Byla tam velká zima a studeno. Mně nastydl sedací nerv a ochrnula mi levá noha, tahal jsem ji za sebou. Rok jsem nemohl tancovat, no a tehdy jsem začal hrát divadlo,“ zavzpomínal. „Jan Kačer totiž přišel s nabídkou, abych v Shakespearově Bouři zahrál vzdušného ducha Ariela. Já jsem mu říkal, že hrát neumím, ale Honza mi řekl: Zavolej paní Havelkové, ať ti dá nějaký kurz. Tak jsem to udělal a začal hrát, kromě divadla i ve filmu a televizi. K tancování jsem se vrátil po roce.“
Jen pár dnů:
Nemilosrdné paragrafy
Celý život byl mimořádný baletní mistr podezříván z homosexuality, nikdy se ale k těmto spekulacím oficiálně nevyjádřil. Vyrůstal v době, kdy se většina společnosti stavěla k této problematice odmítavě a ,pamatovaly‘ na ni i zákony. Jako trestný čin byl styk s osobou stejného pohlaví zakotven i v trestním zákoníku z roku 1950, až v roce 1960 sice přinesla nová Ústava částečnou změnu, dále ale platila řada omezení. StB dokonce vedla seznamy homosexuálních osob, které používala při vydírání a navazování kontaktů. V první polovině osmdesátých let byly zakázány seznamovací inzeráty, hledající osobu stejného pohlaví, a k radikální změně došlo až v roce 1990. Návrh na zavedení registrovaného partnerství přesto prošel přes zákonodárce až na šestý pokus v roce 2006, prezident Klaus ho ale nepodepsal, takže byl přijat teprve po dalších tahanicích.
Carmen:
Dva z jednoho města, Karlovy Vary 1984
Pod jednou střechou
Není divu, že se ke své sexuální orientaci otevřeně nikdy nepřiznala řada známých osobností, mimo jiné třeba herec Eduard Cupák či režisér a scenárista Václav Krška. Vlastimil nakonec vyřešil svůj problém po svém. Koupil půlku historického domu na Malé Straně, v němž pak sdílel domácnost s přítelem, o jedenáct let starším básníkem a dramatikem Josefem Topolem, jeho manželkou Jiřinou a syny Jáchymem a Filipem. V roce 2015 ale Josef Topol zemřel a v domě na úpatí Nových zámeckých schodů zavládl smutek, tím spíš, že o dva roky dříve zemřel i Topolův syn Filip, zpěvák, hudebník a frontman kapely Psí vojáci, který byl Vlastimilovým miláčkem.
Hany s ofinou:
Silvestrovské sympozium 1985
Manželství se slavicí
Partnerství s Hanou Zagorovou trvalo osm let, dva roky spolu chodili a šest let byli manželé. Národem zbožňovaná Hanička Písnička bojovala od mládí s vážnou nemocí, těžkou poruchou krvetvorby, kvůli níž musela déle než třicet let pravidelně docházet na transfuzní oddělení, aby jí vyměnili krev. Kvůli tomu by pro ni těhotenství znamenalo smrtelné nebezpečí, takže usilovala alespoň o adopci. Jenže úředníci měli pravidla, která striktně dodržovali, a jedním z nich byla podmínka, že adoptovat dítě může jenom harmonický manželský pár, přičemž i vztahy žadatelů sociálka důkladně prověřovala. A tak přišel na řadu věrný kamarád Vlastimil.
Ta chvíle, co míjí - Silvestr 1986:
Láska ustoupila lásce
Dvě milované hvězdy Hanka a Vlastík se v roce 1986 vzali, Hanka se přestěhovala do jeho domu na Malé Straně a nikdy pak nepřestala tvrdit, že byl její velkou láskou. Opravdu se měli moc rádi a zrodilo se mezi nimi přátelství tak důvěrné, jak jen může přátelství být. Přesto se od samého počátku v uměleckých kruzích šuškalo, že jde o účelové rozhodnutí, aby Hanka konečně mohla žádat o adopci. Namísto dítěte ale její životní dráhu překřížila ještě větší láska, slovenský operní pěvec Štefan Margita. A tak jí Vlastimil dopřál svobodu, aby si mohla vzít svoji velkou lásku, a jeho druhé oficiální manželství skončilo přímo kosmickou rychlostí. V roce 1992 jeden den nabyl rozvodový rozsudek právní moci a hned další se Hanka znovu vdávala.
V dálkách modrých:
V rozjetém vlaku
V baletním světě sice už je Vlastimil dlouhá léta důchodcem, rozhodně se ale neztratil. V roce 1993 začal vyučovat klasický tanec v italské Florencii, o tři roky později na pražské Taneční konzervatoři a v roce 2003 učil i v Římě. Začal hrát divadlo, občas se objevil ve filmu či v celé řadě dokumentů a nyní ho můžeme už šestou sezonu vidět na jevišti pražského Divadla Semafor, kde hraje v Čochtanově divotvorném hrnci a Prstenu pana Nibelunga. Má řadu i jiných zájmů, mimo jiné je čestným předsedou Českého hnutí speciálních olympiád pro mentálně postižené sportovce. Dne 24. července mu bylo už 76 let, narozeniny ale měl původně oslavit společně s Hanou Zagorovou právě v těchto dnech. Přestože toho v životě stihl opravdu hodně, stačil si ho i naplno užít. „Nemohu říct, že bych tomu všemu úplně propadl, ale jedno stíhá druhý, v podstatě je to rozjetej vlak a už se nedá vystoupit. Do práce jsem vlastně nikdy nechodil, dělal jsem to, co mě bavilo,“ dodal s úsměvem.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Český rozhlas, Supraphon, Národní divadlo, Blesk, Bydlení celebrit, Památkový katalog, Česká televize, Český film, Hana Konečná: Čtení o Národním divadle, Barbora Stýblová: Nikdy nebýt sám se sebou spokojený)
Vložil: Adina Janovská