Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Proruské síly na pódiu a pod pódiem. Komentář Štěpána Chába

komentář 06.09.2022
Proruské síly na pódiu a pod pódiem. Komentář Štěpána Chába

Foto: Tomáš Koloc

Popisek: Protivládní demonstrace na Václavském náměstí v sobotu 3. září

Přiklonit se k Rusku? Odklonit se od Ruska? Jak řešit energetickou krizi? Podlézáním Bruselu, nebo Moskvě? Upřímně, mně se nelíbí ani jedno. Petr Fiala se vyjádřil k sobotní demonstraci. A měl svou nešťastnou pravdu. Organizátoři samotné demonstrace mají trochu divoký pohled na řešení krize. Vystoupit z EU? Bez debat. Vystoupit z NATO? Bez debat. Odklonit se od Západu? Bez debat. Není to trochu radikální postoj? A neulpí právě to na demonstrantech, kteří z drtivé většiny vyšli do ulic ne pro nějaké radikální geopolitické otřesy, ale protože už prostě nezvládají platby za energie? To může snížit jejich protest. A to je vážná chyba.

V sobotu jsem se podíval na rozhovor s organizátorem demonstrace v pořadu „Aby bylo jasno“ Jany Bobošíkové. Přiznávám, že jsem ho dokoukal s jistou nelibostí. Ladislav Vrabel rozhodně není člověk, kterému bych svěřil budoucnost země. Je to jistě milý člověk, vstřícný, ale podobně jako je Fialova vláda slepě zahleděná do Bruselu, připadá mi, že Vrabel zase jako k naději příliš slepě hledí k Moskvě. A z Moskvy směrem na Západ rozhodně nesměřuje svoboda, blahobyt a spravedlnost. Mám velký problém s propagandistickým pojetím války na Ukrajině v našich médiích. Celý konflikt není tak křišťálově jednostranný. Což ale neznamená, že Rusko bylo k vyvolání války přinucené. Mohlo použít svou diplomacii, vykašlalo se na to a samo sebe dotlačilo do pozice válečného agresora. 

Rusko není kamarád na východě. V současné chvíli je to nepřátelská mocnost, která šíbrováním s vývozem plynu vede další válečnou frontu proti Evropské unii, protože unie se jednoznačně a logicky postavila proti Ruskem vedené válce. A ruské šíbrování s plynem vede automaticky k tomu, že se energetický trh Evropské unie zbláznil a my musíme platit šílené ceny. A bude hůř. Však Moskva teď informovala, že pustí plyn, teprve až my zrušíme sankce. Patová situace, kterou odstůněme politickou nestabilitou. Ale na druhou stranu je dobře, že konečně někdo volal po míru. To dává naději. Tlak na ukončení války dává smysl a měl by být, konečně, vyslyšen.

Demonstrace dává smysl. Lidé přišli vyjádřit svůj oprávněný strach z budoucnosti. Násobně se jim zvedají zálohy na energie, inflace zvedá ceny zboží a lidé po právu očekávají, že politici ve vládě s tím udělají i něco víc, než že budou neustále do omrzení ukazovat, že krizi zvládneme snížením teploty v místnosti o dva stupně, nandáním si svetru a deklarativním voláním Pekarové Adamové, že máme spojit demokratické státy v jakési pochybné alianci bez pravomocí, bez manévrovacího prostoru, zato se spoustou prostoru pro vysílání bezzubých signálů (jako kdybychom takových aliancí neměli už dost a dost). Lidé chtějí vidět silnou reakci, která se jim propíše do plateb za běžný provoz domácností i firem, jež jsou teď zralé k likvidaci. A vidí neustále jen jediné. Sliby, knížecí rady a odtrženost od reality.

Vládní strana TOP 09 dokonce vystavěla samostatný web se jménem „Svetrem proti Putinovi“. Snad pod mylným dojmem, že Babišovi jeho „sorry jako“ zlidovělo, tak zlidoví i rozumy prázdného prostoru jménem Pekarová Adamová. Jenže nezlidoví tak, jak by si potentáti TOP 09 přáli. Stane se nálepkou neschopnosti současné vlády.

Protože co předvádí vláda? Celých osm měsíců nejednala proti zcela jasně nastupující krizi. Okolní státy reagovaly, Babiš na konci své premiérské funkce na dva měsíce zcela odpustil DPH na elektřinu (čtyři měsíce před začátkem války, premiére Fialo, to už se totiž energetická krize zapřičiněná Green Dealem rozjížděla), což Fiala okamžitě zrušil a začal vysílat signály. A vysílá je doposud.

V čele Rady Evropské unie v sobě Fiala mohl a měl probudit politického sekáče, který na mezinárodní úrovni dojedná zdánlivě nemožné, srovná postup členských států, otevře sporné otázky emisních povolenek, obchodování na burze, zvrácený systém závěrných elektráren, které stanovují konečnou cenu pro lidi i podniky. Měl okamžitě začít jednat jako světový politik. Místo toho strávil drahocenný čas focením se a pronášením bezobsažných projevů. K čemuž mu dělala stafáž banda ministrů pod ním.

Petr Fiala, jako dočasná hlava Rady Evropské unie, měl okamžitě po předání předsednictví začít mlátit pěstí do řečnického pultíku (hezky na Chruščova, který ve své době pro upoutání pozornosti mlátil botou do stolu na jednání OSN, jak se traduje) a křičet, že se řítíme do katastrofy, že si v takovém okamžiku nemůžeme hrát na zachránce světa a zavádět dál ten svůj poťapaný Green Deal, že jeho realizaci musíme odsunout na dobu, až odezní krize. Měl okamžitě svolat nejlepší energetiky, ekonomy, odborníky a hledat cestu ven. Místo toho nám web vládní strany doporučuje nosit svetr a odvzdušňovat topení. Což je naprosté diletanství.

Co může následovat? Snaha o celounijní řešení nutně selže, protože národní státy už si jedou svou ochrannou politiku, do které by jim ta unijní jen negativně zasahovala. Zároveň u toho platí, že co stát, to jiný energetický mix a jiná energetická politika. Jednotné řešení tedy nemůže fungovat. Přičemž kroky, které by skutečně pomohly, nikdo z vládnoucích politiků udělat nechce, viz povolenky, pozastavení přechodu na zelenou energetiku… Fiala selže. Vzpomeňme si na naprostou impotenci unie při covidu. To byla šaškárna přesně Fialova typu. Předsedkyně Evropské komise Uršula Leyenová natočila instruktážní video, jak si umývat ruce, při kterém si broukala takzvanou evropskou hymnu, tedy Ódu na radost. Podívejte se na to video, je nezapomenutelně Fialovské.

Z pozice unie se přijmou jen kosmetická opatření. Zůstane to na státech. Včetně nepokojů, které jen a jen porostou. 17. listopad u nás nejspíš bude neskutečně divoký. A zároveň nebezpečný, protože v tu dobu bude stabilita Evropské unie rozkolísaná a reálně bude hrozit, že se s V4 začneme přiklánět k východu. Kam ale nechceme. Moskva není naděje. A, společně s Petrem Fialou konstatuji, že demonstraci na Václavském náměstí skutečně pořádali lidé, kteří vidí naději právě v Moskvě.

Což rozhodně neplatí pro drtivou většinu demonstrujících, kteří nevidí naději ani v Moskvě, ale ani v Bruselu (a to je i důvod, proč jsem samotnou demonstraci článkem v pátek podpořil, aby byl slyšet hlas lidí, kteří jsou na konci s dechem už teď). Ti už totiž vidí jen beznaděj. A chtějí, aby je vláda slyšela. Byl bych klidnější, kdyby pořadatelem demonstrace byl člověk nebo lidé, kteří jen nesouhlasí s postupem naší vlády a chtějí změnu jedné vlády, nikoliv radikální geopolitickou změnu. Už jen proto, že taková demonstrace by měla mnohem větší odezvu ve společnosti. Ne každý nadšeně zatleská komunistovi Skálovi. Ne každý nadšeně zatleská Majerové z Trikolory. Ne každý je nadšený z nástupu Jindřicha Rajchla a jeho hnutí PRO. Ne každý se chce omlouvat Rusku a škemrat tam o plyn. Je to jen jiná forma pokoření se. A taková cesta může být cestou revoluce. Jenže kam se chceme revolucí dostat? Kde je řešení? Jde ze dne na den zpřetrhat všechny vazby? A nebude nás to stát moc krve? Skutečné, prolité?

U nás se o tom nepíše, protože milujeme informační ticho a zdání duševního klidu, ale v Německu přecházejí mnohé firmy na kurzarbeit. Průmysl se tam pomalu začíná sypat. A to ještě není zima. Revoluční vichr nabírá rychlost. Teď aby nevál proti nám, proti naší zemi. Skutečně se řítí průšvih. A my máme gestikulujícího premiéra, který vysílá signály a ulice se chtějí chopit ne náckové a proruští trollové a bezzubá ne-elita, ale lidé, kteří nejspíš ani netuší, kam by tím geopolitickým kormidlem škubli a do jaké polízanice se tím můžeme dostat. Ve středu našeho zájmu musí zůstat Česká republika a já ho u organizátorů demonstrace prostě nevidím. Je to, podobně jako u Pekarové Adamové, pouze deklarativní Česká republika jako střed zájmu. Zbytek už jsou kšefty.

Západ zešílel. Se svým Green Dealem, se svým nekonečným repertoárem různých sci-fi pohlaví, nechutnou politickou korektností, umlčováním, elitářstvím. Ale stejně tak zešílelo Rusko se svým pronásledováním Svědků Jehovových (režim se pozná na chování k nejslabším a Rusko proti Svědkům Jehovovým postupuje s nevídanou brutalitou), zavíráním politické opozice, umlčováním odporu, tímtéž elitářstvím a nakonec i vyvoláním války na Ukrajině. Zešílely obě strany a my bychom měli usilovat o to, aby se z nás stal… ostrov pozitivní deviace jménem Česká republika.

Nikoliv kolonie Bruselu, nebo Moskvy. Nevím, třeba je to pro Jindřicha Rajchla a jeho hnutí PRO jako stvořené. Ale silně o tom pochybuju, protože ve své domovské Trikoloře chytil odér jisté hysterie a snahy řešit problémy palicí, nikoliv s elegancí zkušeného politika. Což, pravda, někdy nemusí být na škodu, ale mít takovou celou politiku, to je trochu vošajstlich. Rajchla sleduju řadu týdnů a rozhodně v něm více než vyzrálého a schopného politika vidím spíše egomaniaka.

V tomto ohledu daleko víc naděje vkládám do demonstrace 8. října, kterou pořádají odbory v čele s Josefem Středulou. Ač i to je částečně politická záležitost, protože Středula kandiduje na prezidenta. Možná by v sobě mohl najít dost slušnosti a demonstrace se osobně nezúčastnit. Ale i kdyby ji nenašel, bude tato demonstrace mnohem méně toxická, abych tak řekl.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb