Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sexuální nocturno za výlohou a jiné vzpomínky z Prahy. Album Ondřeje Suchého

03.09.2022
Sexuální nocturno za výlohou a jiné vzpomínky z Prahy. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Můj vzácný úlovek v antikvariátu. Originál fotografie Charlieho Chaplina s českou milenkou Marií Müllerovou, alias May Reevesovou, na francouzské Riviéře roku 1931. Chaplinův tiskový mluvčí T. Robinson o ní později napsal: „Řekla, že v rodném Československu vyhrála devět soutěží krásy a v Nice že získala ceny v společenském tanci.“ (Více se lze dočíst v mé zatím poslední knize Když Chaplin potkal Buriana, kterou vydala Euromedia Group v roce 2019 a kterou každému čtenáři, dychtícímu po všem dosud neznámém, vřele doporučuji!)

Jsem milovníkem knih doslova od narození. Dokladem toho budiž historka, kterou si sám k svému tehdy nízkému věku nepamatuji. Tatínek by vášnivý čtenář, žel stále jedné a té samé knihy, z níž si přečetl před spaním jednu stránku, a pak s konstatováním, že si bude dál číst až v noci, usnul. Žádnou noc se ke knize neprobudil, takže se stávalo, že se dokolečka opakovalo to samé: Jedna stránka a konstatování, že další se budou číst až v noci. Tehdy už jsem měl své vlastní dvě knížky (Ferdu Mravence a Hýtu a Batula), které jsem si prý rovněž bral do postýlky, strčil je pod polštář a oznámil jsem důležitě pobavené rodině: „Nížtičky noci!“

Abych však nezamluvil to Sexuální nocturno. To už mi bylo o pár let víc, asi pětatřicet, když jsem šel jednou okolo antikvariátu v Dlážděné ulici, nahlédl do výlohy a uviděl ji tam! Zcela neznámou prózu básníka Vítězslava – Sexuální nocturo. Cena 70 korun s dedikací autora! Bylo to zrovna v době, kdy jsem po vzoru svého staršího bratra začal sbírat všechna stará vydání Nezvalových knížek a tohle byla doslova bomba! Jenomže – chybělo mi v té chvíli oněch 70 korun.

Vzpomněl jsem si, že nejblíž to mám do Jindřišské ulice, kde byla redakce časopisu Vlasta a v ní redaktorem movitější kamarád. Vletěl jsem za ním a vyhrkl: „Půjč mi, prosím tě, 70 korun, pak ti to vysvětlím!“ Obdržel jsem žádanou částku a vyběhl z redakce tryskem. Udýchaný jsem mrkl do výlohy, knížka tam stále byla. Vrazil jsem do dveří antikvariátu a podíval se k pultu, jestli mě někdo nepředběhl. Za pultem stál jen udivený antikvář a pár zákazníků se otočilo od regálů, kdo to ruší. Já vyhekl: „Prosil bych to Sexuální nocturno, co máte za výlohou!“ Za chvíli už jsem s blaženým úsměvem kráčel k domovu.

Příběh má ještě pointu. Kochal jsem se Nezvalem necelých dvacet let, přišla něžná revoluce a po ní jsem dal Sexuální nocturno do aukce. Za vydraženou částku jsme si pak s manželkou dopřáli několikadenní výlet do Londýna. (A dnes je reprint této knížky k dostání za velmi přijatelný peníz.)

 

Sexuální nocturno

138 vydaných výtisků typograficky upravil a deseti celostránkovými kolážemi vyzdobil Jindřich Štyrský. Ten také knihu v roce 1931 vydal jako svůj soukromý tisk. Knížka Sexuální nocturno nebyla tehdy určena ani k prodeji ani do veřejných knihoven, a proto z ní vybírám jen tuto jednu cudnější Štýrského koláž.

Když jsem byl mladší, obrážel jsem v Praze pravidelně několik antikvariátů a pro tehdejší bestsellery, takzvané podpultovky, jsem chodil za některým ze svých tří kamarádů knihkupců. Na ně s vděčností dodnes vzpomínám. Byli tři, bohužel dva z nich se o té mé vzpomínce dnes už nedozvědí. Začínám proto tím, s nímž se přátelíme dodnes. Je to nejen knihkupec, ale i moderátor, spisovatel a sběratel kuriozit. Svého času vedl Ebr, jedno z nejznámějších knihkupectví v Praze – Arbesovo knihkupectví na Smíchově!

O Vráťově dětství jsem se dočetl až nyní na Internetu v článku Věry Škrdlantové: „Vratislav Ebr se narodil 20. října 1942 Františce Sívkové v době jejího věznění gestapem. Byla zatčena spolu s dalšími příbuznými po odhalení identity výsadkářů, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, mezi nimiž byl i její bratr Josef Valčík. Pamětníkova otce Františka Sívka popravili 24. října 1942 v Mauthausenu, matku tamtéž 26. ledna 1943. Několikaměsíčního syna nechalo gestapo převézt do kojeneckého ústavu v Praze-Krči, kde žil do svých čtyř let. V roce 1945 ho adoptovali bezdětní manželé Ebrovi z Prahy 6, u nichž Vratislav prožil krásné dětství. O své rodinné minulosti se dozvěděl od adoptivní maminky až ve svých šestnácti letech….“

Přiznám se, že tato informace mě šokovala, neznám veselejšího knihkupce-recesistu, jakým Vráťa je. Ostatně v témže článku jsem se dozvěděl, co provedl svému kolegovi, na kterého také vzpomínám. Jmenoval se Vlastimil Drábek a v době, kdy jsem i k němu chodil pro ,podpultovky', vedl knihkupectví, které stávalo mezi bistrem Speciál a Slovanským domem Na Příkopě. Nosil bradku a brával mě dozadu do prodejny, kde měl velký regál plný ,nedostatkového zboží', z něhož jsem si mohl vybrat, po čem jsem zrovna toužil. (Byla to jen čirá náhoda, že postava v semaforské hře Taková ztráta krve, kterou tehdy ztělesňoval Karel Štědrý, byla pojmenována celým jeho jménem. Pro úplnost dodávám, že to byla postava veskrze kladná!) Teď už ale k tomu, co Vlastovi Drábkovi Vráťa vyvedl:

„Nejvíc srandy jsme si užili asi v knihkupectví. Znali jsme se mezi sebou, a tak nebyla nouze o nejrůznější setkání a z nich vyplývající náměty na naschvály. A když je nápad, tak k realizaci osobně nikdy nemívám daleko. Tak například na apríla jednou za mnou přišla nějaká paní a ptala se na pana vedoucího Vlastimila Drábka. Ten tam nebyl, ale dozvěděl se, že ho někdo sháněl. Toho jsem využil a jen tak ze srandy jsem řekl, že má pan vedoucí veliký problém. On hned roztřeseným hlasem: Co, co je za průšvih?

A já: Vlasto, ani se neptej. Ty jsi měl teďko inzerát v časopise, že vyjde od Němcové Babička. Ale už si toho všimli, že jsi tam napsal, že babička obdivovala červánky a západ slunce. Že je v tom dvojsmysl.
No neblbni, počkej, kdo si toho všiml?
No nějaký svodkař na ÚV KSČ na oddělení kultury.

Pak jsem zavolal kamarádovi, který dělal předsedu ROH, že se Vlastík chytil a že má strach. A došlo to tak daleko, že z toho malého žertíku se stala aféra, žijící vlastním životem. Pan Drábek se dušoval, že to psala jeho referentka, ale přesto vzal hrdinně zodpovědnost na sebe a s ředitelem se dohodlo, že se musí on osobně dostavit druhý den na ÚV KSČ přesně v devět hodin k podání vysvětlení. I šel si Vlastík koupit nové šaty, nechal se upravit u holiče a druhý den už v půl deváté stál vymydlený před ÚV. Klepal se, ale ještě víc se klepal, když jsme se objevili my, co jsme vše zosnovali…“

Když jsem se nedávno pídil po knihkupectví Vlastimila Drábka, našel jsem jen všeříkající stručnou zprávu: KNIHKUPECTVÍ ZRUŠENO.

 

Vratislav Ebr Ondřej Suchý

Foto s Vráťou Ebrem při jednom z našich setkání. Mnohá se odehrála v jeho knihkupectví, jednou jsem byl hostem v jeho pořadu v Salmovské kavárně, jindy zase on byl hostem mým, na veřejné rozhlasové nahrávce u nás v Šemanovicích, příště na kterési autogramiádě, pořádané Klubem sběratelů kuriozit.

Třetím knihkupcem, se kterým jsem kamarádil a chodil k němu nakupovat, byl Bohouš Fišer. Jeho obchod v Kaprově ulici byl známým intelektuálním centrem. V jeho prostorách se natáčela známá scéna ve filmové komedii Ladislava Smoljaka Vrchní, prchni!. Jestliže Vráťa Ebr zažil příhodu, kdy zákaznice chtěla detektivku slovy: „Prosila bych jednu Christie. Bohužel autora neznám“, Bohouš mi vyprávěl, co se mu zas přihodilo, když tradičně ve čtvrtek, kdy vycházely nové knihy, přišla ve frontě na řadu zákaznice-babička. Toho dne v roce 1987 byla v prodeji novinka Předčasný portrét, knížka o Bolkovi Polívkovi. Babička vyslovila přání: „Já bych prosila také tu Polívku.“

Nedlouho po listopadu se Bohouš osamostatnil a knihkupectví FIŠER neztratilo na své atraktivitě. Bohužel, osud byl k němu nespravedlivý. Zemřel v roce 2011 ve věku pouhých 65 let.

 

Bohouš Fišer

Vždy usměvavý Bohouš Fišer na fotografii z archivu jeho knihkupectví

Nechci končit smutně, a proto se vracím k Vráťovi Ebrovi. Jestli jsem dobře počítal, tak vydal na dvanáct knížek pro děti a asi pět speciálních knížek s nadtitulkem „nejen Bonmoty a citáty o…“,  s podtitulem, že knížku sám „sebral, vybral, přepsal a něco i napsal“ a nechal každou zvlášť ilustrovat známými kreslíři vtipů Renčínem, Drastilem, Šrámkem, Benetkou, Mertenkem. Z jedné z nich jsem vybral knihkupecké historky, které vás určitě pobaví!

Reklamace v dopisech čtenářů

Místo Tří mušketýrů jste mi poslali Bylo nás pět. Jestli je vás už víc, pošlete původně objednanou knihu.

Žádal jsem od vás na dobírku Romaneta, ale poslali jste mně Maneta. Tak už nic neposílejte, protože místo Bechera byste mi mohli poslat becherovku.

Poslali jste mně neobjednanou knihu. Pokud jste tak blbí či se vaše knihkupectví nemůže uživit, doporučuji vzít si kladivo a srp, na čepici přilepit hvězdu a jít manuelně pracovat.

Objednal jsem si u vás od Jiřího Suchého Med ve vlasech. Poslali jste mně však Pohádky z medové stráně. Knihu si ponechávám jen proto, že mám malou vnučku a brýle...

Chtěl jsem knihu o Karlu Gottovi, ale poslali jste mi knihu o gynekologii. Asi proto, že cena je stejná. Vážení, obsah je však úplně jinej.

(vybráno z knihkupeckých archivů)

---

Objednávky čtenářů

Pošlete mi lékařskou knihu o tom, jak se dělají děti.

Objednávám u vás Atlas hub, ale aby tam byly jenom ty jedlé. Pokud jsou tam jedovaté, tak to neposílejte...

Pošlete mi knihu TAJE MATEMATIKY. Chci ji pro svého syna, který je na ni úplně blbej!

Pošlete nám Rychlé šípy od Bobří řeky...

Moc si vážím našeho pana prezidenta Václava Havla. Prosím, pošlete mně od něj Černé barony.

(vybráno z knihkupeckých archivů)

---

Storno objednávek čtenářů aneb Reakce na inzeráty a nabídky knih

Dělejte si blbce z druhých, ale mě laskavě vynechte. Toho blbce dělám jiným, vám ho ale dělat nebudu!
(reakce na nabízenou knihu Evžen Oněgin)

Myslel jsem, že myslíte a nabídnete knihy podle vkusu nás, na venkově. Takové blbosti, které nabízíte, můžu číst v Blesku, na to nemusím mít ještě knihu!
(reakce na inzerovanou Knihu rekordů)

Nabízíte komerční tituly, z nichž mnohé jsou pěkné blbosti  též hovadiny a sračky. Nic neobjednávám  navíc samý ženský  Devátá, Pawlowská, Klimtová, Košařová, ještě tam dejte Káju Maříka! Nic neobjednávám, protože nejsem ještě takovej blb!
(reakce na nabídku 56 titulů českých a světových autorů)

 

NEjen bonmoty a citáty o blbosti

Obálka knížky z níž zde vybírám těchto pár úryvků

Vzkazy čtenářů, adresované spisovatelům

Račte vydávat Hraběte, Hrabala, Horníčka! A to jsou jen naši oblíbení autoři od H. Ale vy jste na Ho...

Vyřiďte tomu v prodejně, kdo kreslil ty matlaniny v knížce Kotě z Kocourkova, ať si to kreslí pro sebe pod pultem.

Ten Páral je snad cvok a dělá z nás blbce. Jestli mu někdo rozumí, tak je stejnej vůl, jenom se ale dělá a myslí si, že je chytrej intelektuál a dělá z nás blbečky.

Pan Václav Břežan by měl ty Životy posledních Rožmberků psát tak jednoduše, jak to my starý báby, co čteme, normálně můžeme klidně číst.

(vybráno z knihkupeckých archivů)

---

Odposlech z knihkupectví

Vezmu si ten Rozum do kapsy, ale já bych ho potřeboval tak do celýho baráku...

Ta kniha Lidské tělo je pro děti? Proboha, vždyť je tam všechno!

Jsou v té knížce Česká literatura první poloviny 20. století autoři až do současnosti?

Prosím vás, co je to za blbej název u tý Queenovy detektivky Čtvrtá strana trojúhelníku? Copak jste už viděl u trojúhelníka čtyři strany?

Jsou v tom Atlasu lokomotiv taky parníky?

Nemáte něco od Macha a Šebestové?

Paní prodavačko, nemáte náhodou AIDS?

Dejte mně tu knížku Hlava plná nápadů. Já ji dám klukovi. Ono ho nikdy nic nenapadne.

---

Zápisy z knihy přání a stížností

Žádám informaci, eventuelně stížnost.

Chtěla jsem od Johna Memento. Řekli mi, že není. Ale paní za mnou ho dostala zezadu. Jak to?

Na mé upozornění, že zákaznice mě předběhla, reagovala prodavačka, že jsem hysterická. Tak jsem to tu napsala.

Wericha jsem nedostal, ačkoli právě vyšel a já jsem tu stálý host. Nosím jim sem semena, čímž jsem toto skončil.

Na knihu jsem čekal frontu 45 minut, ale ve dvacáté minutě už nebyla...

Nedostala jsem Orientální kuchařku. Tak chci aspoň odpověď od nadřízených orgánů.

Ve zdejším knihkupectví jsem si připadal jako blbec. To jsem taky prodavačce řekl. K mému úžasu přitakala.

 

Ex libris

Začínal jsem tím, že jsem od dětství knížky miloval. Jiří, tehdy ještě stále pracující jako grafik v Propagační tvorbě, mi vytvořil ex libris. Dostal jsem ho k Vánocům, dokonce i se štočkem, kdyby se mi počet knih začal rozrůstat. V naší společné knížce Odposlechy aneb Já na bráchu reprodukci své kresby opatřil popiskem: „Malému Ondrouškovi jsem nakreslil ex-libris, aby si je vlepil do obou knížek, které vlastnil.“

 

Ondřej Suchý

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý