Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Krize ho donutila makat ve fabrice, splnění svého snu se dočkal až jako dárku k čtyřicetinám. Tajnosti slavných

31.08.2022
Krize ho donutila makat ve fabrice, splnění svého snu se dočkal až jako dárku k čtyřicetinám. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize-Vlasta Gronská

Popisek: Václav Kaňkovský v televizní inscenaci z roku 1981 A na konci je začátek

FOTO Tvář zdobená perfektně upraveným plnovousem a svérázný hlas ho předurčily k ztvárňování různých tatíků, dědoušků i roztodivných existencí, které rád šperkoval svérázným humorem a mimikou. I když se hlavní role nikdy nedočkal, všichni ho dobře známe. Jen jméno se nám možná někdy nevybaví.

Nikoli nadarmo se říkávalo být hladový jako herec. Na vlastní kůži si to v mládí vyzkoušel i Václav Kaňkovský, jenž pocházel z rodiny s prastarou hereckou tradicí. Dokonce se musel z nouze svého životního snu načas vzdát. Pomyslné dveře k vysněné životní profesi mu znovu otevřel až konec druhé světové války. Do povědomí diváků se ale kvůli tomu dostal teprve ve věku, kdy kariéry řady kolegů z jeho generace začala naopak skomírat.

 

Kaňkovský Vassa Železnovová

V roce 1949 v dramatu Maxima Gorkého Vassa Železnovová; foto se svolením Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Botky místo Thálie

Narodil se 16. října 1917 v malebné Kamenici nad Lipou, ležící na Vysočině na trase slavné úzkokolejky Obrataň – Jindřichův Hradec, do rodiny, v níž se herectví dědilo už řadu generací z otce na syna, podobně jako to kdysi bývalo u řemesel. Díky tomu přičichl ke kouzelné vůni divadelních šminek a zaprášených šaten, sotva se postavil na nohy, a od raného dětství vystupoval v celé řadě představení. Přesto velká hospodářská krize, která zasáhla na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století prakticky celý tehdejší vyspělý svět, notně zamíchala s jeho životem. Kočovné divadelní společnosti na tom byly v té době velmi zle, a tak sotva čtrnáctiletý Václav místo studování rolí nastoupil jako dělník do Baťových závodů ve Zlíně. Šest let, které tam strávil, mu připadalo jako celá věčnost, od své vysněné životní dráhy se ale odradit nenechal.

 

Kaňkovský Strach a bída Třetí říše

Propuštěný (uprostřed) v inscenaci dramatu Bertolta Brechta z roku 1960 Strach a bída Třetí říše; foto se svolením Realistické divadlo Praha-Karel Drbohlav

Šéf činohry od kočovníků

Ve dvaceti letech se rozhodl pro radikální změnu a vrátil se k divadlu. Začínal v divadelní společnosti Jaroslava Kittla, během druhé světové války pak putoval po okleštěné republice se Secovou společností. Teprve osvobození v roce 1945 mu umožnilo posunout se dál. Nejprve se mu podařilo získat angažmá v Zemském oblastním divadle v Liberci, odkud se vzápětí přesunul do Mostu, kde se dokonce stal šéfem činoherního souboru. V roce 1952 pak dostal nabídku ze Švandova divadla na pražském Smíchově, které bylo vzápětí přejmenováno na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, a v jeho souboru setrval až do smrti. Zpočátku ztvárňoval postavy klasického repertoáru, od Revizora přes Ženitbu či Filosofskou historii po klasickou shakespearovskou komedii Jak se vám líbí a Othella. Byl všestranný a svým postavám uměl hravě dodat originalitu a břitkost i špetku. A s přibývajícím věkem stále častěji uplatňoval i svéráznou komiku.

 

Kaňkovský Štěpničková Cesta k domovu

S Jiřinou Štěpničkovou v divadelní hře Květy Třebické z roku 1973 Cesta k domovu; foto se svolením Realistické divadlo Praha

K filmu až ve čtyřiceti

S filmovou prací se poprvé setkal už v roce 1952 prostřednictvím dabingu, svůj hlas tenkrát propůjčil jednomu z rudoarmějců v české verzi ruského válečného dramatu Syn pluku, natočeném na motivy románu Valentina Katajeva. Před televizní kamerou s poprvé stanul o dva roky později v komedii Paní hostinská, inscenace na motivy slavné hra zakladatele italské národní veselohry Carla Goldoniho, známé též pod jménem Mirandolina. Tenkrát byla ještě odvysílána v přímém přenosu. První filmovou roli mu nabídl až k čtyřicátinám režisér Vojtěch Jasný, který ho obsadil jako závozníka v dramatu z vojenského prostředí Zářijové noci. Další životní premiéru pak absolvoval v roce 1968, když ztvárnil kasaře Kamila Nováka, přezdívaného Hezounek, v nestárnoucím krimiseriálu režiséra Jiřího Sequense Hříšní lidé města pražského.

 

Kaňkovský Munzar Synové a dcery Jakuba skláře

Plecitý a Jakub Cirkl (Luděk Munzar) v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře; foto se svolením Česká televize

Do penze? Ani náhodou!

Sice patřil ke generaci, v níž muži odcházeli do penze v šedesáti letech, něco takového ho ani nenapadlo a jel dál na plný plyn. Nepřetržitě hrál v divadle, od svého startu před kamerami každoročně přidával do své filmografie několik dalších filmových a televizních titulů, celkem jich během tří desetiletí bylo na sedm desítek, a k nim je třeba ještě přičíst více než deset seriálových projektů. Ještě mnohem víc byl ale vytížen v dabingu. Zahraniční herce, jimž propůjčil svůj hlas, bychom jen velmi obtížně počítali, projektů, na jejichž přerodu do češtiny se podílel, bylo více než sto. Mimoto se podílel i na postsynchronech některých českých filmů, v nichž předaboval své herecké kolegy, například v historickém psychologickém dramatu Záchvěv strachu mluví jeho hlasem hrobník, kterého hrál Gustav Opočenský. Krátce před smrtí si Václav Kaňkovský stihl ještě zahrát starého ševce v populární filmové pohádce režiséra Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Zemřel náhle 27. dubna 1987, do oslavy sedmdesátin mu zbývalo půl roku. A další tři roky jsme si museli počkat, než byl uveden do kin poslední film, v němž si zahrál, historické životopisné drama o Janu Jeseniovi Svědek umírajícího času.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český film, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Dabingforum)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská