Odešla něžná bojovnice. Biograf Láska zhasnul světla, Bludička Julie bude vábit muže už jen ze záznamu. O kom se mluví

Foto: Se svolením Supraphon

Popisek: Milovaná Hanička Písnička na albu O Lásce, které pokřtila při oslavě svých sedmdesátin

Stále slibovala, že se vrátí před své milované publikum. Jistě to bylo její velké přání. Osud ho ale Haně Zagorové už odmítl dopřát. Zemřela ve věku 75 let, udolána nemocí, s kterou sváděla statečný boj dlouhé roky.

Národ truchlí. Hana Zagorová byla ikonou naší populární hudby, osobností stejně dynamickou a nezkrotnou, jako slušnou a poctivou. Písničkami, které pro ni psali ti nejlepší skladatelé a textaři, i těmi, které si napsala sama, probouzela dobrou náladu. Právě tak to ale uměla svým věčným úsměvem a laskavými slovy. Lidé jí říkali Hanička Písnička, Hanička Šampíčko nebo prostě jen Zagorka. Úsloví „Nedělej Zagorku“ vstoupilo do českého slovníku a ona se mu často smála, protože nikdo úplně přesně neví, co to vlastně znamená. Určitě ale nic špatného, protože s touhle milou bytostí si prostě nic špatného nelze spojovat.

Ostravské dětství

Hana Zagorová pocházela z Ostravy, kde se narodila v roce 1946, tedy těsně po skončení války. Ve svém medailonu vzpomíná na dětství jako na krásný čas. A nepopírá, že sice byla charkterově vždycky slušná holka, ale také pěkná divoška. Ještě na střední škole prý když se někde něco nepatřičného dělo, oslovoval ji ředitel školy: „Zagořice, nemáš v tom prsty?“ Temperament se zkrátka projevoval ve všech směrech. Zpívala a tančila od dětství a odvázaná doba počátku šedesátých let ji jaksi přirozeně dovedla na pódium akce Hledáme nové talenty, a posléze ke zkouškám na Janáčkovu akademii múzických umění do Brna. Chtěla být herečkou, jenže k zpívání měla blíž. Navíc během studií přišel velký bolestivý životní zlom – byla jí diagnostikována porucha krvetvorby, s kterou potom bojovala celý život. Nutnost pravidelných transfúzí ji omezovala v rozletu i v osobním životě, ale nezabránila jí v tom, aby se nerozdávala radost publiku.

Zlatá slavice

Na šedesátá léta vzpomněla jako na zlatou éru ostravské populární hudby, jejími souputnicemi byly Marie Rottrová, Věra Špinarová a své začátky prožíval tehdy v severomoravské metropoli i Karel Kryl. Hanka zpívala se skupinou Flamengo, pak přešla do Prahy, do divadla Apollo. Její doménou byl ale sólový zpěv a řada hitů se jen hrnula. V 70. a 80. letech se stala devětkrát vítězkou ankety Zlatý slavík. Pak sice přišla době poplatná a podivná éra spolupráce s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem, za tou se ale po roce 1989 zavřela voda a Hanička Písnička zůstala stále svěží interpretkou přívětivých šansonů.

Ještě letos na jaře slibovala posluchačům nové nahrávky, na kterých pracovala, když jí nemoc zabránila v koncertování. Těšila se na premiéru muzikálu Biograf Láska v divadle Kalich, poskládaný z jejích největších hitů. Nedočkala se. Zákeřný covid, po kterém následovalo celkové zhoršení zdravotního stavu, si vybral další oběť. Do poslední chvíle se snažila být se svými posluchači, posílala vzkazy, v bolestech natáčela rozhovory, bojovala o každý den. Ten nastal 26. srpna a rozesmutnil nejen její nejbližší, ale také nekonečný zástup těch, kterým její písničky zpříjemňovaly život, rozveselovaly i dojímaly, těšily.

Třicet šťastných let

Fatální nemoc znemožnila zpěvačce prožít mateřství, po kterém velmi toužila. Nezdařil se ani pokus o adopci. Poněkud účelové manželství s Vlastimilem Harapesem tak ztratilo smysl. Krátce po rozvodu se ale v jejím životě objevil slovenský operní zpěvák Štefan Margita. Ti dva se vzali v roce 1992 a prožili spolu úžasných třicet let. Mluvili o sobě s láskou a úctou a Štefan svou Haničku nosil pevně v srdci, a kdyby mohl, určitě i na rukou.

Vzpomínám na jedno nedělní odpoledne, kdy jsem ty dva potkala v cukrárně ve Štěpánské ulici. Bylo ospalo a nikde nikdo nebyl. Štefan pomohl Haničce z nádherného kožichu a usadil ji u stolečku, aby odešel objednat její oblíbený zákusek a kávu. Byl ke své ženě tak pozorný a galantní, že mi v srdci lehce zahlodala závist. V tuto chvíli mi nezbývá, než tomuto milujícímu muži kondolovat a popřát mu hodně statečnosti. Hanička s ním i s námi, kteří obdivovali její statečnost i schopnost nadělovat radost, zůstane v písničkách. „A potom tam kde ti páni písně pěli jí, je ráno žal a prázdnej sál a vítr vzal si Julii...“

(zdroj: CNN Prima News, Voyo)

Vložil: Ela Nováková