Předseda podnikatelů, kteří zaměstnávají 61 % Čechů: Pokud vláda neodejde z energetické burzy v Lipsku, buď zkrachujeme, nebo přejdeme do šedé ekonomiky. Svět Tomáše Koloce

„Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády,

obracíme se na vás jako zástupci nejširšího podnikatelského segmentu, malých a středních podniků (MSP) a živnostníků ČR, kteří představují 99 procent všech firem v České republice a zaměstnávají více než dva miliony osob, tj. 61 procent všech zaměstnanců v ČR. Vzhledem k neudržitelnému nárůstu cen energií, které již několik měsíců negativně dopadají na obrovské množství MSP v subdodavatelských řetězcích, jež jsou vyčerpány covidovým obdobím, vysokými cenami materiálů, dopady války na Ukrajině a růstem úrokových sazeb, nesouhlasíme s dosavadním postupem vlády, která nečiní žádné zásadní, rychlé a efektivní kroky k ochraně českých firem.

Z úst představitelů vlády i z médií vnímáme zacílení podpory na domácnosti, avšak žádnou podporu pro podniky. Pokud padnou podniky, lidé přijdou o práci a ani kompenzace vlády jim nepomůže k zaplacení všech jejich účtů, což může znamenat fatální následky a sociální nepokoje. V současné době skutečně řada firem hraje o své přežití v řádu měsíců a vláda tato varování přehlíží. Dosavadní prezentovanou pomoc vlády považují podnikatelé za zcela nedostatečnou.

Na tuto situaci jsme upozorňovali již od února 2022 příslušné ministry, a to jak samostatně za Asociaci malých a středních podniků ČR, tak společně s kolegy ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Hospodářské komory ČR. Konkrétní návrhy byly předloženy v květnu na společné schůzce s předsedou vlády, ministry průmyslu a obchodu, financí, a práce a sociálních věcí, kde bylo přislíbeno na návrzích s podnikatelskou sférou spolupracovat, avšak klíčové problémy stále nejsou řešeny.

Za řešení situace malé a střední podniky nepovažují připravované formy záruk za úvěry či úvěry samotné. Podnikatelé nemají o tento nástroj valný zájem, navíc je dle uvažovaných kritérií zřejmé, že pro většinu malých a středních podniků nebude případný úvěr ani dostupný.

Zásadní finanční pomoc podnikatelům byla vládou po téměř dvou měsících jednání odmítnuta a přijatá opatření jsou kosmetického charakteru, tedy v praxi nanic. Podniky stále nemají žádné informace, jaké kroky vlády podnikne k jejich ochraně, jako to vidí u svých konkurentů či obchodních partnerů v okolních státech.

Důsledkem pak bude jednak naprostá nekonkurenceschopnost, způsobená nikoliv podnikateli, ale vládou, následovat bude propouštění pracovníků, další snížení kupní síly lidí. O výsledné míře pnutí v společnosti netřeba hovořit.

Dalším dopadem, logickým důsledkem vládní nepomoci, bude přechod nemalé části podnikatelů do šedé zóny (v některých segmentech až 80 procent) – pouze hotovostní platby, švarcsystém, „kreativní“ účetnictví, rozklad platební morálky apod. Kromě ekonomického dopadu tak bude i velký morální dopad do ekonomické společnosti. Etika v podnikání vezme za své i u těch, kteří byli dosud zodpovědní.

Proto navrhujeme:

Přehodnocení přístupu k realizaci opatření, která maximálně využijí Dočasný krizový rámec na pomoc firmám (konkrétně spuštění původně připravovaného kompenzačního programu), kterých se dotkl výrazně růst cen energie; opatření dle tohoto rámce pomohou i firmám čelícím vysokým nárůstům cen energií, zejména těm s vysokým podílem jeho spotřeb, přežít zimní období.

Na rozdíl od plynu a ropy může vláda razantně ovlivnit cenu a množství elektrické energie. Česká republika je vývozcem levné elektrické energie a je povinností vlády, zejména ve světle této krize, zajistit tuto energii za přijatelné ceny, když už naše firmy a občané čelí extrémně drahým cenám plynu a ropných produktů.

Žádáme tedy, aby vláda i za cenu stažení se z lipské burzy nebo regulatorních zásahů do cen elektrické energie toto splnila.

Žádáme proto Vládu ČR o neprodlené veřejné prohlášení firmám, jaká opatření budou přijata k stabilizaci podnikatelského sektoru, případně o jasnou informaci, že na podnikatele, zejména malé a střední, kašle a slova o maximální podpoře tomuto segmentu byla opět jen pustými frázemi, která z vládního programového prohlášení činí jen další z řady zbytečně popsaných papírů.

Dr. Ing. Josef Jaroš, MBA, v.r.
Předseda představenstva Asociace malých a středních podnikatelů ČR“

„Ptal jsem se ekonomického experta ODS a vlády, proč neopustí Česká republika německou burzu, kam čeští výrobci prodávají elektrickou energii a čeští distributoři zpětně za šestinásobek kupují zpátky, a on na to odpověděl, že Německo zrušilo provoz atomových elektráren, nutně tu naši elektrickou energii potřebuje, a kdybychom my tu burzu opustili, tak by to znamenalo kolaps německé energetické soustavy. Já myslím, že to ukazuje místo, kde je zakopaný pes, protože když tohle řekne poslanec českého parlamentu, tak je na tom něco divného. Kdyby to byl poslanec Bundestagu, tak je to úplně v pořádku. Od poslance českého parlamentu bych čekal, že ho bude zajímat, že pětinásobná cena je likvidační pro české domácnosti, a on přesto odpoví takhle. On tím zároveň také říká, že by šlo odtamtud odejít, že bychom měli odejít, ale chudáci Němci, co by s tím udělali. Mně to ukazuje, že se to nedá vysvětlit hloupostí nebo nepochopením situace, to se prostě musí vykládat tím, čím to je: vítězstvím loajality s Bruselem, s Ukrajinou, s kdekým, jen ne s českým občanem…“

„Mnohokrát ve svém životě jsem byl svědkem, jak různé etapy či události byly s verbální marnotratností a lehkou myslí označovány za historické. Velká slova byla vždycky po ruce a nikdy jich nebyl nedostatek. Nuže: jestliže někdo toužil žít ve velké době, v době, která vším právem si činí nárok být zvána epochální a historickou, může být spokojen: je to teď. Dějiny nejsou příliš štědré a neplýtvají poskytováním takových příležitostí; nabídnou-li však takovou možnost a ona zůstane nevyužita, je-li s ní jen flirtováno, dostaví se zákonitě trest těžký, někdy osudový… Vy, protagonisté včerejška, jeho hlavní aktéři, nedopusťte už ve vlastním zájmu, aby na vaši minulou činnost, v níž bylo mnoho dobrého, padly další a zbytečné stíny. Odejdete-li včas, to jest hned, může vám být ještě poděkováno. Neučiníte-li tak sami, z vlastní jasnozřivosti, odejdete sice o něco později, ale odejdete, nepochybujte o tom, stejně, jenže ne už důstojně, nýbrž jako komické figury… Naše společnost stojí před naléhavým, generálním úkolem začít myslet. Neboť myslet jsme se, žel, málem odnaučili…“