Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Za všechno může Kašpárek aneb Jak skončil populární šansoniér a Burianův parťák v Národním. Tajnosti slavných

24.08.2022
Za všechno může Kašpárek aneb Jak skončil populární šansoniér a Burianův parťák v Národním. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - Jaromír Svoboda

Popisek: Josef Gruss v roce 1957, jako první asistent v inscenaci slavného dramatu Karla Čapka Bílá nemoc

AUDIO / VIDEO Za první republiky se jim říkalo šlágry a pobrukoval si je kdekdo. Texty písniček z nesmrtelných filmů pro pamětníky zná snad úplně každý, jen jméno jejich autora se kamsi vytratilo.

Kdo by neznal Chlupatý kaktus E. F. Buriana, Slunečnici křehké Inky Zemánkové, kterou ve filmu doprovázeli legendární Melody Boys R. A Dvorského, či Jen pro ten dnešní den, kterou v nesmrtelné komedii Kristian zpíval v Orient baru do ouška Adiny Mandlové záhadný elegán Oldřich Nový. Dodnes je známe nejspíš všichni, málokdo ale vůbec tuší, že autorem kouzelných, často romantických textů je Josef Gruss. Jeden ze zakladatelů kabaretu Červené eso, herec, komik, scenárista, textař a autor divadelních her pro děti.

 

Kristian – Jen pro ten dnešní den:

Za všechno může Kašpárek

Narodil se 9. března 1908 v Praze, jeho otec Josef byl příslušníkem rakousko-uherského námořnictva a později vedoucím obchodu. Babička Josefa byla majitelkou první pražské prádelny, v níž potkal svoji životní lásku Annu, dceru havíře, zakladatele sokolské župy krušnohorské, písmáka a národního buditele Františka Procházky. Malý Josef vyrůstal na Vinohradech nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad, kde jeho matka převzala po babiččině smrti vedení prádelny. Chodívali tam herci z nedaleké Pištěkárny, dřevěného divadla poblíž Vinohradské vodárny, kterým prala za volňásky zadarmo a s sebou často brávala i malého Josefa. Jeho lásku k divadlu prý ale zavinil Kašpárek, s kterým chodil spát a v postýlce si s ním potichoučku povídal. Otec zemřel, když mu bylo pouhých šest let, a matka se po několika letech znovu provdala za majitele strojírny Františka Herčíka.

 

Eva tropí hlouposti:

Osudová první štace

Během studia na vinohradském reálném gymnáziu získal ocenění jako amatérský tanečník a diplom Nejlepší recitátor básní Jiřího Wolkera. Za lístek na tramvaj hrával v žižkovském ochotnickém divadle a mimo jiné uspořádal bouřlivou školní akademii v Hajnovce, za niž byl málem vyloučen ze školy. V roce 1924 byl přijat na dramatické oddělení Státní konzervatoře a studoval pod vedením Jaroslava Hurta, jeho spolužáky byli mimo jiné Jan Pivec, Miloš Nedbal, Marie Glázrová a Vlasta Fabianová. O čtyři roky později úspěšně absolvoval, právě když vznikal zájezdový divadelní soubor Jiřího Plachého Česká komorní scéna. Už tenkrát dostal poprvé nabídku do Národního divadla, jenže se bál, že by jako elév neměl šanci získat větší role, takže odmítl. Komorní scéna sice vydržela jen třináct měsíců, díky ní ale Josef poznal svoji životní lásku a pozdější manželku, herečku Jarmilu Švabíkovou.

 

Hotel Modrá hvězda – Slunečnice:

Každý rok jinde

Další sezónu prožil na prknech pražského Osvobozeného divadla, v němž hrál v čtyřech inscenacích, pak přešel do Olomouce, kde potkal dalšího člověka, důležitého pro svůj osobní i profesní život, Emila Františka Buriana. Zde se poprvé uplatnil i jako jevištní výtvarník a vyzkoušel si také režii. V roce 1930 vydal první knížku, která obsahovala několik pohádkových her pro děti. Po jediné sezóně odešel už společně s Burianem do Zemského divadla v Brně, kde také pohostinsky zpíval v operetách Oldřicha Nového v Redutě a v Zemském divadle vystoupil i jako šansoniér. Na obou scénách se rovněž uplatnil jako výtvarník a scénograf a společně s E. F. Burianem spolupracoval s brněnským rozhlasem. Po jedné sezóně jim ale nebyla smlouva v divadle prodloužena, a tak se v roce 1932 přesunuli do Prahy, kde s Antonínem Hášou založili kabaret Červené eso.

 

Chlupatý kaktus:

Burianovo Eso

Inspirací nové scény, která sídlila v prostorách dnešního Divadla Radka Brzobohatého v Opletalově ulici, se stal slavný kabaret Červená sedma, při tvorbě programu Burian vsadil na populární komiky, takže zde působili Jára Kohout a Ferenc Futurista. Jednou z hlavních atrakcí se stal -jazzový orchestr s černošským zpěvákem A. O. Nierem. Josef v něm působil jako herec, zpěvák, tanečník, ale také jako textař a autor her. Publikum zaujal především jako šansoniér, mistrnými parodiemi a improvizovanými karikaturami, například tehdejšího premiéra Malypetra v představení A La Carte. I tohle angažmá mu ale vydrželo pouze jedinou sezónu, pak musel kabaret z finančních důvodů ukončit činnost. Josef už byl v té době naštěstí v uměleckých kruzích dostatečně známý, takže mu ,hodil záchranné lano‘ tehdejší šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hillar. Gruss se stal stálým členem souboru, působil v něm až do smrti a během téměř čtyřiceti sezón propůjčil svůj kumšt téměř 250 postavám.

 

Těžký život dobrodruha – Sám já chodívám rád:

První úspěch po deseti letech

První zkušenost s filmem získal už v němé éře, v roce 1926 si zahrál sládka v dramatu Přemysla Pražského Pražský flamendr. Před kameru se pak vrátil po pěti letech jako jeden z legionářů ve válečném dramatu Svatopluka Innemanna Třetí rota a o dva roky později získal první ,pojmenovanou‘ roli v špionážním dramatu Sedmá velmoc, v němž si také poprvé zazpíval. Ztvárnil jednoho z trojice hlavních hrdinů, reportéra Jana Horského, přezdívaného Athos, kteří zdárně sekundovali krásné kolegyni Lídě Baarové. Pozornost publika ale upoutal až v roce 1937 jako Vocílka v filmovém zpracování pohádkové fantasy Josefa Kajetána Tyla Švanda dudák. To už právě začínal druhou desítku filmových rolí. Připomeňme si ho třeba jako továrníka Dominika v komedii s Ferencem Futuristou a Věrou Ferbasovou Panenka, poručíka Novotného v dramatu Neporažená armáda nebo Eliščina ctitele Zdeňka Koláře, s nímž se vydává loupit Nataša Gollová v komedii Eva tropí hlouposti.

 

Nezbedný bakalář:

Nesmrtelné šlágry

V roce 1939 si připsal na konto první úspěch i jako scenárista a textař nesmrtelné komedie režiséra Martina Friče Kristian, pro kterou napsal text romantické písničky Jen pro ten dnešní den, v roce 1941 se podílel i na scénáři detektivní komedie Těžký život dobrodruha. Do historie českého filmu se zapsal podílem na písních Slunečnice z komedie Hotel Modrá hvězda či Chlupatý kaktus. Za války natáčel v letech 1940-1943 se svým švagrem, spisovatelem Františkem Kožíkem, krátké němé grotesky a po uzavření divadel v roce 1944 spolu pořádali s kolegy z Národního divadla domácí dětská loutková představení. Nevyhnul se ani totálnímu nasazení, naštěstí jen lepil obaly na prášek na leštění nádobí. Po osvobození dál pokračoval souběžně v souboru Národního divadla i před kamerou, dostával ale jen vedlejší role. K jeho výraznějším postavám z té doby patří například sukcentor Zachariáš v historické komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář či právník Plevka v komedii Dnes neordinuji, kterou natočil v roce 1948 podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové režisér Vladimír Slavínský.

 

Ryba na suchu – Převoznická:

Píšící komik

Pouze jednou se pokusil i o filmovou režii, v roce 1948 natočil podle stejnojmenného humoristického románu Karla Poláčka veselohru Hostinec U kamenného stolu. V letech 1944-1948 mu vyšly humoristické romány S poctivostí nejdál dojdeš, Nevěřte na duchy a Můj přítel Julius a sbírka válečných anekdot Jedna paní povídala. Po válce vycházely jeho detektivní a humoristické povídky a pohádky v týdeníku Ahoj a deníku České slovo, byl autorem řady povídek, divadelních her, mnoha rozhlasových pořadů a her a před rozhlasovým a dabingovým mikrofonem často stál i jako herec. Od počátku šedesátých let spolupracoval především s televizí, například jako vrchní rada v inscenaci Františka Filipa Příběh dušičkový. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1970 jako komisař Faltys v muzikálu Vladimíra Čecha Svatá hříšnice a působení v Národním divadle zakončil postavou hraběte Westmorlanda v historické hře Williama Shakespeara Jindřich V.

 

Poprask na laguně:

s Ladislavem Peškem v Národním divadle v roce 1961

Srpnové rozčarování

Už od roku 1929 byl Josef Gruss členem komunistické strany, po válce byl členem hereckých odborů a obdržel několik ocenění včetně titulu Zasloužilý umělec, který dostal v roce 1963 k 55. narozeninám. Na jaře 1968 byl navržen na Řád práce, k slavnostnímu předání už ale nedošlo. Okupace v srpnu 1968 jeho levicovým smýšlením vážně otřásla a ze strany vystoupil. Koncem šedesátých let začal psát nedokončené paměti, které nazval Antipaměti, a jejich součástí je i nedokončená sbírka anekdot o událostech roku 1968. Při posledním představení v divadle si poranil ruku, doma pak uklouzl a znehybněnou rukou se nedokázal zachytit. Nešťastným pádem si způsobil vnitřní zranění, sám si nedokázal přivolat pomoc, takže byl až druhý den převezen do nemocnice, kde na následky zranění 12. dubna 1971 zemřel.

(zdroje: Wikipedia, DFB, Národní divadlo, ČSFD, Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje, Český rozhlas, Česká televize, Josef Gruss: Můj přítel Július, Tereza Sklenářová: Život jako chlupatý kaktus aneb Grotesky a boje Josefa Grusse)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská