Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zatímco bavil davy, tajně bojoval s běsy. Pro legendárního komika znamenal život nekonečné trápení. Tajnosti slavných

19.08.2022
Zatímco bavil davy, tajně bojoval s běsy. Pro legendárního komika znamenal život nekonečné trápení. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Miloš Kopecký jako lékárník Valerián Kýla v komedii z roku 1954 Nejlepší člověk

VIDEO Milovaly ho generace a on zase nade vše miloval ženy. V jeho životě se jich vystřídaly zástupy stejně jako mánie a deprese. O jeho problémech ale věděli jen ti nejbližší. Stal se otrokem nemocné duše a všichni jeho blízcí s ním.

Charismatický muž s nepřehlédnutelnou tváří jako dramatický umělec exceloval a komik byl přímo geniální. „Narodil jsem se v meziválečné době před velkou světovou krizí a jediné pěkné, co se o té době dá říci, je to, že jsem se v ní narodil já,“ říkával se ,skromností‘ sobě vlastní Miloš Kopecký, jehož nedožité sté narozeniny si právě v těchto dnech připomínáme. Oficiálně byl ženatý čtyřikrát, o přesném počtu milenek zřejmě neměl přehled ani on sám. Na první pohled spíš budil respekt a některé partnerky přiznaly, že se ho dokonce tak trochu bály. Stejně vášnivě jako ženy miloval i rodnou Prahu, kterou na rozdíl od žen neopustil, ani když ho přátelé vyzývali k emigraci.

 

Pyšná princezna:

Dětství plné zábavy

Narodil se 22. srpna 1922 do rodiny pražského kožešníka Vladimíra Kopeckého. Jeho krásná matka Marta byla modelkou, před svatbou se ale ještě stihla vyučit kloboučnicí. Milošovo dětství bylo spjato s ulicí Ve Smečkách v centru Prahy, kde bydleli jeho kamarádi, budoucí historik a publicista František Červinka a režisér Petr Schulhoff. Školu prý nenáviděl, protože se neuměl prát a nerad sportoval. O své budoucnosti neměl dlouho jasno, nejvíc ho totiž bavilo divadlo a kino. Není tudíž ani divu, že kvůli tristním studijním výsledkům musel odejít z gymnázia už v primě. Rozzlobený otec ho pak nechal za trest vyučit řemeslu, aby mohl v budoucnu převzít jeho zavedenou živnost, i tento pokus ale dopadl neslavně.

 

Konec jasnovidce:

Rozsudek smrti

Mezitím vypukla druhá světová válka a otec se s životní partnerkou židovského původu rozvedl. Doufal totiž, že tak zachrání svoji živnost před zabavením nacisty. „Nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít,“ napsal později Miloš v knize, nazvané Já. Hrozba uvěznění hrozila jako polovičnímu Židovi i synovi, který zaháněl strach divokým bohémským životem. Utíkal z domova do Kolektivu Tvar, v němž začal hrát divadlo. Nacistickým represím nakonec stejně neunikl, v srpnu 1944 musel do pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku, kde byl internován až do osvobození. A pak na něj dolehla otázka, co dál.

Mackie Messer:

Talentovaný oponář

Kožešníkem být nechtěl, takže se vypravil do Divadla Větrník, v němž začínal jako obsluha gramofonu a opony. „Větrník byl skvostný... Viděl jsem některá představení nejednou. Němcovy Soudničky několikrát, Limonádového Joe – mnohokrát. Tehdy jsem totiž ještě ve Větrníku nehrál, tehdy jsem do Větrníku chodil,“ zavzpomínal v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas. Poprvé se představil publiku Jeho první malá role byla v černé grotesce Smrt Tarelkinova, v níž ztvárnili hlavní role Gustav Heverle a Vlastimil Brodský, a postupně dostával malé role stále častěji. V roce 1947 se poprvé mihl i před kamerou v historickém dramatu Jan Roháč z Dubé. Na jevišti byl stále úspěšnější, po zániku Větrníku přešel do Divadla satiry, a odtud už jeho cesta vedla rovnou do Národního divadla.

 

Žárlivost:

s Miroslavem Horníčkem v televizní komedii Vladimíra Svitáčka
a Jána Roháče z roku 1961

Vyhazov z Národního

Z Národního divadla brzy dostal výpověď, protože kvůli jeho opilství muselo být zrušeno představení. Tehdejší ředitel Václav Vydra starší ale věděl, že je dobrý, takže mu sám domluvil stálé angažmá v Realistickém divadle na Smíchově (dnešní Švandovo divadlo). V roce 1948 odsloužil několik měsíců povinné vojenské služby, po níž se do Národního divadla sice vrátil, brzy ale putoval dál. Nejprve do Městských divadel pražských, pak k E. F. Burianovi a od něj do Divadla estrády a satiry (později Divadlo ABC). V divadle, do kterého dříve chodíval na představení Voskovce a Wericha, se setkal jako kolega s živoucí legendou Janem Werichem a byl u toho, když s ním začínal hrát jeho jako sparing partner jeho kamarád Miroslav Horníček. Po čase se chtěl Werich setkat s přítelem Voskovcem ve Vídni, takže hledal za sebe záskok v hře Filip Filípek, nebo nebyl?, politické satiře, na níž se diváci přímo hrnuli. Volba padla na Kopeckého, který se chopil příležitosti a už ji nepustil.

 

Francka a Johnny:

Příliš odvážná dvojka

Počátkem šedesátých let Werich z ředitelského postu v ABC odešel a v roce 1961 ho následovali i Kopecký s Horníčkem, s nímž se mu skvěle hrálo i improvizovalo, Horníček napsal divadelní hru Tvrďák a začali ji zkoušet v Jindřišské ulici, dlouho ale nemohli najít scénu, na níž by ji uvedli. Nebyla totiž „politicky košér“, jak říkával Kopecký. Nakonec se premiéra konala v Ostravě a dočkala se 250 repríz. Přesto se v roce 1964 rozešli a každý se vydal vlastní cestou. Miloš nejprve zakotvil v stálém angažmá v Hudebním divadle Karlín, brzy si ale uvědomil, že mu hrozí doživotní nálepka komika, a tak raději přešel do Divadla na Vinohradech.

(Pokračování v pondělí 22. srpna)

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, FDB, Česká televize, Český film, Pavel Kovář, Jana Kopecká, Miloš Kopecký: Skutečný Miloš Kopecký, Jana Kopecká: Můj život s Mildou, Miloš Kopecký: Já, Český film, Supraphon)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská