Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Prague Pride jako demonstrace kýče aneb jak ČT selhává v programu veřejné služby. Kulturní monitor Jana Paula

19.08.2022
Prague Pride jako demonstrace kýče aneb jak ČT selhává v programu veřejné služby. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Hans Štembera

Popisek: Prague Pride 2022

Václavák už zažil leccos, nyní opět kulturní blasfémii, tzv. Pochod hrdosti, prý demonstraci za práva menšiny, a také, a to především, manifestaci vizuálního kýče a ošklivosti. Silná slova? Žádný strach, nejsem homofob, jen nevím, proč je nutné se na podporu jakéhokoliv požadavku na veřejnosti obnažovat, lepit si netopýří uši, maskovat se a zmalovat tak, že průvod připomínal maškarní rej, či scény z obrazů Hieronyma Bosche.

K čemu ta extravagance a exhibicionismus, o kterém naše veřejnoprávní Česká televize několikrát informovala v hlavních vysílacích časech, zatímco ve stejnou dobu probíhajícímu Celostátnímu setkání mladých křesťanů v Hradci Králové věnovala necelou minutu a pouze v regionálním vysílání? 

Není menšina jako menšina, aneb co tvůj status, milá ČT? 

V případě průvodu Prague Pride, který je spíš než pochodem hrdosti bizarním šou, nešlo podle mého názoru jen o vizuální kýč, ale také o kýč sociální, který vzniká ve střetu urputné touhy po moci s logikou přirozené inteligence. Zdá se, že Česká televize na kýč slyší, a stále za sebou vláčí stín někdejší normalizační TV, která se snažila vytvářet obraz šťastné společnosti. Na Nově kočičky a pejsci, na veřejnoprávní ČT úsměvy a jásání. Ve skutečnosti ale dává přednost těm, kteří pod poutavou obezličkou lidských svobod prý reprezentují nové postoje, hodnoty a poznání. Věda je s námi, kdo je proti nám? A kdo je v této zemi menšina? 

Na Václaváku byly desítky tisíc lidí, v Hradci Králové jen něco kolem čtyř tisíc, je snad masovost určujícím měřítkem pro „naši“ veřejnoprávní Českou televizi, která se pomalu a jistě stává hlásnou troubou státní politiky? Kam se poděla její tzv. vyváženost a naplňování statusu ČT, který si určila? Článek II. tohoto statusu jasně říká, co je úkolem veřejné služby ČT, hned v bodě c/: „Vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“. Tolik status, který v případě Prague Pride a Celostátního setkání křesťanů nebyl naplněný. 

Jistě, koho by dnes zajímaly hodnoty, které mladí křesťané na Celostním setkání mládeže vyznávají a preferují? Oni jsou v této zemi menšina, všichni křesťané jsou v této zemi menšinou, a nejen to, menšinou jsou dnes všichni, kteří se nechtějí slepě odříznout od své tradice, časem ověřených zkušeností a hodnot a neztotožňují se s povrchním liberalismem. A není to jen problém společenský, ale především kulturní. Jak má rodič nebo učitel překvapenému dítěti sdělit, že vášnivé líbání dvou mužů či žen na ulici je v pořádku, když z domova přece ví, že se takhle líbají táta s mámou? A běda takovému učiteli, který vyrostl v heterosexuální rodině a sdělí dítěti svůj názor. Dnes už si učitel vůbec musí dát pozor, co svěřenému žáku říká. Je to normální? 

K čemu desatero, máme svoje zákony 

Příliš mnoho otázek vyvolává naše skvělá po léta trpělivě budovaná společnost, v níž štědří občané umožňují miliardové zisky těm, kteří pohodlně sedí u kohoutu s energiemi, a příliš málo odpovědí na otázky, které si nezmanipulovaná menšina klade. A co že to ti pestrobarevní obnažení spoluobčané na Václaváku vlastně chtěli? Lásku pro všechny a právo mít dítě? A co jim v tom brání? Není už v desateru uvedeno, miluj bližního svého jako sebe samého? Milovat se navzájem jako lidské bytosti bez rozdílu pohlaví, rasy a náboženství je přece navýsost ušlechtilá věc, tak o co jde? I o dítě se přece může pokoušet každý, ale když se to dvou ženám či dvou mužům nedaří, je to snad problém společnosti a jejích zákonů? 

Žena a muž, všimněte si té plnosti ve dvou odlišných individualitách vytvářejících jeden celek. Lze vinit společnost za to, že se lidé rodí pouze jako žena nebo muž? Lze je vinit za to, co je v moci přirozenosti, lépe řečeno v moci Stvořitele, která se v lidském životě a ve světě začala projevovat dávno před lidskými právy, jež jsou produktem čistě lidským, na němž se lidé shodli, že ho budou dodržovat? Naše světské zákony, pravidla a normy, jsou plodem chybujícího člověka, a tak to, co si dnes lidé v zákonech určí, čeho se tak urputně dožadují, zdaleka nemusí platit v budoucnosti, kdy si lidé – pokud se vůbec nějaké další budoucnosti dožijí – vytvoří zákony a společenské normy nové, a ty staré nebudou v ničem závazné. Cožpak to bylo v historii jinak? ¨

Závěr nakonec lehce manifestační 

Zvykli jsme si u nás na západě bít se hrdě v prsa, jak dokážeme tvořit nový svobodnější svět, který je mnohem lepší než ten předcházející. V Německu už předložili návrh zákona, umožňující jednou za rok změnu pohlaví, a transsexuální lobby už prosakuje i mezi děti v České republice. No řekněte, není to úžasný výdobytek svobody člověka? A na ty, kteří smýšlí jinak, vytvoříme zákonná pravidla, hezky si je označíme, abychom věděli, s kým máme tu čest. Ano, krám je vyjedený, ale budeme si hrát na krám, který je zase plný. A spása? Není problém. Máme přece úžasnou vědu, která jistě zařídí naši nesmrtelnost, vždyť ve vědě poznáváme sami sebe, naše možnosti i to, kým jsme, odkud kráčíme a kam směřujeme. Opravdu? Jen hlupák si může myslet, že člověk spasí sám sebe, a já odmítám toto vidění světa. Jo, abych nezapomněl, dokonce už i katolická církev začala koketovat s myšlenkou, že by se měla světu více přiblížit a přizpůsobit. To je sice ušlechtilá myšlenka, ale jde také o to, aby pak měla po svém přizpůsobení co světu nabídnout. To už je téma třeba na jiný kulturní monitor.

 

Vložil: Jan Paul