Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Opět razantně odmítám 5 tisíc příspěvek na haranta. Komentář Štěpána Chába

komentář 16.08.2022
Opět razantně odmítám 5 tisíc příspěvek na haranta. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Poloha žebráka

Nepopulárním tvrzením k větší prosperitě, dalo by se za titulek dopsat. Když vládní junta Petra Fialy přišla s nápadem, že v srpnu vyplatí rodinám na každé dítě do 18ti let 5 tisíc, vzdul se ve mně odpor. Proč má stát dělat z lidí závislá telata a posílat jim marketingových 5 tisíc, které každá rodina stejně za několik málo dní prohraje v hazardní hře s inflací u pokladny supermarketů. Je to jen hloupý marketing, který má umlčet strachem rozdováděný vztek obyvatel. Nesouhlasím s rozdáváním 5 tisíc ani teď. A i teď, ač by se mi peníze hodily, o příspěvek nezažádám.

Příspěvek na dítě ve výši 5 tisíc je cynický. Stejně jako byl cynický před asi třemi měsíci, kdy se o něm začalo uvažovat. Neřeší podstatu, ale pouze důsledek samotné podstaty. Ba co víc, stává se částí budoucí podstaty problému, který budeme muset řešit a budeme na tom tlučeni. Protože to, co si teď rozdáme, to budeme muset v příštích letech i s úroky splácet. A o to víc se poníží naše prosperita. Obzvláště po dvouletém výletu do covidového rozhazování z veřejného rozpočtu je to prostě jen další rána, která povede naši ekonomiku do ještě větší závislosti na zahraničních věřitelích.

Odmítám tím pětitisícovou podporu pro samoživitelky? Chuděry, ať zhynou hlady? Rozhodně odmítám. Vláda totiž i těm samoživitelkám ničí budoucnost.

V závislé a zadlužené zemi musí vlády přistupovat k většímu danění výdělků. Nastane postupný úpadek české ekonomiky, odliv investorů, odliv kapitálu, utvrzení v roli montovny, platy neporostou, prosperita se začne propadat. Prostě se staneme východem Evropy. Chudým příbuzným.

Za tohle všechno bude moci jeden hloupý příspěvek na dítě? Ale houbeles. Do toho je nutné zahrnout i vládní „pomoc“ s růstem cen za energie pro domácnosti. Ten bude nejpozději do dvou měsíců následovat kompenzační bonus pro malé a střední firmy. Pak přijdou na řadu velké společnosti. Budou následovat další požadavky. A z České republiky je po dvou letech absurdního rozhazování opět hodovní stůl. Tři roky rozhazování? Čtyři? Pět? Kdy padneme na hubu?

Vzpomeňme si na rozhazování za covidu. Krásně nám to ukáže společnost Škoda Auto. Ta dostala od státu covidové kompenzace ve výši 1,33 miliardy korun. Zaslouženě? No rozhodně, vláda nakázala zavřít provozovny, vláda platila (jenže nenakázala, Škodě Auto došly čipy, protože v Asii se to všechno zaseklo v podobném šílenství, tak neměla jak vyrábět). Jenže pak oznámila společnost Škoda Auto, že se jí za rok 2021 zvedl čistý zisk o 48 procent na 22,41 miliardy korun. Měla společnost Škoda Auto nárok na kompenzace? Z morálního hlediska ne, protože obrala Českou republiku o 1330 milionů, zároveň vydělala 22410 milionů. Z hlediska zákonů v pořádku, všichni si za ty dva roky postupně odhryzávali z budoucí prosperity České republiky jako z nějaké mršiny. Morálku nehledejme, je nejžádanější poskytovatelkou necudných služeb v nevěstinci s poetickým jménem Česká republika.

Ale čerpání covidových kompenzací jde svým způsobem pochopit. Psychóza rozhazování postihla prakticky celý svět. Zpočátku covidu byla situace nečitelná, všichni jsme propadli strachu. Ale po roce? Po dvou? Jen politicky statečný jedinec ve vládě by zvládl odolat a jít jinou cestou. A statečným politikem Andrej Babiš rozhodně nebyl (řečnicky možná, viz jeho řečnická cvičení o emisních povolenkách a green dealu, a jeho následné jednání o tomtéž, kde soudružsky zvedal se západními státy pacinku, aby to, co tak kritizoval, svou podporou pomohl budovat). Naopak, Babiš jako jeden z mála do legislativy vtělil třeba povinné očkování, které až nastupující vláda správně zrušila. Protože to už bylo za hranicí covidového hujerismu.

Na tom se snažím ukázat politickou statečnost, či spíše její nedostatek. Babiš mohl být politicky statečný, jít švédskou cestou, ušetřit desítky až stovky miliard. Neudělal to. To samé předvádí vláda Petra Fialy. Rozdává.

Co má dělat jiného? Nikoliv kompenzovat výdaje domácností a firem, které může statečným politickým jednáním omezit. Může se postavit systému emisních povolenek. Petr Fiala formálně stojí v čele Rady Evropské unie. Jeho rolí by mělo být vyvolat diskusi nad tím, že systém povolenek se zvrhnul a začíná citelně ubližovat ekonomice. Petr Fiala v roli předsedy Rady může nadhodit i téma energetické burzy. Ne konfrontačně, destruktivně, ale společně s ostatními státy unie hledat rozumnou cestu, která půjde jak ekologickým, tak i ekonomickým směrem. Nejde při záchraně planety zbídačit populaci tak, až začne topit petlahvemi a pneumatikami. Začne to pracovat proti smyslu ekologie a celé se to rozsype.

Petr Fiala by měl na vládě cholericky praštit do stolu, stoupnout si nad ČEZ a prostě ho donutit k tomu, aby ceny elektřiny začaly klesat. ČEZ hlásí rekordní, skutečně rekordní zisky. A očekává ještě rekordnější. Petr Fiala je premiér země a má, rozhodně má páky na to, aby ČEZu pořádně zatopil. A rozhodně ne tak, že bude hrozit jeho nadstandardním zdaněním. To ve výsledku nikomu nepomůže, protože se stát jen mnohem pevněji usadí v roli přerozdělovače dávek. A v takové roli bychom ho neměli chtít mít. Stane se pak pasákem svých oveček, nikoliv nenápadným a užitečným asistentem svobodných občanů. Na Slovensku se se svým „ČEZem“ dokázali dohodnout. Tam se vláda na chvíli probrala z tranzu a politicky statečně skutečně pomohla.

Patr Fiala by měl snížit daně na základní potraviny. A pokud neví, které to jsou, nechť se přeptá v Polsku, kde si základní potraviny užívají nulového zdanění už téměř půl roku. Tohle jsou kroky, které citelně a hlavně dlouhodobě pomůžou samoživitelce v jejím boji s hydrou zdražování mnohem víc, než přihlouplý jednorázový příspěvek. Protože zálohy na elektřinu se jí sníží na polovinu. Máslo bude o 15 korun levnější. Mouka bude o pět korun levnější. Mléko bude o pět korun levnější. Cukr bude o deset korun levnější. Za měsíc nákupů a krmení svých dětí a složenek samoživitelka zjistí, že ušetřila mnohem víc, než 5 tisíc korun. A další měsíc ušetří zase. A pak zase. Nebude to jednorázová hračka politiků před volbami. Bude to významná pomoc. Přitom bychom se na takovou pomoc nemuseli zadlužovat. Za pět let, za mizerných pět let bude státní rozpočet se svým nabobtnalým dluhem koulí na noze naší perspektivy. A to v důsledku jak Babišových covidových kotrmelců, tak i nynějších kotrmelců Petra Fialy. 

Odmítám žebračenku na haranta, protože ničemu nepomáhá, jen škodí. Kdyby Fiala byl politicky statečný, začnou ceny energií padat, nikoliv růst. Začnou padat i ceny potravin. Výsledkem by bylo, že samoživitelka na tom trhne daleko víc, než jen mizerných 5 tisíc, které s dětmi hned prohraje s inflací u kasy supermarketu. Měla by zkrátka citelně menší účty za energie i potraviny.

U toho se řeší, že si stát díky inflaci přijde na více než sto miliard nad očekávání. A že je tedy naprosto v pořádku, když začne lidem kompenzovat nesnáze. A zní to jako absurdní divadlo. Nebylo by daleko lepší, kdyby část těch miliard prostě zůstala v peněženkách lidí, protože by Fialova vláda zajistila, že ČEZ se nebude chovat jako zdivočelý bandita? ČEZ nesmí být státem ve státě, který si určuje pro vlastní zisk, jak až rozkolísá sociální stabilitu v zemi.

Politická statečnost by byla, kdyby stát ústy Petra Fialy řekl – ne, nebudeme rozhazovat vrtulníkové peníze, ale zařídíme, že nebudete tolik odíraní. Budeme řešit podstatu, ne důsledek samotné podstaty. Vytvoříme pro vás prostředí, kde nebudete potřebovat pomoc státu, ale kde si pomůžete sami – taková statečnost chyběla i předchozí vládě. Jsme vláčeni bahnem. 5 tisíc na haranta je jen došlápnutí na hlavu, abychom to bahno do budoucna i ochutnali. Je to celé úplně blbě. V okamžiku, kdy nás stát má v pozici žebráků, je to stát bez perspektiv a před mravním rozpadem. Nepožádám si o 10 tisíc, které bych měl na své dva nezletilé haranty dostat, protože takové šmíry mi svědomí nedovolí se zúčastnit. 

A co dělá Fiala? Rozdává na dluh a na dluh půjčil ČEZu 74 miliard, aby ten mohl na burze v Německu nadále šmelit levnou elektřinu za drahou a nám ji pak milostivě prodávat s marží na budoucí odměny manažerům. No není to báječné? Jsme zemí, která se ale úplně zbytečně zadlužuje a odstřeluje si tak budoucnost. A vládne nám tu ČEZ, kterého se všichni politici bojí. 

 

Vložil: Štěpán Cháb