Luděk Ševčík: Pokrytectví supermarketu LIDL. Vaše dopisy
14.08.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Přepravka s jablky
Je ekologie a ekologie. Jedna se snaží na základě logiky omezit dopad lidské činnosti na přírodu, druhá se jen snaží o marketingová prohlášení, naplněná pokryteckou ekologií, v pozadí dál budou plenit přírodu. Nebo dokonce zvyšovat svůj negativní dopad na přírodu. To je případ řetězce LIDL. Jednoho nešťastného rozhodnutí si všiml Luděk Ševčík.
„Dostal jsem se nedávno do skladu jedné zelinářské firmy. Překvapil mě tamní sortiment naskladněných obalů. Dřívější klasické plastové zelené přepravky a kontejnery nahradily obaly nové. Papírové a dřevěné,“ popsal Luděk Ševčík. „Jsou pořizovány speciálně pro dodání sortimentu firmě LIDL. Bez nich by LIDL zeleninu od dodavatelů neodebral, nutno podotknout. Zdánlivě nižší ekologická zátěž oproti obalům plastovým se ale rozplyne v okamžiku, kdy zjistíte, že nové obaly jsou jen jednorázové! Zatímco dřívější plastové obaly vydržely stovky expedicí, ty nové přežijí pouze jednu! Nemluvě o cenách. Papírový jednorázový karton malý stojí cca 27 Kč bez DPH. Velký, vhodný například na zelí nebo dýně, už okolo 400 Kč bez DPH. A dřevěná bednička stojí zhruba 24 Kč bez DPH. Ekologie musí jít ruku v ruce s ekonomií. Jinak je to jen fanatická pitomost. Nehospodárnost. Kterou samozřejmě zaplatí zákazník.
LIDL se prý po kritice tohoto nesmyslu kasá, že vysadí 200 tisíc stromů. Jedno je ale jisté. Do zítřka nevyrostou. Přitom papírové-dřevěné obaly se používají už nyní. Výsledkem tohoto „zlepšováku“ tedy je, že vzroste ekologická zátěž. Vzroste značně pracnost při manipulaci se zeleninou. Vzroste tak cena produktu pro koncového zákazníka. Existuje vůbec ve vedení LIDLu někdo, kdo tohle chápe? Pokud ano, proč s tím nic nedělá?
V poslední době se mi vůbec zdá, že odtrženost elit od reálného života je až šíleně neskutečná. Obalová politika vedení LIDLu je jen malým kamínkem do mozaiky (ne)ekologického bláznění. Ta je zase malým kamínkem mozaiky demolice Evropy a Západu. Máme tisíce neziskovek, máme statisíce aktivistů, takže zdravý rozum a realismus už nemá šanci se prosadit. Postavili jsme si a financujeme tolik větrných mlýnů, že nejsme schopni vyhrát. Mlýny, jako ekologie à la LIDL, se tudíž vesele točí dál,“ kroutí hlavou Luděk Ševčík.
|
Štve mě podobný přístup k přírodě. Řídím se, tedy se alespoň snažím řídit, zásadou – příroda se dokáže vyrovnat s našimi potřebami, ne s naší leností. A ta lenost, zbytnělá a obrovská lenost, provází prakticky každý náš krok. Ač pyskuju nad zaváděním Green Dealu, s filozofií šetrnosti k přírodě a přírodním zdrojům ne že souhlasím, ale je mi doslova vlastní.
A proto je mi z duše odporná i taková ta pokrytecká a marketingová ekologie, kterou předvádí třeba supermarket LIDL. Vymění plastové přepravky za papírové nebo dřevěné bedničky, které jsou na jedno použití. Tedy přírodní zdroje likvidují o to víc a intenzivněji. Hlavně že si LIDL může zaškrtnout v hloupém marketingu, že ekologické limity má splněné. Že u těch svých odškrtnutých limitů začne o to víc drancovat přírodu, je fascinující.
Co jsou zač plastové přepravky na zeleninu? Doma mám tři. Používám je na nošení dřeva. Všechny mi slouží už několik let. A jsem si jistý, že ještě několik dlouhých let sloužit budou. Stejně jako by sloužily LIDLu. Ale to ne, pro něj je to vlastně ztrátové. Musí tisíce takových přepravek přijmout, přesunout z něho zboží, někam uskladnit a zase poslat zpátky dodavateli, aby ten je mohl opět naplnit a poslat do LIDLu s novým zbožím. Daleko jednodušší je najet na jednorázové přepravky, které se po jednom použití zlikvidují. Budeme tomu říkat ekologie. My pokrytci a ubožáci.
A podobně pokryteckou a ubohou ekologii provozujeme s Evropskou unií, která té lodi bláznů velí. Nepoužijeme rozum, použijeme marketingové tabulky a pokrytectví.
Co víc, LIDL ve svém domovské státě, tedy v Německu, zavedl společně s dalšími velkoobchody po nátlaku vlády prodej potravin od místních zemědělců. Čím lokálnější, tím lepší. Přece nebudeme vozit cibuli z Nového Zélandu. To u nás se LIDL (a další) drží zásady – čím dál je prvovýrobce, tím lépe. A tak tu máme cibuli z Nového Zélandu a čeští zemědělci se můžou jít, doslova, napást. Jsme pokrytci. Ale až nám příroda vystaví účet, jako že už nám ho vystavuje, budeme zírat.
|
Vložil: Štěpán Cháb