Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šestnáct filmů během jediného roku. Druhého tak zaměstnaného penzistu najdete stěží. Tajnosti slavných

05.08.2022
Šestnáct filmů během jediného roku. Druhého tak zaměstnaného penzistu najdete stěží. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo

Popisek: Operní pěvec a divadelní režisér Karel Veverka na počátku 20. století, kdy působil v souboru Národního divadla

FOTO Nejdřív musel zazářit v Německu, aby si ho doma všimli. Štíhlý elegán se sametovým basem zasvětil život opeře, jedním z nejzaměstnanějších herců zlaté éry československého filmu se stal teprve po odchodu do penze.

Milovníci filmů pro pamětníky jeho tvář i hlas dobře znají, na jméno si ale zpravidla nevzpomenou. Toužil sice po opeře, mnohem víc, než svůj hlas nakonec uplatnil své organizátorské a režisérské schopnosti a film ho objevil teprve po odchodu do penze. Pak si konečně štíhlý elegán s charakteristickým basem Karel Veverka zahrál během necelých devíti let ve čtyřech desítkách filmů.

Jasně daný cíl

Narodil se 7. září 1871 v Praze a v době studia na klasickém gymnáziu naplno prožíval zrození českého Národního divadla, jeho tragický požár a slavnostní znovuotevření. Nepřestával snít, že jednou stane na jeho jevišti, takže se po maturitě začal živit, kde se dalo, aby si vydělal na soukromé lekce operního zpěvu. V roce 1891 začal chodit na lekce k uznávanému opernímu pěvci Janu Ludevítu Lukesovi, jednomu z nejvýznamnějších tenorů své doby, který měl pro něj mimořádné pochopení. Než se totiž prosadil v olomouckém divadle, prošel si obdobně trnitou cestou a živil se řadou profesí, mimo jiné dokonce nějaký čas provozoval pivovar. S jeho pomocí Karel opravdu dostal v srpnu 1898 v Národním divadle svoji první příležitost, jako host se představil publiku v opeře Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin jako kníže Gremin.

 

Veverka Cesta do hlubin študákovy duše

Ředitel gymnázia (na snímku vpravo) v komedii Cesta do hlubin študákovy duše; foto se svolením Česká televize

Na zkušené v Německu

Výrazných basů bylo v té době mezi pěvci pomálu, takže již od 1. listopadu 1898 byl Karel angažován jako představitel menších a epizodních basových rolí. Díky tomu také poznal svoji životní partnerku, o dva roky starší operní pěvkyni Annu Kettnerovou, a protože jim Praha nenabízela dostatek příležitostí, vypravili se společně v roce 1903 do Německa, kde se Karel představil publiku pod jménem Karl Kettner. V roce 1903 začínal v Norimberku, odkud se v srpnu 1904 a v lednu 1905 vrátil alespoň pohostinsky zpět do pražského Národního divadla v Kouzelné flétně. Odborná veřejnost ale jeho příchod zhodnotila jako poněkud ukvapený, protože měl v té době ještě nevyrovnaný hlas, slabou hlubokou polohu a malý tónový rozsah. S pomocí šéfa opery Karla Kovařovice ale své hlasové dispozice velmi brzy hodně vylepšil, jeho výraz se kultivoval a herectví výrazně prohloubilo.

Vedení mu šlo lépe

V roce 1905 se manželé přesunuli na další dvě sezóny do Düsseldorfu, v roce 1907 do Brém a v letech 1909-1912 oba působili v Elberfeldu. Přestože Karlovy umělecké kvality stále stoupaly, po návratu do Čech se zaměřil spíš na práci organizátorskou. V Německu totiž přičichl i k práci režisérské a uvědomil si, že v této profesi by se mohl uplatnit mnohem výrazněji než jako pěvec. V roce 1912 se stal ředitelem a vrchním režisérem divadla v Plzni, v roce 1920 stanul v čele Lidové zpěvohry a v roce 1922 se ujal vedení českobudějovického Jihočeského divadla. Od roku 1925 působil jako ředitel Východočeské společnosti a o rok později se vrátil na stejné posty do Plzně, kde se zasloužil o vysokou úroveň tamních představení a setrval až do oficiálního odchodu na odpočinek. Na operní scénu a do milovaného Národního divadla už se nikdy nevrátil.

 

Veverka Prstýnek

Jako starý venkovan v romantické komedii Prstýnek (na snímku uprostřed mezi Darjou Hajskou a Hermínou Vojtovou); foto se svolením Národní filmový archiv - National film

Mistr malých rolí

Teprve v důchodu ho konečně objevil i film. Poté co se v roce 1936 mihl třikrát před kamerou v bezejmenných malých rolích, dostal o rok později první větší příležitost. Režisér Václav Binovec ho obsadil jako Holanďana Van der Meerena v komedii Ze všech jediná, čímž na něj upozornil a vzápětí byl Karel doslova na roztrhání. Během jediného roku se objevil na stříbrném plátně v neuvěřitelných šestnácti filmech. Nejspíš si ho vybavíte jako plukovního lékaře Klímu ve válečném dramatu Poručík Alexander Rjepkin, protivného upjatého komorníka u mahárádži v krimikomedii Martina Friče s Vlastou Burianem v hlavní roli Tři vejce do skla nebo jako předsedu soudu v další Fričově komedii Advokátka Věra. Hlavní role se sice nikdy nedočkal, až do roku 1944 si ale zahrál v téměř čtyřiceti filmech.

 

Poslední premiéra

Velmi často spolupracoval i s rozhlasem, pro který překládal operní libreta. Před kamerou uplatnil naposledy svůj důstojný zjev a hluboký hlas v roli starého venkovana v romanci Martina Friče Prstýnek, která se stala posledním českým filmem, uvedeným do kin ještě za protektorátu. Herec, operní zpěvák, operní režisér a ředitel Karel Veverka zemřel v Plzni čtyři měsíce po premiéře svého posledního filmu, krátce po osvobození republiky, 25. června 1945. Jeho manželka, operní pěvkyně Anna Kettnerová Veverková, ho přežila o dlouhých patnáct let.

(zdroje: ČSFD, FDB, Národní divadlo, Český hudební slovník, Divadlo J. K. Tyla Plzeň)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská