Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nezvalova křehká Manon mohla ovládnout filmové plátno. Žárlivá Baarová ale nesnesla konkurenci. Tajnosti slavných

03.08.2022
Nezvalova křehká Manon mohla ovládnout filmové plátno. Žárlivá Baarová ale nesnesla konkurenci. Tajnosti slavných

Foto: Se svolenímSe svolením Národní filmový archiv - Lucernafilm

Popisek: Herečka, zpěvačka, spisovatelka a malířka Lilly Hodáčová jako Marianna ve filmu Za tichých nocí

FOTO / AUDIO / VIDEO Vášnivá láska mistra romantického dramatu z ní měla udělat hvězdu, musela ale ustoupit démonické krásce, za níž stáli tehdejší mocní. Zářila tedy alespoň na jevišti a děti si užívaly její pohádky.

Veršované drama o sedmi dějstvích Manon Lescaut, které napsal Vítězslav Nezval v roce 1940 podle novely francouzského spisovatele Abbé Prévosta, snad zná úplně každý, málokdo ale ví, že ho inspiroval vášnivý vztah s křehkou a kultivovanou kráskou z masa a kostí. Kombinace něžného půvabu, mimořádné inteligence, širokého rozhledu a mnoha talentů pro něj byla magnetem, jemuž nelze odolat. Herečka, zpěvačka, spisovatelka a malířka Lilly Hodáčová se mohla stát za protektorátu zbožňovanou ikonou, což okamžitě pochopila i Lída Baarová. Cítila se ohrožená, a tak využila své pozice hvězdy, podporované nacistickými pohlaváry, aby nežádoucí konkurentku odsunula do pozadí.

 

Za tichých nocí:

Druhý domov

V pramenech bývá občas uváděna jako Lilly či Lilli Hodačová, také ale Schindlerová, Konstantinová a Jirsová. Ve skutečnosti se jmenovala Ludmila a narodila se 5. listopadu 1910 v Praze. Často ale bývá jako její rodné město chybně uváděna středočeská Kouřim, kam se celý život vracela. Pocházela z ní její rodina a také tam prožila u dědečka nejkrásnější léta raného dětství. Podrobnosti z té doby shrnula Milena Linhartová v článku, který získal před časem a publikoval Ondřej Suchý v Pozitivních novinách. Podle ní byl Ludmilin dědeček, obuvník Václav Hodáč, jedním ze synů kouřimského kožešníka Matěje Hodáče, její matka byla vychovatelka a učitelka jazyků. Po maturitě na pražském klasickém gymnáziu začala Lilly studovat v roce 1929 filozofii a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně si příležitostně přivydělávala jako úřednice či vychovatelka.

 

Hodáčová Nezval

Se svou láskou Lilly zašel básník Vítězslav Nezval k fotografovi, aby oběma udělal ateliérový snímek na památku; foto se svolením Kouřimský zpravodaj

Úchvatná Manon

V letech 1932-1936 studovala v Brně dramatickou konzervatoř a současně ještě i tamní filozofickou fakultu, kterou ale absolvovala kvůli válečným událostem až v roce 1947 prací o díle spisovatele a filozofa Ladislava Klímy. Studium na konzervatoři nakonec nedokončila, protože dostala v roce 1936 angažmá v brněnském Zemském divadle. V roce 1940 se poprvé představila publiku na Nové české scéně jako první moravská Manon Lescaut. Veršované drama Vítězslava Nezvala bylo bezprostředně po premiéře v avantgardním divadle E. F. Buriana D 40, s Marií Burešovou a Vladimírem Šmeralem v hlavních rolích, vydáno knižně a rázem se stalo bestsellerem. „Když jsem byl právě před rokem odvážen z vězení v Kaunicových kolejích v Brně neznámo kam, byly do káry, v které jsme jeli, vsazeny na jedné zastávce ženy ze Svatobořic. Kterási mě poznala a mohla mě za nejsmutnějších okolností života potěšit sdělením, že verše mé Manon Lescaut přinesly jí a ženám, které s ní byly spoluvězněny, rozptýlení a radost. Podobného zjištění dostalo se mi pak i ve vězeňském železničním voze od jiných dobrých duší. Žádná cena za poezii, žádná jiná odměna nemůže mi dáti víc,“ prohlásil Nezval, jehož vzpomínky později publikoval František Černý.

 

Magnetová hora:

Autorem hudby i textu písně pro romantické drama z roku 1940 Za tichých nocí je Vítězslav Nezval. Lilly Hodáčovou doprovází R. A. Dvorský se svým orchestrem Melody Boys.

Básníkova múza

S Vítězslavem Nezvalem se seznámila díky svým literárním ambicím. Zpočátku vášnivý milostný vztah, který zřejmě inspiroval Nezvala k napsání Manon, přerostl v roce 1939 v přátelství, které vydrželo až do jeho smrti v roce 1958. Nezval byl vyhlášeným milovníkem, a přestože měl od roku 1926 stálou životní družku Františku, s níž se nakonec v roce 1948 oženil, jeho náručí prošla řada dalších žen. Podrobnosti o vztahu s ním později Lilly sepsala ve svých pamětech Zpěv Orfeův, založených na dopisech, které jí Nezval psal v letech 1938-1942. Zachovalo se jich více než čtyři sta. Autorčina zpověď byla natolik upřímná a podrobná, že byla v době normalizace shledána nepublikovatelnou. Rukopis ležel společně s dalšími jejími pracemi dlouhá léta v Památníku písemnictví. Vydán byl až v roce 1995 a stal se poslední knihou nakladatelství Odeon. O lásce k Lilly svědčí i další Nezvalova díla Sto sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, Pražský chodec a Pět minut za městem.

 

Hodáčová Korbelář Jan Roháč z Dubé

S Otomarem Korbelářem v historickém dramatu Jan Roháč z Dubé; foto se svolením Státní půjčovna filmů

Baarová úřadovala

Nezvala najdeme i za jejím filmovým debutem v roce 1940, právě on byl autorem scénáře jednoho z nejúspěšnějších romantických dramat válečné kinematografie a pro Lilly v něm napsal velkou roli. Do hry ale vstoupila Lída Baarová, kterou si režisér Zdeněk Gina Hašler vybral jako představitelku hlavní ženské hrdinky Jany Radimské. Okamžitě pochopila, že má před sebou talent, který by mohl ohrozit její pozici první české filmové hvězdy, a u režiséra si vymohla seškrtání, takže se Lilly nakonec jen mihla před kamerou jako zpěvačka Marianna. Vzápětí se Baarové podařilo úspěšně zlikvidovat v zárodku i další velký projekt, který s Hodáčovou plánoval Martin Frič, takže další roli dostala až v roce 1942 v jeho komedii Valentin Dobrotivý, v níž ztvárnili hlavní pár Oldřich Nový a Hana Vítová.

 

Lili Marleen:

válečnou píseň německých a později i spojeneckých armád
nazpívala Lilly poprvé v češtině

Divadlo a pohádky

Nedostatek nabídek Lilly netrápil, protože o filmovou kariéru vlastně ani nestála. V sezóně 1942-43 hrála v divadle Anny Sedláčkové, pak byla členkou souboru Komorního a později Vinohradského divadla. V roce 1948 přijala nabídku, aby se jako herečka a dramaturgyně podílela na založení divadla v Kolíně. Současně nepřestávala psát pohádky, novely i divadelní hry. Pro malé čtenáře napsala například knihy Zub času, Krásný nový čas či Bubáčci. V šedesátých letech vyšla její kniha Ondrejky, zabývající se problémy cikánských dětí, a romský folklor se prolíná i jejími pohádkami, nazvanými Král bydlí za rohem. Z lásky k milovanému Kolínsku napsala divadelní hru Tak žil a hrál nám Kmoch, která se shodou okolností stala posledním představením, které kolínské divadlo nastudovalo před uzavřením stálé scény.

 

Život je moře nadějí:

Manžela přenechala Gollové

Dvojnásobná matka se v roce 1946 poprvé provdala za divadelního režiséra a dramatika Karla Jiřího Schindlera a vzápětí změnili oba příjmení na Konstantin. Po rozvodu se stal Karel manželem herečky Nataši Gollové a Lilly řekla „ano“ Jiřímu Jirsovi. V roce 1947 si na ni naposledy vzpomněl film, v historickém dramatu režiséra Vladimíra Borského Jan Roháč z Dubé ztvárnila postavu Roháčovy dcery Ludmily. Pod pseudonymem Františka Heroldová také často spolupracovala s rozhlasem, pro který psala i pohádky. V roce 1961 se stala dramaturgyní Státního divadelního studia Praha, o dva roky později odešla do invalidního důchodu. Její hlas ještě jednou zazněl v roce 1964 v dramatu Zpívali jsme Arizonu, v němž opět zpívala Nezvalovu píseň Magnetická hora. Dál se pak už věnovala jen literatuře a výtvarné tvorbě. Jejími oblíbenými technikami byly kvaš, akvarel a olejomalba, zpočátku se věnovala portrétům, později ji víc zaujala zátiší a květiny. Své obrazy ale představila veřejnosti až na jaře 1990 v milované Kouřimi. Spisovatelka, herečka, zpěvačka a malířka Lilly Hodáčová naposledy stanula před kamerou v roce 1985 v televizním pořadu Ondřeje Suchého Kavárnička dříve narozených. Zemřela 8. prosince 1998 a pochována je ve své milované Kouřimi.

(zdroje: ČSFD, Wikipedie, FDB, Pozitivní noviny, Slovník české literatury, Český film, František Černý: Theater – Divadlo, ČBDB, Milena Linhartová: O kouřimské rodačce, Kouřimský zpravodaj 2010)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská