Uznával ho i Hollywood, emigrace ho nelákala. Vždycky se vrátil domů a nezastavila ho ani mrtvice. Tajnosti slavných
20.07.2022
Foto: Se svolením Negativ Film Productions
Popisek: Světoznámý český kameraman Miroslav Ondříček v dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2019 Forman vs. Forman
VIDEO Státu vozil ze západu majlant, přesto měl StB neustále v patách a práci si musel vybojovat. I když svět žasl nad jeho mistrovstvím, trval na tom, že základem úspěchu je důkladně zvládnuté řemeslo.
Dvakrát byl dokonce nominován na Oscara, poprvé za Ragtime a podruhé za Amadea. Jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších kameramanů v historii naší kinematografie byl považován za umělce a obrazového mága a polovinu svých filmů natočil v zahraničí. Dlouholetý spolupracovník Miloše Formana se mimo jiné podílel i na tak slavných projektech, jako je Taking Off, Lásky jedné plavovlásky či Vlasy. „Nemyslím si, že kameraman musí nutně za kamerou i umřít,“ říkával s úsměvem Miroslav Ondříček. Přesto se mu to dvakrát málem stalo.
Konkurs:
Světoznámý Žižkovák
Budoucí kameraman světového jména se narodil tři roky po založení barrandovských ateliérů, 4. listopadu 1934, na pražském Žižkově v rodině holiče a kloboučnice. Než se dostal k celovečerním filmům na Barrandově i v Hollywoodu, musel se vyučit filmovým laborantem, odsloužit pár let v pomocných profesích na Barrandově a ve Zpravodajském filmu, vystudovat FAMU a dvanáct let pracovat jako asistent kamery. Jeho filmy, které natočil s neméně známým rodákem, režisérem Milošem Formanem, patří do zlatého fondu naší kinematografie. Celkem jich natočil na čtyři desítky, z toho polovinu v zahraničí. Natáčel s předními světovými režiséry, například si ho vybral britský režisér Lindsay Anderson a za film If (Kdyby) dostali v Cannes Zlatou palmu, nebo George Roy Hill pro válečné drama Jatka číslo 5. Spolupracoval i se slavnými filmovými hvězdami, mimo jiné s Robertem de Niro, Meryl Streep či Tomem Hanksem.
Lásky jedné plavovlásky:
Emigrace ho nezlákala
Na rozdíl od Formana v zahraničí nikdy nezůstal, vždy se vracel ke své rodině i práci na českých filmech. Tehdejší vládnoucí režim mu ale světoběžnictví a úspěch v cizině náležitě ztrpčoval. Doma měl v patách tajnou polici a mnohé projekty měl zakázané. K spolupráci na filmu Přelet přes kukaččí hnízdo nedostal povolení, nesměl točit s George Roy Hillem ani další, budoucí oscarový film Podraz s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem, dokonce mu zakázali i Tři oříšky pro Popelku s Václavem Vorlíčkem, s nímž už byl na spolupráci domluven. Nejvíc amerických filmů natočil s režisérkou Penny Marshall, která mu před kameru postavila Roberta De Niro (Čas probuzení), Whitney Houston (Kazatelova žena) či Madonnu (Velké vítězství). Poslední film s americkou herečkou Drew Barrymore, komedii Kluci v mém životě (Riding in Cars with Boys), dokončil v roce 2001.
Hoří, má panenko:
Riskantní profese
„Když jsme s Formanem natočili Hoří, má panenko, naštvali se na nás bolševici, naštvali se na nás i hasiči, pak to různě zakazovali a povolovali… A pak to běželo po světě a dodnes to hrají v Americe. Dokonce si tam i leckdy neuvědomují, že je to český film, ale mají pocit, že se to odehrává u nich. To se tak někdy s filmem povede,“ prohlásil v rozhovoru pro časopis Pražská pětka. Doma natočil v roce 1979 s režisérem Krejčíkem mimořádně úspěšný film Božská Ema a vzápětí začal točit film Otakara Vávry Temné slunce, adaptaci Čapkova Krakatitu. Nemohl ho však dokončit, protože ho při simulaci atomové exploze zasáhla výbušnina. V obličeji a na rukou utrpěl zranění, jejichž léčba si vyžádala delší dobu, a jizvy mu zůstaly až do smrti.
Temné slunce:
Amadeus na kapačkách
Byl stoprocentní profesionál, takže obrovský tlak a stres, kterým byl vystaven především proto, že odmítal spolupracovat s StB, se na kvalitě jeho práce neprojevily. Stály ho však zdraví. Zradilo ho při pražském natáčení velkofilmu Amadeus, kdy prodělal záchvat mrtvice. Se zodpovědností sobě vlastní však roztočený projekt nevzdal. Denně jezdil do nemocnice na kapačky a injekce, nemohl mluvit, takže své instrukce spolupracovníkům celé tři týdny psal, ale film dokončil. „Kdyby mrtvice byla o trochu silnější, Amadea bych nikdy nedotočil. Bylo to štěstí v neštěstí. Asi ten filmařskej Pánbůh nechtěl, aby ti estébáci nade mnou vyhráli,“ prohlásil.
Amadeus:
Cena krásy
Léta náročné kameramanské profese a vzdorování tlaku tajné policie si vybraly daň. Počátkem roku 2010 prodělal těžkou akutní operaci srdce kvůli výduti aorty, po níž se téměř nemohl hýbat. Polehoučku se učil znovu chodit, pomohl mu až dvouměsíční pobyt v rehabilitačním ústavu Malvazinky, takže si troufl dokonce znovu i za volant, čímž podle svých slov málem přivodil infarkt své ženě Evě. „Byla zvyklá, že se z bytu nehnu ani na krok. A najednou mě nemohla nikde najít. Dostala o mě velký strach, doslova zpanikařila,“ prozradil tenkrát Blesku. „Za kameru si už ale nestoupnu. Na to už nemám. Zatím mi to ale nechybí a doufám, že ani nebude. Vždyť já už mám nárok na zasloužený odpočinek,“ dodal trochu posmutněle.
Kluci v mém životě:
Za krásu se platí
Ani zdravotní problémy ho však nedokázaly zastavit. Dál jezdil na besedy do filmové školy v Písku, která nese jeho jméno. Po čtyřech desetiletích, strávených za kamerou, říkal o svém řemesle, že je sice krásné, ale také fyzicky i psychicky hodně náročné. „Za krásu se platí. Já jí zažil hodně a také jsem za ni dost zaplatil. Jenže proto tu na světě asi jsme, abychom tady odvedli kus pořádné práce,“ nechal se slyšet. Další komplikace na Miroslava Ondříčka zaútočily počátkem roku 2015. Musel být převezen do nemocnice, a poslední týden života strávil v umělém spánku. „Odchod byl nakonec milosrdný,“ prozradil jeho syn, režisér David Ondříček, a dodal, že si otec přál poslední rozloučení „v americkém stylu“. Legendární kameraman Miroslav Ondříček zemřel 29. března 2015.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Pražská pětka, Blesk, FDB, Česká televize, MF Dnes, Český rozhlas, Miroslav Ondříček, Miloslav Šmídmajer: Tudy jenom procházíme)
Vložil: Adina Janovská