Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V našich Zoo se ve velkém rodí mláďata, která jsou hned po vyfocení na plakáty zabita. Svět Tomáše Koloce

10.07.2022
V našich Zoo se ve velkém rodí mláďata, která jsou hned po vyfocení na plakáty zabita. Svět Tomáše Koloce

Foto: Pixabay

Popisek: Půjde mláďátko do skartovačky lidské kalkulace?

ROZHOVORY NA OKRAJI Lubomíra Modrá se narodila roku 1960 v Kladně, vystudovala učitelství 1. stupně ZŠ, speciální pedagogiku a logopedii a se svými více než třiceti lety praxe v oboru na českých základních a mateřských školách se v minulých letech v českém tisku stala erudovanou kritičkou neprofesionality českého způsobu tzv. inkluze (sesazení běžných žáků a žáků se specifickými potřebami) a covidových opatření ve školství. V tomto rozhovoru jako celoživotní chovatelka a ochranářka zvířat odpovídala autorovi na otázky týkající se nové skupiny, kterou spoluzaložila, když zjistila, co se děje za zdmi přátelsky vyhlížejících českých zoologických zahrad.

Jste členkou skupiny 2 tváře Zoo. Čeho se její činnost týká?

Tohle pondělí jsme „slavili“ 3 roky od založení naší skupiny. Vznikla tentýž den, kdy jsme se v roce 2019, dávno před pandemií a uzavírkami Zoo, připravených o vstupné, dozvěděli, že zoologická zahrada ve Dvoře Králové slavnostně vítá mláďata lva berberského, která se narodila po třiceti letech. Byla dvě: Kira a Kit. Třetí bylo utraceno, ač zdravé. Že se toto děje, veřejnost (včetně nás) až do té doby vůbec nevěděla. A tak jsme postupně zjišťovali další případy: lvice Tessy v Zoo Dvůr Králové přišla o dva vrhy lvíčat pro nedostatek mléka, protože dnešní „filozofie“ Zoo prosazuje, že jakýkoli zásah ze strany člověka (dokrmování) je nepřijatelný. Prosazuje se bezkontaktní chov. Během tří let se v Zoo Ostrava narodilo šest rysů. Všichni byli usmrceni ve stáří jednoho roku v době, kdy matka porodila nová mláďata, která měla žít rovněž rok. V zoologických zahradách je ročně zabito 5–7 tisíc zdravých zvířat, hlavně mláďat. Zoologické zahrady o tom nerady mluví, ale dnes už to přiznávají.

Myslím, že pro většinu čtenářů tohle bude naprosto nová informace. Proč se tak děje?

Abychom pochopili tento problém, musíme si nejdřív vysvětlit současnou situaci. V České republice jsou nejen soukromí chovatelé a soukromé Zoo bez licence i s licencí, ale především zoologické zahrady, které jsou členy EAZA. EAZA je mezinárodní organizace sdružující především evropské zoologické zahrady a akvária. Byla založena roku 1992. Jedná se o neziskovou organizaci. V rámci své jednotné strategie umožňuje jednotlivým Zoo vzájemně spolupracovat, vyměňovat si zvířata, pracovat na společných projektech. Zoo, která není jejím členem, je od všech těchto aktivit odříznutá, takže snahou významných zoologických zahrad je v této asociaci setrvat. Z tohoto důvodu rozhodnutí EAZA většinou přijímají.

EAZA má své koordinátory chovů, kteří konkrétní druh mají na starosti, hlídají jeho genetickou základnu, doporučují, které druhy v daném období množit či nemnožit. Praxe je ovšem taková, že některé zoologické zahrady i přes doporučení nemnožit množí dál, aby se zachovala pohlavní aktivita zvířat. Všechna narozená mláďata pak z důvodu přespočetnosti utratí, většinou ve věku, kdy je i v přírodě matka odstaví. Do této doby se ale paradoxně stávají pro Zoo hlavní atrakcí, na kterou Zoo lákají své návštěvníky. Doba šimpanzů v plenkách a levhartů na vodítku je dávno pryč. Řada českých Zoo přestala také křtít nově narozená mláďata, chovatelé se vyhýbají kontaktu se zvířaty a v zájmu zachování chovu se vybíjí ta nepotřebná nebo přebývající.

A to to nemohou řešit jinak? Třeba prodat (či dát) mláďata cirkusům nebo soukromým majitelům?

To jsme si taky mysleli. Chtěli jsme v ostravské Zoo zachránit alespoň poslední dva roční rysy, kterým už zvonila hrana, neboť jejich matka byla těsně před porodem nových mláďat. Nepodařilo se. Zapojili jsme Veterinární správu, Ministerstvo životního prostředí, hlásilo se několik zájemců, že rysy ubytují a ve chvíli, kdy nám bylo sděleno, že na základě rozhovoru s veterinární zprávou nebudou utraceni, utraceni byli. Vedení Zoo neochvějně ukazovalo, že ve svých postupech neustoupí ani o píď. Následně se narodila trojčata, z nichž zanedlouho dvě záhadně zemřela, prý byla sežrána rodiči. Během dvou měsíců tedy v této Zoo zemřeli čtyři rysi.

Co se týká cirkusů, žijeme v době, kdy počty zvířat v cirkusech klesají, neboť drezura je pokládána za trápení zvířat – a tak se raději volí varianta jejich bezžití. Jak říkám; mění se „filozofie“. Jeden z našich zdrojů, Josef Mačí, o tom píše: „K trendu se připojují i české zoologické zahrady. Jednou z předních je ta liberecká. Chovatelé se proto vyhýbají, pokud je to jen trochu možné, přímému kontaktu se zvířaty. Liberec se také zbaví svého dlouholetého symbolu – bílých tygrů. Současný pár nechá dožít, ale už je nebude dále množit. Doba cirkusových kuriozit je totiž podle hlavního zoologa zahrady Luboše Melichara dávno pryč. Dneska se už také nenosí kalhoty do zvonu, nesbíráme céčka, dámy nespí v natáčkách a v zoologických zahradách se prostě nechovají bílí tygři. (Pozn. Lubomíry Moudré: Tam, kde byli, to znamená jejich vybití.) Pro spoustu lidí je s tím spojený určitý sentiment, ale je to otázka vývoje, který my prostě nepřepereme, vysvětluje Melichar.“

Vaše skupina se proti této praxi postavila kromě jiného informační kampaní. Jakou jste měli ze Zoo zpětnou vazbu?

Jakou jsme očekávali. Od zaměstnanců Zoo Dvůr Králové nám například došla tato slova: „Jak víte, že ta lvice nebyla ráda, že se jednoho zbavila? To nejsou lidé, tak je nepolidšťujte a nedávejte jim lidské city. Oni nejsou lidé a nikdy lidmi nebudou… Vybudovat rezervaci pro zvířata odebraná z nevhodných chovů a přespočetná zvířata ze zoologických zahrad nepovažuji za nutné, ale zřídil bych místo, kam budou tato zvířata odvezena a tam humánně utracena.“ Ing. Jan Filip, bývalý ředitel Zoo Brno a zakládající člen Sdružení Česká zoo o.s., tento nápad ještě rozvedl: ,,Zbývá překonat ještě city ošetřovatelů. Je pochopitelné, že mezi ošetřovatelem a jeho mládětem vznikne silné citové pouto. Pokud by se zoologické zahrady určitého regionu či státu dokázaly domluvit a vytvořit jakousi společnou organizační jednotku se samostatným sídlem, mohla by celá nevděčná úloha zabíjení zvířat přejít na tuto jednotku a vzdálit se tak zoologickým zahradám i jejich pracovníkům.

Organizace by převzala v zoologické zahradě živá zvířata jako při normálním transportu a teprve ve svém areálu by zajistila jak jejich humánní utracení, tak i všechny další práce na efektivním a nekomerčním využití získaného materiálu (případně i vědecký výzkum, pokud by ten nebyl následně přenesen zpět do jednotlivých zahrad). Ošetřovatelé by o tomto postupu pochopitelně věděli (největší chybou vždy je dělat něco tajně a s lidmi nehovořit otevřeně), ale podle hesla Co oči nevidí, to srdce nebolí by se s tímto postupem vyrovnali určitě lépe, než kdyby se utrácení odehrávalo přímo v areálu zoo (nehledě na to, že pro takovou činnost nemá zoo ani vhodné prostory, ani pracovníky), zejména pokud by se to časem stalo poměrně běžnou záležitostí.“

Když už musejí ta zvířata zabíjet, co tomu zabránit zákazem množení?

Podle novely zákona proti týrání zvířat mají soukromí chovatelé u téměř všech šelem zákaz množení – nikoli ale Zoo. Množení řídí v EAZA koordinátor chovu, ale když doporučí nemnožit, množí se v praxi stejně neomezeně dál, zejména proto, aby se zvířata nenudila - péče o mladé je bezvadné rozptýlení. Dalším argumentem Zoo pro množení, i když se mláďata poté zabijí (kromě přínosu reklamy, kterou milá mláďátka Zoo stále ještě přinášejí), je ochrana proti zacystování samic.

Vím, že vaše skupina je ve spojení s erudovanými zoology. Co vám na to říkají?

Že ne všechno, čím EAZA svou praxi obhajuje, musí být pravda. Např. jí propagovaná bezkontaktnost z toho důvodu, že se zvíře později nezačlení do smečky, zdaleka ne vždy je pravdou, zkušenými zoology máme potvrzeno mnoho případů, kdy začlenění do smečky zvířete odchovaného uměle proběhlo bez problémů. Nabízí se otázka: je EAZA, udávající směr našim zoologickým zahradám, opravdu takovým špičkovým odborníkem? A jedná se skutečně o záchranu živočichů a jejich návrat do přírody? Je její činnost skutečně zcela nekomerční? Proti přístupu EAZA začínají znít hlasy z celého světa. Jsou to hlasy těch, kteří chápou jedinečnost života každého zvířete a jeho nezastupitelný úkol a právo na život. A jejich poznání je podepřeno mnohaletou praxí v oboru. Patří k nim etolog, profesor Marc Bekoff z Coloradské univerzity, který s legendární oxfordskou bioložkou šimpanzů Jane Goodallovou založil skupinu Etologové pro etické zacházení se zvířaty.

Tak mě napadá: neexistuje nějaká alternativní síť Zoo, do níž by se dalo přihlásit, než ta sociálně darwinistická, o níž mluvíte?

Některá Zoo se už také zapojila do alternativních sítí mimo EAZA. Třeba Zoo Chleby je součástí Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií (EARAZA) a kromě českých, slovenských, polských a ruských Zoo tam figurují i izraelské, brazilské nebo jihokorejské zahrady. Když se ředitele chlebské Zoo, Ing. René Fraňka, ptali, proč tato organizace, a ne ta, v níž je většina českých Zoo, odpověděl: „Ta druhá je Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), jejíž členové jsou ale nuceni platit nehorázné poplatky. Vedení v ní bohužel převzali úředníci. Ředitelé jednotlivých Zoo tam v podstatě nemají žádné slovo. Jsou úředníky napomínáni, jsou jim zadávány úkoly. Dokonce byli nuceni podepsat jakési dodržování evropských hodnot. Všichni jsou nespokojeni, ale mají strach o tom mluvit. Snaží se spojit a změnit to, ale zatím neúspěšně… V rámci EAZA jsou věci, které mi opravdu vadí. V prvé řadě zbytečné zabíjení zvířat. Utrácejí liché samce, stará a nepotřebná zvířata. Možná si čtenáři vzpomenou, jak se před pěti šesti lety psalo v médiích o utracení žirafího mláděte v kodaňské Zoo. Následně bylo předhozeno lvům, a ti byli pro změnu utraceni jen o několik týdnů později. Přitom o ta zvířata měla zájem naše zoologická zahrada ve Dvoře Králové. Ale protože ještě nebyla členem EAZA, měla smůlu.“

Většina českých Zoo ale i nadále zůstává v „mainstreamu“. Co všechno proti vraždám zvířat momentálně dělá vaše skupina?

Napsali jsme na Ministerstva životního prostředí, zemědělství a na Komoru veterinárních lékařů. Z posledních dvou organizací jsme dostali krátké zamítavé stanovisko, odvolávající se na management chovu. MŽP v roce 2020 navrhlo svolání schůzky, které se účastní MŽP, my a ředitelé Zoo. Souhlasili jsme a začali se na schůzku připravovat. Loni v létě proběhla na MŽP přípravná schůzka mezi námi a MŽP, na níž jsme si ujasnili své cíle a dohodli jsme svolání schůzky s řediteli Zoo na říjen. Domluvili jsme se tam také, že formou videokonference se schůzky zúčastní náš spolupracovník a přítel, americký biolog Marc Bekoff, s jehož názory zcela souzníme. Pana Bekoffa jsme oslovili a obratem přišla jeho odpověď se souhlasným vyjádřením. A tak jsme se připravovali a připravoval se i on. Když jsme do jara nedostali pozvánku na schůzku, ozvali jsme se sami.

Co jsme se dověděli? Schůzka už proběhla, nebyl připuštěn ani tisk, ani my – ředitelé Zoo dali jasně najevo všem, ať od opozice jejich způsobů dají ruce pryč. Dle paní doktorky JUDr. Hany Müllerové z Ústavu státu a práva, kterou jsme oslovili, jednají mainstreamová Zoo ve své současné praxi protiprávně. Vtip je ovšem v tom, že každý právník může zákon vyložit podle svého. A Zoo mají dobré právníky, styky i známosti. Definitivně může rozhodnout jen Nejvyšší soud. Publikovali jsme své články v Kulturních novinách, Deníku N, Právu. Ve spolupráci s právníkem jsme vypracovali pozměňovací návrh k novele zákona proti týrání zvířat (dosud nemáme zprávu, že by byl projednáván). Komunikovali jsme ale s PSP ČR a jejím předsedou, který určil dozorujícího, aby byl návrh určitě přečten a vyjádřil nám spolu s několika poslanci podporu. A marně jsme se snažili chránit zvířata. Záměrně se rozbíjí vajíčka orlů a puštíků, zabíjejí se kopytníci, lvi, hroši, tygři, paradoxně nejvíc druhy, které jsou zaneseny v EEP (Evropský záchovný program).

Vypracovali jsme petici, kterou může podepsat každý občan, a stanovili šestero návrhů řešení situace:

1. Spolupracovat i se Zoo mimo EAZA, celosvětově, nabízet přespočetná zvířata do Zoo po celém světě. Tím podstatně klesne nutnost zabíjení.

2. Spolupracovat s vybranými dobrými chovateli, kam Zoo může svěřit zvíře do doby, než se pro něj najde umístění.

3. Zeštíhlit chovy, Zoo by se měly přeměnit na záchranné stanice pro zvířata, která nelze navrátit do přírody. Zoo zde mají být primárně pro zvířata, ne pro lidi.

4. Vypracovat mnohem masivnější programy reintrodukce a zasadit se o ochranu zvířat v divočině.

5. Vybudovat rezervaci, kde budou umístěna přespočetná zvířata ze Zoo a odebraná z nevhodných chovů. Ani např. zvířata z cirkusů se kvůli příbuzenské plemenitbě nemnoží jen tak, i tam v minulosti vždy byly vedeny plemenné knihy.

6. Držet občas v době říje páry odděleně (ani v přírodě samice nezabřezne pokaždé a nezabřeznutí nemusí nutně znamenat, že se zacystuje atp.).

Chtěla byste k vašemu snažení něco říct závěrem?

Ano. Je nutno změnit celkový přístup lidí ke zvířatům. Ve své knize Na zvířatech záleží Marc Bekoff napsal: „Veškerý život má svoji hodnotu a měl by se respektovat. Každý tvor si v sobě nese svoji vlastní jiskru života. Zvířata nelze vlastnit jako majetek. Všechny živé bytosti si zaslouží svoje základní práva: právo na život, osvobození od mučení a svobodu vyjádřit svoji individuální povahu. Množství právnických škol nabízí kurzy legislativy na ochranu zvířat. Pokud se s tím ztotožníme, budeme jednat se zvířaty jinak. Pro porušení těchto práv budeme vyžadovat velmi vážné odůvodnění a budeme žádat o odpuštění, pokud ublížíme kterémukoli zvířeti.“

K řešení tohoto aktuálního a závažného problému jsou nutné diskuse, kde se budou odborníci s velkým nasazením snažit najít cestu, jak napravit bezprecedentní čin, kdy jsme zvířata pro své potěšení vytrhli z přírody a podřídili je svým zájmům. Je nezbytně nutný zájem veřejnosti, aby nastavená etická cesta byla neustále dodržována. Závěrem bych se ráda připojila k Marcu Bekoffovi: Je třeba už konečně změnit celý pohled na přírodu a naše postavení v ní. Jsme součástí přírody, ne jejími pány.

Co dělám druhým, dělám i sobě. Existuje mnoho úrovní vnímání, a ti, kteří mají schopnost vnímat na vyšší úrovni, vidí vyšší zákony, které tu vždy byly i budou, a vidí věc zcela jinak. Jsme všichni součástí jednoho celku, který je tak dokonale uspořádaný, že to my, lidé, svým materialisticky orientovaným rozumem nikdy nemůžeme postihnout. Chybí nám pokora a úcta ke všemu živému, to, co mají zbytky domorodých národů a co my jsme už dávno ztratili. Musíme respektovat jedinečnost každého života. Každý živý tvor přichází na Zemi z určitého důvodu, s určitým posláním, ví a cítí to, co my, lidé už mnohdy ani cítit neumíme. Cítí, když je jeho život předčasně ukončen. V nadsázce by se dalo říci, že „lidskost“ v té podobě, jak ji dnes praktikujeme, je ke zvířatům krutější, nežli kterýkoli přírodní predátor.

A nějaká konkrétní výzva pro čtenáře?

Už dnes zoologické zahrady u nás přímo praskají ve švech novými mláďaty, která nemají kam dávat a musejí se jich zbavit. Zvířatům už se nedávají jména, aby bylo možné nepozorovaně jedno nahradit druhým, a bojím se pomyslet, jak s touto situací ještě pohne nadcházející doba energetické krize a narůstající inflace. Je nevyhnutelné zcela přeorganizovat systém zoologických zahrad. Společně s odborníky začínáme zcela konkrétně pracovat na naší koncepci a jejím prosazení - a zároveň rozšiřujeme náš tým o nové spolupracovníky. Kdo z čtenářů má zájem o to nás podpořit, může nám napsat zde

 

 

QRcode

Vložil: Tomáš Koloc