Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

ODS a ČSSD rukou společnou a nerozdílnou prodala Transgas. A teď přichází odpověď. Komentář Štěpána Chába

komentář 27.06.2022
ODS a ČSSD rukou společnou a nerozdílnou prodala Transgas. A teď přichází odpověď. Komentář Štěpána Chába

Foto: Wikimedia Commons, vlastní dílo

Popisek: Transgas. Stejně jako firma šla k zemi o necelých dvacet let později i její budova, významné brutalistní dílo. Není to škoda?

Státní podnik Transgas přišel privatizací definitivně o možnost ovlivňovat trh s plynem 17. 12. 2001 v době vlády ČSSD v čele s Milošem Zemanem a s podporou ODS. Tedy v období takzvané opoziční smlouvy. Do státní kasy jednorázově přiteklo v rámci privatizace od německé společnosti RWE 4,1 miliardy eur. Teď, když je krize s energiemi, nemá stát možnost jak ochránit obyvatele a firmy před masivním zdražováním a ani před nedostatkem plynu. Může jen nabízet ze státní kasy kompenzace, které samotný rozpočet oslabují a protáhnou krizi na ještě delší dobu.

Je vlastně v rámci karmy zcela v pořádku, že fatální důsledky privatizace doběhly právě ODS, která je z historického hlediska politicky zodpovědná za privatizaci v České republice. Peníze z privatizace jsme dávno projedli, zisky se z českého Transgasu přesunuly k německému RWE. Jak to tak s privatizací bývá.

A teď je otázkou, jestli jsme v minulosti neudělali pár chyb, které se nám vrací rok co rok, jen nyní jsou zvýrazněné krizí, kdy se stát stal bezmocným, což začalo ohrožovat stabilitu v republice. Bylo na místě prodávat možnost státu ovlivňovat zásobování plynem pro celou republiku? Nebyla by na tom Česká republika mnohem lépe, kdyby nemusela spoléhat na ochotu soukromých společností, kterým sice stát může nařídit plnit zásobníky plynu, ale soukromá společnost si na tom může nemístně namastit kapsy na úkor právě stability v republice?

Premiér Fiala ve svém projevu před čtyřmi dny řekl, že za neprodloužení smlouvy o dodávání plynu z Norska může Babišova vláda. Přitom za kontraktem stála společnost RWE, která odkoupila při divoké privatizaci Transgas. Kdyby si stát Transgas ponechal, jsem si naprosto jistý, že by nejen Babišova, ale třeba i Sobotkova, nebo nyní Fialova vláda kontrakt s Norskem prodloužila. Protože by jednala ve prospěch republiky, jejích obyvatel a firem. Ale RWE? Ta hledí na zisky, na zisky a na nic jiného. A stát se u RWE musí doprošovat. Přitom se jedná o plyn, naprosto klíčovou komoditu pro naše každodenní fungování. Od domácností, potravinářství, zemědělství po průmysl.

A teď je tu otázka bezpečnosti. Pokud se to všechno sesype, kdo bude mít pro soukromou společnost RWE přednost, Němci, nebo Češi? Co když RWE dostane befelem z Reichstagu, že plyn nesmí opustit Německo i přes smlouvy? Že to nemůže nastat? Solidarita evropských zemí je nezdolná? Vzpomeňme si na začátek covidové frašky. Německo odmítalo vydat zdravotnické zásoby, které patřily Itálii a byly na německém území. To bylo solidarity. Ostatně náš stát to udělal také. Ono jich bylo určitě ještě víc. Ale pro příklad stačí. Kdo dostane v prosinci přednost, když spadne dodávání plynu z Ruska? Němci, nebo Češi? Troufám si předpokládat, že s RWE u kohoutku a s českou vládou bez možnosti to ovlivnit je výsledek naprosto jasný.

Podobnou marnost předvedl před týdnem ministr průmyslu a obchodu Joz ef Síkela. Ten pravil, že vláda nasype z kapes daňových poplatníků deset miliard teplárenským firmám, ty pak nezdraží. Záměrně opominu fakt, že si deseti miliardami máme předplatit nezdražování… to je absurdita ve stylu – nechci slevu zadarmo. „Pokud bychom tuto podporu transformace teplárenství dostali, máme předběžnou dohodu, že teplárny výměnou za to nezvednou ceny domácnostem,“ řekl Síkela ve středu po schůzi vlády s tím, že se vláda musí zeptat v Evropské unii, jestli vůbec může. Jenže teplárníci na to reagovali po svém a vzkázali Síkelovi, že stejně zdraží. Nechci slevu zadarmo, obzvláště když to vlastně žádná sleva není.

Podobné je to s vodou. Bylo na místě privatizovat zisky z vodárenství? Pak hned nastoupila francouzská Veolia, jejíž výdělky jdou do desítek miliard, ale investice do udržování a rekonstrukce vodovodní sítě jsou naprosto minimální, ne-li nulové. U vody je to o to křiklavější, že veškerou vodovodní infrastrukturu jsme vybudovali a spravujeme z obecních rozpočtů, ale zisk (který by mohl sloužit na rekonstrukci, opravy, čištění vody) necháme utíkat do Francie. Proč? Jaký to mělo přínos? Voda je naprosto strategická surovina. My jsme ji předali do rukou Francouzů. Nebylo by na čase začít přehodnocovat období privatizace a pokusit se vodu z rukou Veolie (a jí podobných zahraničních společností) vracet do rukou měst a obcí?

Premiér Petr Fiala ve svém rozpaky budícím projevu před čtyřmi dny pravil, že vláda chce vykupovat elektrárny a tím dosáhnout toho, aby se výroba elektřiny přesunula čistě do rukou státu. Je to správný krok? Z hlediska nynější krize rozhodně. Elektřina je další klíčovou energií. Ale tady se snažím nevidět to, že by tak mohla přijít privatizace číslo dvě.

Vláda totiž při prvotních úvahách o zestátnění celého ČEZ přišla s nápadem, že soukromí akcionáři by mohli získat obnovitelné zdroje (ty by se odpojily od státem ovlivňované energetiky), stát by tak získal neobnovitelné zdroje. To znamená, že by vykoupil (nebo pod sebe převedl výměnou za obnovitelné zdroje) výrobu elektrické energie uhelných, plynových a jaderných elektráren. Těm ale zvoní umíráček. Sice je při nynější krizi využijeme maximálně (možná), ale do budoucna se stanou přítěží. Evropská unie a její Green Deal mluví zcela jasně – uhlí, plyn a jádro skládají závěrečné zkoušky, pak budou na odpis. Nenabere si tím do budoucna stát nesmírné náklady se zastavováním a likvidací této energetiky? A soukromým akcionářům tím nadělí předčasného Ježíška, když ti budou z nastaveného systému jen těžit a těžit a stát jen tratit?

A zase, ocitneme se v rukou soukromníků u naprosto klíčové energie. A ti krize řeší s ohledem na vlastní zisk, nikoliv na stabilitu společnosti. Viz, například, ropné rafinerie, které jsou největším vítězem současné krize s pohonnými hmotami. Pro ně přišly žně. A vláda s tím zmůže pramálo. Tak maximálně vše hodit na vládu předchozí. Což tady nikomu nepomůže.

Není na místě se teď zastavit, probrat, co je pro republiku klíčové ve smyslu stability, a převést to pod státní dozor? Elektřina? Plyn? Voda? Pohonné hmoty? Teplárenství? Minimálně v těchto pěti oblastech musí mít stát možnost poroučet, ne se doprošovat. Protože jinak se neviditelná ruka trhu objeví člověku v kapse s peněženkou a probírá se jeho výdělky takovým stylem, až mu nezbude ani na jídlo. A stát bezmocně krčí rameny a říká – já nemůžu nic dělat. A nic jiného teď z vlády slyšet moc není. Protože toho skutečně moc nemůže udělat. Leda tak se pro smích všem točit jako na obrtlíku v Kataru a jezdit zpátky za tiché nevšímavosti médií… protože jednání našich politiků v Kataru jsou tragikomická.

 

Vložil: Štěpán Cháb