Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsem se stal také textařem. Album Ondřeje Suchého

25.06.2022
Jak jsem se stal také textařem. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý

Popisek: Čtenáři se rádi nechají nalákat úvodní akční fotografií. Vybral jsem tentokrát momentku, na níž mě starší sourozenec drží pod krkem, když jsem mu řekl, že v šemanovickém společenském minicentru Nostalgická myš by mohlo být muzeum Semaforu. Nutno dodat, že jakmile cvakla fotografova spoušť, hned mě pustil.

V prvním vážně míněném písňovém textu jsem byl trudomyslný. Když jsem onu píseň zpíval na veřejnosti, roztesknil jsem s ní jen dívčí část posluchačů. Vzbuzoval jsem u děvčat soucit a lítost nad mým osudem. Posuďte sami, co jsem zpíval: „Je mi smutno a blues mi nestačí / neroztančí mě ani zpěv ptačí / je mi smutno a blues mi nestačí / neroztančí mě ani zpěv ptačí / Proto nežiju, proto nežiju rád!“

Ondřej Suchý

Ano, toto je fotografie z jednoho z mých prvních veřejných vystoupení. Bylo mi smutno a blues mi nestačilo…

Píseň zvaná Sentimentální se mi po krátkém čase znelíbila, a tak jsem napsal jinou: Courat se lesem. Pominu-li skutečnost, že jsem se žádným lesem v mládí necoural, byl jsem s výsledkem celkem spokojen. Po přečtení, které mi konzultant-bratr pochválil („Courat se lesem, mít boty rosou zmáčené, poslouchat ticho, vyhnout se cestě značené…“), zbytek písně mně strhal: Laciné, neumělé rýmy, obsah je klišé… - nějak v tomhle duchu mi domlouval. Písničku mi přesto nakonec nazpíval největší z tehdejších zpěváckých hvězd, Waldemar Matuška. Asi aby mi udělal radost.

Teď skočím do roku 2022: Sedím časně ráno na verandě naší chaloupky, je půl šesté ráno, všechno spí, jen ptáci se probouzejí, jinak všude ticho a já prožívám chvilku, kdy se cítím být šťastný.

 

život

Dívám se na tenhle strom. Vichr ho rozpůlil – ale on žije dál! Já žiju dál, moje žena žije dál, navzdory všem vichrům, které nás v životě potkaly (a někdy i nalomily), žijeme dál. To je štěstí, ne?

Obklopený kokořínským lesem, všímám si orosené trávy a pojednou se mi vybavují slova, kterými jsem před šedesáti lety neuměle opěvoval něco, o čem jsem nemohl tušit, že se má přání vyplní. Ten zbytek textu zněl totiž takto: „…jít tam, kam ještě nikdo nezašel, / tam doprostřed lesa, / kam nevede cesta / a kde by nikdo nikoho nenašel. / To je můj sen a taky že jednou si vyjdu / to je můj sen a taky že na to místo přijdu / to je můj sen, až najdu ten svět ticha / nebudu vás nudit zpěvem / budu šťasten zticha.“  

Tak a už se dostávám k dalším písničkám. Mým prvním vzorem byl pochopitelně bratr.

 

Ondřej Suchý Jiří Suchý

Tady mi můj rádce a ba i občasný korektor Jiří zrovna něco vysvětluje. Jistě jsem si to tenkrát vzal k srdci, ale co to bylo, to už si nepamatuju.

Přišlo období, kdy jsem začal psát texty písniček, ale také krátké rýmovačky, které se daly jen recitovat. Kde se to ve mně pojednou vzalo? Tenkrát jsem se takovými otázkami nezabýval. Až před časem jsem z hloubky paměti vydoloval nečekanou pravdu! Inspiroval mě o tři roky starší kluk, který se v mládí zbláznil do písniček dvojice Suchý-Šlitr. Tenkrát byl studentem a pod vlivem jejich  písní začal také psát. Písničky, ale také srandální čtvyřverší. Jmenoval se Jan Vodňanský, a když si našel svého Petra Skoumala, který opatřil texty hudbou a podobně jako Jan byl schopen zpěvu, vznikla po čase známá dvojice Vodňanský-Skoumal. Krátké textíky střídavě recitovali, a tak nakonec vzniklo jejich první představení S úsměvem idiota. A tehdy jsem nevědomky získal vzor! Ano, tenkrát jsem si to vůbec neuvědomoval, musela přejít řada desetiletí, až jsem k téhle skutečnosti dospěl. Při našem setkání v roce 2016 před publikem a rozhlasovým mikrofonem jsem mu to řekl. A hned jsem svůj ,objev' demonstroval recitací několika vlastních veršíků, které ho pobavily a přesvědčily, že mu nelichotím.

 

Ondřej Suchý Jan Vodňanský

S Janem Vodňanským, který si drží v ruce talisman, malého plyšového bobříka, o kterém nejspíš napsal písničku Když jde malý bobr spát. (Necelé čtyři roky po našem setkání zemřel Honza nečekaně z jara 2021 na Covid-19 – To mně bylo hodně smutno.)

Abych dokázal, že co se těch mých veršíků týče, měly k Vodňanského poetice opravdu blízko, uvádím zde několik příkladů:

Pásl jsem ovce na Bulovce
Jedl jsem při tom eidam
Vzduchem se mihla červená cihla
Na levou nohu pajdam

Slyšte Vaše blahorodí
Vaše paní právě rodí
Vaše paní právě rodí
Nové Vaše blahorodí

Vprostřed pastavin hačá bača
Na fujaru hraje ča-ča
Já tam uklouzl po lejně
A záda nyní bolej mě

DVĚ NEPŘÍJEMNÁ SDĚLENÍ:
1. Chátrají vám jatra.
2. Játra vám jí chátra.

Na věšáku visí
Kabát Marušin
Kterou já ač lysý
Mravně narušim

Uzlíček nervů.
Už se s ním nervu.

HEXNŠUS
V Parku kultury a oddechu
Ležel jsem s dívkou na mechu
Obloha měla růžový nádech
Když tu mě najednou louplo v zádech
Začal jsem lapat po dechu
A bylo po kultuře a oddechu

 

Po básničce Hexnšus by se na konec ukázek mého textařského snažení mohla hodit  básnička Dopis z Piešťan, kterou si dvojice zvaná SAZE zhudebnila a dala do svého repertoáru. Nemohu jinak, než vám už předem prozradit pointu, do které na poslední chvíli zasáhla tehdejší centura (psal se rok 1973). Ta zněla: „Přijeď holka ohavná, vlezeme si do bahna.“ Jak se z toho kluci narychlo vykroutili – to si teď můžete poslechnout…

Pamatujete si písničku Nevadí, nevadí, nevadí v podání skupiny Fontána (dříve Beatings)? Asi si vybavíte písničku Žárlivý kakadu, kterou zpíval Viktor Sodoma za doprovodu skupiny autora českého textu Ringo Čecha.

Pamatujete si na hit Fernando skupiny ABBA, kterou nazpívaly Jezinky? Asi si vybavíte stejnojmennou píseň v podání Věry Špinarové, kterou otextoval Miroslav Černý.

Pamatujete si na píseň Sedmdesátosm otáček, kterou za doprovodu orchestru Karla Vlacha nazpíval Karel Černoch? Sotva. Asi si vybavíte českou verzi písně Stevie Wondera, Tentokrát se budu smát já, kterou nazpívala Helena Vondráčková

Z výše jmenovaných jsem já česky otextoval jen ty, které si už sotva kdo pamatuje. Čím to? Inu, všechno to byly zahraniční hity, kterých se mohl zmocnit kdokoliv z českých textařů. A pak tu byla ještě hlavní překážka – dvě gramofonové firmy: obří SUPRAPHON a malý Panton. Já byl autorem dlouhá léta především druhé z nich. A proto například píseň Potají, kterou Hana Hegerová nazpívala na desky Pantonu, snad nikdo nepamatuje, na rozdíl od těch, které mnou obdivovaná dáma nazpívala na desky Supraphonu. Byly to Váňa a Buďto ty, anebo já.

To si, proboha, nestěžuji, to jsem jen prozradil něco z toho, jak to tenkrát zvláště v těch sedmdesátých letech 20. století chodilo. Myslel jsem, že se ještě dnes rozepíšu o dalších ,zajímavostech' ze světa českého showbyznysu a popmusic, tentokrát nikoliv z pozice textaře, ale udiveného, dosud mlčícího pozorovatele intrikaření, ale to vydá někdy v budoucnu zase na jinou kapitolu Alba. Tehdy jsem jezdil na různé besedy se čtenáři, když byly pro děti a chtěl jsem u nich získat hned z kraje nějaký respekt, stačilo, když jsem se jim představil jako ten, kdo píše texty pro v té době obdivované beatové skupiny, jako byly Katapult, Abraxas, Beatings. A opravdu, děti zbystřily. Co na tom, že jsem v životě pro každou z těch skupin otextoval po jedné písničce. A ještě k tomu některá vyšla v Pantonu.

 

Píseň Motýl, který přeletěl oceán se nikdy na žádnou gramofonovou desku nevešla. Prý je moc dlouhá. Bylo mě to – a myslím, že i Karlovi – líto. Stalo se však něco neskutečného! Jednou, když přijel Karel Černoch na veřejnou rozhlasovou nahrávku Nostalgického muzea zábavy, vytáhl najednou kytaru a dokázal si text vybavit a odzpívat. To malé zakolísání v úvodu vzniklo skutečností, že měl v písničce původně napsáno, že je mu „rovných třicet let“, což by v roce 2013 sotva mohl tvrdit. Tak – hezký poslech!

 

Ondřej Suchý

Vložil: Ondřej Suchý