Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Útěk za Velkou louži, výstřední dáma v kalhotách a osmkrát vyprodaná Lucerna. Tajnosti slavných

24.06.2022
Útěk za Velkou louži, výstřední dáma v kalhotách a osmkrát vyprodaná Lucerna. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká operetní kronika

Popisek: Legenda české operety Marie Zieglerová na oficiální podpisové kartě z třicátých let

FOTO / VIDEO Údajný skandál krásné a zbožňované operetní subrety s Otto Karlem Windischgrätzem byl v Praze tak populární, že se stal námětem úspěšné hru letní operetní scény, která se dočkala dokonce sedmdesáti repríz. Žít s ním ale vůbec nebylo snadné. (Pokračování ze středy 22. června)

Dne 10. října 1906 připlul do newyorského přístavu z Hamburku parník Bedřich Veliký, na jehož palubě si užívala pohodlí a pozornosti slavná česká operetní hvězda. Americká metropole se stala startovním blokem úspěšného turné Marie Zieglerové po Spojených státech. Doprovázel ji přítel, Čechoameričan Ludvík.

Mladý nadšenec

V té době zbožňované Mařence stačilo jen lusknout prstem, a mohla mít, cokoli či kohokoli si zamanula. A dobře vybrat si rozhodně uměla i v zástupu obdivovatelů. Ludvík byl mimořádný talent, pro jeho organizační schopnosti by ho dnes každá PR agentura nosila na rukou. Uměl získat ty správné kontakty, zajistit publicitu. Ludvíkovo Národní divadlo v Americe půjčilo dekorace, sestavilo potřebný soubor českých ochotníků. Díky tomu tenkrát zazněly v New Yorku tóny slavné operety Mam´zelle Nitouche, v češtině a pro české publikum. Mařenka naplno zářila za Velkou louží a po jejím boku odstartoval profesionální kariéru nadšený ochotník. Byl o pět let mladší než ona a při vyslovení jména František Kovářík si ho každý jistě okamžitě vybaví přinejmenším na sklonku kariéry, jako stařičkého profesora Hrbolka v komedii z roku 1976 Marečku, podejte mi pero!.

 

Jsem děvče s čertem v těle:

Nezničitelná pomluva

Ani útěk do Ameriky ale Marii nezachránil před dopady pražské aféry, dokonce se údajně stal důvodem, proč dlouhodobé turné nakonec předčasně ukončila už v roce 1907 a vrátila se do Prahy. Stejně ale až po celou její kariéru její herečtí partneři s oblibou a šibalským, vševědoucím pomrkáváním říkávali, že viděli na vlastní oči jizvu po kulce z pistole kněžny Windischgrätzové. Peníze, které vydělala, jí ale umožnily odstartovat novou životní etapu, stala se majitelkou vlastního kamenného divadla. Koupila divadelní sál v pražské Libni, kde stával už od roku 1865 vyhledávaný hostinec U Deutschů, v němž se hrávala divadelní představení v provizorně upraveném lokálu. Krátce předtím, než ho Marie koupila, byl starý dům zbořen a na jeho místě vyrostl nový Hotel u Deutschů.

Příliš velká investice

V té době byla Libeň oblíbeným cílem nedělních výletů, jejichž touhu po zábavě jako první využila jiná operetní hvězda Marie Groszová, pro niž byl sál v hotelu původně přestavěn. Příliš se jí ale nedařilo, takže ho docela ochotně prodala Mařence. Zpočátku se jí dařilo, dokonce na své nové scéně uvedla jako druhá na světě, hned po vídeňské premiéře, slavnou operetu Franze Lehára Veselá vdova. A důkazem její popularity je fakt, že si Lehár dokonce její libeňskou premiéru nenechal ujít a vypravil se kvůli ní do Prahy z Vídně, kde působil jako dirigent. O zájem publika sice Lidové divadlo Mařenky Zieglerové nouzi nemělo, finanční zisky byly ale mnohem menší, než jeho majitelka očekávala, takže v roce 1909 zkrachovala a její divadlo bylo prodáno v dražbě. Divadelní sál sice nezahálel, stálá profesionální scéna v něm ale vznikla až v roce 1948, kdy se do něj přesunul soubor žižkovského divadla Akropolis, a dnes ho známe jako Divadlo pod Palmovkou.

 

Zieglerová Jelenský

S kolegou Vladimírem Jelenským, pozdějším tenorem a režisérem operního souboru Slovenského národního divadla, s nímž často vystupovala v smíchovské Aréně; foto se svolením Česká operetní kronika

Úspěch u V+W

Kvůli krachu prvního podnikatelského pokusu Marie rozhodně na svoji kariéru nerezignovala. Od roku 1911 působila jako ředitelka žižkovské Deklarace a dál budila neustále pozornost. Například způsobila skandál, když se s přítelkyní procházela po Václavském náměstí, oblečená do novinky, kalhotové sukně, která byla považována za zcela nevhodnou výstřednost. Na počátku první světové války se přesunula do Ostravy, kde až do konce války působila v divadelní společnosti Františka Grabingera. V roce 1919 se vrátila do Prahy a založila vlastní divadelní společnost. Vvystupovala nejen v operetách, ale také ve fraškách, činohře i různých revuích a postupně prošla řadou scén, od smíchovské Arény přes Vinohradskou zpěvohru, Tylovo divadlo v Nuslích, divadlo Komedia a karlínské Varieté až po Uranii a Lesní divadlo v Řevnicích. Dokonce se objevila i na scéně Osvobozeného divadla legendárního tvůrčího tria Ježek-Voskovec-Werich, v němž si v roce 1936 zahrála bohyni Juno v revui Nebe na zemi. Jejími devízami byly hlas s rozsahem, který by uspěl i v opeře, smysl pro dramatický přednes, neodolatelný šarm a rozpustilost. Vystupovala i v rozhlase a pravidelně vydávala gramofonové desky.

Život na pokračování

Film ji objevil až na prahu padesátky. Poprvé stanula před kamerou v roce 1927 ještě v němé éře, kdy si zahrála Tatarovu bytnou v dramatu režiséra Miroslava Josefa Krňanského Bahno Prahy. S nástupem zvuku si před kamerou dvakrát i zazpívala, poprvé v roce 1933 jako majitelka masérského salonu v hudební komedii Jsem děvče s čertem v těle, a pak o pět let později v romanci Václava Binovce Bláhové děvče. Film ji ale zastihl v době, kdy už začala pomýšlet na ukončení kariéry, takže v její filmografii najdeme pouhých osm titulů. V třicátých letech ale ještě dokázala vytěžit ze své slávy maximum, v roce 1933 dokonce vycházely její vzpomínky na pokračování v časopisu Hvězda pod titulem Mařenka Zieglerová vzpomíná a později vyšly i knižně.

 

Marie Zieglerová

Marie Zieglerová na civilní fotografii z doby své největší slávy; foto se svolením Národní divadlo - ateliér Mráz

Velkolepé rozloučení

V té době se ještě jednou pokusila o manželské štěstí, ani tentokrát jí ti ale nevyšlo. Provdala se za divadelního ředitele Františka Grabingera, s nímž vyvdala i jeho dva syny. Snadné to ale s ním neměla. Byl mimořádně ambiciózní a neústupný, zvyklý poroučet. Velmi rád byl středem společnosti, miloval hlučnou zábavu, platil za celou hospodu, uměl se radovat ze života, manželce ale byl vstup zakázán. Přesto Marie kvůli němu rezignovala na kariéru, kterou slavnostně ukončila osmi koncerty v pražské Lucerně, které byly beznadějně vyprodány. Oficiálně odešla na odpočinek v roce 1946, a pak už se věnovala s manželem jen slepičí farmě na Mělnicku. V roce 1965 s ní ještě režisér Zdeněk Havlíček stihl natočit dokument Zažloutlé fotografie, 7. listopadu 1966 Marie Zieglerová zemřela. Její druhé paměti, nazvané My od divadla, se už vydání nedočkaly a rukopis je uložen v divadelním oddělení Národního muzea. Pestrý život a bohatou kariéru legendy české operety zpracoval v roce 1980 spisovatel Adolf Branald v románu Zlaté stíny.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Otomar Dvořák: Utajené hrady a zámky, Národní divadlo, FDB, Literární web: Aféra, na kterou se nezapomíná, Česká operetní kronika, FDB, Český rozhlas)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská