Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejdříve oslavován, vzápětí zavržen aneb Jak vyučený lakýrník, který propadl operetě, k velké roli přišel. Tajnosti slavných

20.06.2022
Nejdříve oslavován, vzápětí zavržen aneb Jak vyučený lakýrník, který propadl operetě, k velké roli přišel. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Hudební divadlo Karlín

Popisek: František Voborský jako Šumař v muzikálu podle literární předlohy Jana Nerudy Trhani

FOTO Hrdina, navracející se do osvobozené vlasti, byl jen o pouhé dva roky později už představen publiku jako záporák, jehož moudrost a zkušenosti vítězný lid nebyl ochoten akceptovat. Svou jedinou významnou postavu ztvárnil pěvec z karlínského divadla jen díky fyzické podobě.

Bohaté zkušenosti mohl předávat v činohře i operetě, přestože se oficiálně mohl pochlubit jen výučním listem. Místo řemesla, šířícího do okolí vůni emailu, acetonu a ředidel, mu ale mnohem víc brzy zavoněly divadelní šminky. Jenže přestože měli filmaři skvělého herce i zpěváka Františka Voborského přímo nadosah ruky, vzpomněli si na něj jen sporadicky. Svoji největší roli dostal hned dvakrát, ale jen díky fyzické podobě s prvorepublikovým politikem a předsedou exilové londýnské vlády Janem Šrámkem.

 

Voborský Šenková Janda Poečstné paní pardubické

František Voborský (vlevo) s Evou Šenkovou a Jindřichem Jandou v operetě z roku 1960 Počestné paní pardubické; foto se svolením Hudební divadlo Karlín

K řemeslu jen přičichl

Narodil se jako František Vohnout na Silvestra roku 1913 v Chlumci nad Cidlinou a po otci převzal nejen řemeslo, ale také největší zálibu. Vyučil se lakýrníkem a zamiloval se do divadla. Otec byl totiž přímo vášnivým ochotníkem v chlumeckém divadelním spolku Pokrok, takže ho začal brát velmi brzy s sebou do zákulisí, a odtud už mu zbývalo na jeviště opravdu jen pár kroků. Tím spíš, že brzy vyšel najevo nejen jeho herecký talent, ale také pěvecké schopnosti. Doma ale přesto trvali na poctivém řemesle, takže se nejprve vyučil lakýrníkem. Sotva měl ale výuční list v ruce, s poctivou profesí‘ se navždy rozloučil a v pouhých sedmnácti letech utekl do Nymburka, kde právě hostovala slavná a úspěšná divadelní společnost Marie Zieglerové.

V činohře z nouze

Vzápětí zjistil, že se svým krásným hlasem nevystačí a bude muset pro jeho prezentaci také něco udělat. A tak začínal na jevišti v činohře a současně se začal připravovat na kariéru operetního zpěváka pod vedením Na dráhu zpěváka operety se připravoval pod vedením profesora Laufra, operního pěvce Jana Konstantina a hudebního pedagoga Zdeňka Knittla. V roce 1935 získal první stálé angažmá jako operetní zpěvák a herec v pardubické Východočeské společnosti, kde začal vystupovat pod pseudonymem František Voborský. Už po jediné sezóně ale putoval do Prahy, přímo do souboru tehdy nejvýznamnější scény, zaměřené na operetu a zpěvohru, do Velké operety (dnešní Divadlo v Dlouhé). V té době také dostal první a nadlouho také jedinou příležitost před filmovou kamerou, ztvárnil postavu profesora Zajíčka ve filmovém přepisu Lucerny Aloise Jiráka, který natočil režisér Karel Lamač v roce 1938.

V úpadkovém žánru

Na počátku okupace přijal nabídku z činohry Městského divadla Kladno, brzy si ale uvědomil, jak moc mu hudba a zpěv chybějí. Po pouhých dvou sezónách se tudíž raději vrátil do Velké operety. Z té doby se zachovaly i některé scény dramatu Bludná pouť, které ale kvůli kolaboraci režiséra Václava Binovce nebylo nikdy dokončeno. František v něm dostal roli Otakara v operetě Johanna Strausse mladšího Cikánský baron. Po osvobození přešel do Hudebního divadla Karlín, které v počátcích poválečné éře postupně procházelo celou řadou změn nejen v názvu. Po únorovém převratu se totiž opereta stala synonymem pokleslého a leckdy až téměř nežádoucího úpadkového žánru, pro Františka ale přesto dál zůstávala jeho celým světem. Díky dobráckému výrazu a zavalitější postavě se přehrál v představitele starokomických charakterních postav a stěží bychom našli v seznamu inscenací jedinou, v níž by chyběl. Svůj hlas také uplatnil v mnoha rozhlasových nahrávkách.

 

Voborský Nový Harvey a já

S Oldřichem Novým v roce 1972 v muzikálu Harvey a já; foto se svolením Hudební divadlo  Karlín - Jindřich Jakl

Haasovi Gentlemani

V roce 1949 si na něj konečně znovu vzpomněli i filmaři, režisér Martin Frič ho obsadil jako přednostu stanice v slavné parodii na prvorepubliková melodramata Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář. Na další příležitost si ale musel počkat až do roku 1966, kdy Hugo Haas natočil záznam představení slavného muzikálu Gentlemani. Dílo textaře Jana Schneidera a skladatele Bohuslava Ondráčka mělo tehdy v karlínském divadle obrovský úspěch. Dramatický příběh se spoustou působivých melodií inspiroval Haase k novátorskému obsazení, do hlavních rolí obsadil Josefa Laufera a Václava Neckáře, Princeznu si sice zahrála Kateřina Macháčková, která ale zpívala na playback a její part nazpívala Eva Pilarová. O rok později v tomto projektu zářila v pražské Redutě v hlavní roli nezapomenutelná Laďa Kozderková.

Hrdina i padouch

Až s odchodem do penze si na Voborského vzpomněla počátkem sedmdesátých let i televize. V roce 1973 se mihl před kamerou jako jeden z obyvatel Tachova v seriálu Oldřicha Lipského Tři chlapi na cestách, v inscenaci klasické operety Jacquese Offenbacha Krásná Helena a v dramatu Kdo je vinen?. A teprve v roce 1975 se dočkal opravdu výraznější příležitosti. Především díky fyzické podobnosti ho režisér Otakara Vávra obsadil v dvoudílném válečném dramatu Osvobození Prahy jako monsignora Jana Šrámka, římskokatolického kněze zakladatele Československé strany lidové a předsedy londýnské exilové vlády. O dva roky později ho ze stejných důvodů obsadil do stejné role i Vojtěch Trapl v dalším historickém dramatu Vítězný lid o událostech února 1948. Historie v něm byla ale podána z pohledu vítězných komunistů, takže i postava Jana Šrámka se proměnila z kladné v zápornou. František Voborský zemřel v Praze přesně v den svých 67. narozenin, 31. prosince 1980. Jeho ženou byla tanečnice a operetní herečka Gabriela Třešňáková, jeho dlouholetá kolegyně z Hudebního divadla Karlín.

(zdroje: ČSFD, Encyklopedie českého divadla, FDB, Hudební divadlo Karlín)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská