Dvakrát překvapil celý svět, zábavu proměnil v show. Nevydržel chvíli v klidu a pokorně ho poslouchal i Gott. Tajnosti slavných
17.06.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Režisér Ján Roháč v střihovém pořadu z roku 1985, nazvaném V hlavní roli režisér, připomínajícím typické ukázky jeho televizní zábavy, od novátorských forem po konvenční s účastí hvězd, jakými byly například populární televizní Silvestry
VIDEO Mistr excelentních efektů a dynamiky proměnil zábavu v show, přitom ale neztratil smysl pro vkus a eleganci. Natočil první filmový muzikál, tleskalo mu Expo v Bruselu i Montrealu, přivedl na svět Horníčkovy Hovory H a v Slaném řídil samotného Karla Gotta.
Zakladatel moderní československé divadelní a televizní zábavy se především sám a rád bavil. Miloval satiru a estrády, které s vkusem dokázal přivést na televizní obrazovku. V projektech režiséra Jána Roháče účinkovali největší mistři, zářila světla a zněly nejnovější hity, stal se otcem televizní písničky, koncipované jako malý příběh. Zatímco dotáčel jeden pořad v Praze, už mu mezitím připravovali další projekt v Bratislavě. Žil v zběsilém tempu, jako kdyby tušil, že mu na realizaci všech velkolepých nápadů nezbývá dostatek času.
Konec jasnovidce:
Studentský rejža
Rod Roháčů patří dodnes v oblasti Horní Nitry k starousedlíkům, zprávy o tom nejstarším, církevním hodnostáři a spisovateli Melchioru Roháčovi, pocházejí z přelomu 16. a 17. století. Mladší syn notáře Kazimiera Roháče z Nitrianského Pravna, obce ležící na úpatí Strážovských vrchů, a jeho ženy Emílie se narodil 18. června 1932, některé prameny ale uvádějí 1. červen a občas se objeví i 29. únor. Tenkrát už na něj čekal o rok starší bratr Jozef, který se stal později stavebním inženýrem, a až o třináct let později přibyla do rodiny ještě sestra Mária, budoucí geoložka. Už během studia na reálném gymnáziu v Prievidzi se začal věnovat v školním divadelním kroužku režii a měl na kontě řadu zábavných kabaretních představení v Nitrianském Pravně a Bojnicích. Současně ale také v autorských kabaretech a estrádách hrál a účastnil se s nimi i divadelních přehlídek. A také o nich psal do časopisů.
Edita Štaubertová - Kde máš vlasy, Véno:
Mistr estrád
Po maturitě byl v roce 1951 přijat k studiu režie na pražskou DAMU a v posledním ročníku začal současně působit jako režisér v pražském Divadle estrády a satiry (dnešní Divadlo ABC), kde potkal celoživotního přítele Miroslava Horníčka. Po absolutoriu v roce 1955 se stal nejprve na dvě sezóny režisérem ve Východočeském divadle Pardubice, bylo mu ale jasné, že z ,oblasti‘ žádnou díru do světa neudělá, takže nepřestával pokukovat po metropoli. Po návratu do Prahy začal režírovat představení v populárním varieté Alhambra, snil ale o filmu a televizi. V roce 1957 režíroval svůj první krátkometrážní snímek, komedii Konec jasnovidce. Na scénáři i režii spolupracoval s Vladimírem Svitáčkem, hudbu pro ni složil Jiří Šlitr a před kamerou excelovala řada skvělých herců v čele s Milošem Kopeckým. Kvůli pointě, že byla jasnovidci jeho živnost znárodněna, ale dostali Roháč se Svitáčkem načas na Barrandově stopku a diváci ho mohli poprvé zhlédnout až o šest let později.
Kdyby tisíc klarinetů:
Světový unikát
Vzápětí se společně se Svitáčkem stal členem režisérského týmu, který představil světu v roce 1958 na světové výstavě v Bruselu československý unikát, Laternu magiku. V historicky prvním multimediálním divadle na světě propojovaly jednotlivá čísla výstupy konferenciérky, využívalo propojení jeviště a obrazu, hereckou akci, hudbu i tanec. Díky němu získal československý pavilon nejvyšší počet bodů a ocenění Zlatá hvězda, 56 jednotlivých cen, množství diplomů a medailí. Laterna magika dostala obratem řadu nabídek prakticky z celého světa, stala se značkou a po návratu zahájila 9. května 1959 oficiálně činnost v paláci Adria na rohu Národní třídy a Jungmannova náměstí jako samostatný soubor Národního divadla.
Dobře placená procházka:
Otec videoklipu
Propojení filmového záznamu a hudby nepřestávalo Roháče lákat, a díky tomu se zrodily jeho předchůdci současných videoklipů, krátké filmové příběhy, vycházející z textu písně. V roce 1960 natočil pro televizi s hvězdou Alhambry Editou Štaubertovou její hit Kde máš vlasy, Véno, a pak už šel jeden za druhým: Já jsem zamilovaná Yvetty Simonové, Jezdím bez nehod Milana Chladila, Marnivá sestřenice Jiřího Suchého, Zdvořilý Woody Karla Gotta… V roce 1962 se zrodil první televizní hudební film Zhasněte lampiony a o rok později nemohl chybět u prvního českého filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. V té době byla jeho partnerkou Hana Hegerová, která na něj pak vzpomínala jako na životní lásku. Už naplno spolupracoval s divadlem Semafor, které do své série úspěšných představení o Zuzaně přivedlo konečně v roce 1966 na scénu i dívku z masa a kostí, Zuzanu Burianovou. Svatbu měli naplánovanou na 24. srpna 1968, kvůli invazi ,spřátelených armád‘ ji ale museli odložit až na listopad. V roce 1970 se jim narodila dcera Kateřina, která se potatila a vystudovala režii.
Hovory H:
Svět zíral podruhé
V šedesátých let se Roháč rozjel na plný plyn a stal se mistrem moderní divadelní a televizní zábavy. Měl mimořádný cit pro nové hudební a umělecké trendy, detail, přesné vystižení pointy a působivé efekty. V roce 1966 režíroval s Milošem Formanem pro televizi nestárnoucí muzikál Dobře placená procházka, který se zrodil v roce 1965 jako džezová buffo-opera v semaforské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. A díky jeho sladění s Vladimírem Svitáčkem a Miroslavem Horníčkem o rok později znovu zíral celý svět, když mu představili na světové výstavě EXPO ‘67 v kanadském Montrealu Kinoautomat, jehož duchovním otcem byl scenárista a režisér Radúz Činčera. Na historicky první interaktivní film Člověk a jeho dům stáli diváci několikahodinové fronty, zájem o něj projevily i Paramount Pictures a Universal Studios. V Praze bylo kvůli němu poté dokonce nákladně zrekonstruováno kino Světozor a velký ohlas sklidil i později, na Expo ‘74 v americkém Spokane.
Byli jednou dva písaři:
Stand-up po česku
S postupným uvolňováním vstoupilo do světa umění velké znovuzrození přímého kontaktu s publikem, kterého kdysi naplno využívali Jiří Voskovec a Jan Werich a proti nimž jsou výkony dnešních stand-up komiků jen slaboučkým odvarem. S Werichovým pozdějším kolegou a svým přítelem Miroslavem Horníčkem se ho Roháč chopil naplno. Navázali na Horníčkovy semaforské úspěšné Hovory přes rampu, s nimiž díky mimořádnému úspěchu objel celou republiku, v křesle pro hosta se vystřídala plejáda populárních osobností. Natočeno bylo 28 dílů, jejich vysílání ale stopla počátkem sedmdesátých let nastupující normalizace.
Hrajeme si jako děti:
Nevyléčitelný workoholik
Od roku 1968 Roháč chrlil záplavu zábavných televizních pořadů, řídil největší projekty, od Bratislavské lyry po hudební kabarety. Režíroval v českých i slovenských divadlech, natočil záznamy semaforských Návštěvních dnů stejně jako filmy, k perlám jeho filmografie rozhodně patří seriál z roku 1972 Byli jednou dva písaři s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem. Jeho televizní pořady připomínaly svou velkolepostí a efekty východoněmeckou show Ein Kessel Buntes, nebyly ale tak vyzývavé a prvoplánové a nikdy neztratily vkus a uměleckou kvalitu. Od sedmdesátých let stál za úspěchem populárních televizních koncertů Karla Gotta, od roku 1977 natáčel úspěšné silvestrovské pořady s Vladimírem Menšíkem, jejichž reprízy jsou stále zárukou sledovanosti. Nevydržel chvíli v klidu, zatímco dokončoval jeden pořad v Praze, už mu v Bratislavě připravoval štáb další. Není ani divu, že ho neustálé nasazení dohnalo. Mimořádný režisér Ján Roháč, který dokázal zvládnout současně dění na scéně i televizní záznam, zemřel náhle a nečekaně 5. října 1980 v pouhých 48 letech.
(zdroje: Wikipedia, Václav Junek: Ján Roháč, kronika obce Nitrianske Pravno, Pavel Klusák: Gott - Československý příběh, Česká televize, ČSFD, Český rozhlas, FDB, Ondřej Suchý: Šemanovice, Encyklopedie českého filmu)
Vložil: Adina Janovská