Nenávist, nebo nedůvěra a strach z lidí? Plaché krásce nacisté zničili zdraví i život. Tajnosti slavných
10.06.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Světla Amortová jako kořenářka Anna Hodačová v seriálu Třicet případů majora Zemana
FOTO / VIDEO Experimenty, které na ní prováděli ,lékaři-výzkumníci‘ v koncentračním táboře, jako by předčasně navždy ukončily její život. Obtížně pak překonávala nedůvěru a hledala cestu k lidem. Kovaná soudružka byla nesnášenlivá, a tudíž i neoblíbená.
Film ji opomíjel, takže si ji vybavíme jen jako představitelku různých sousedek, vdov, domovnic a rozličných žen z lidu. Skvělá Světla Amortová mnohem výrazněji zazářila v divadle, kde se mistrně přehrála přes dívčí postavy do hrdinských a dramatických rolí manželek, matek a hrdinských žen. Pro její hereckou dráhu se stala nejvýznamnější kreace titulní hrdinky v představení Podivná paní Savageová amerického dramatika Johna Patricka. Její herecké mistrovství nebylo založeno na mimice, práci s tělem či masce, ale spočívalo v mluveném slově, propracovaném výrazu a zejména pečlivé výslovnosti.
Vstanou noví bojovníci:
Láska z Bratislavy
Narodila se 7. ledna 1911 v Dobromilicích u Prostějova, málem se v ní ale nestačila ani ohřát. Její otec, sochař Vlastimil Amort, se totiž vzápětí přesunul s rodinou do Moskvy, kde zvítězil v soutěži na pomník advokátu N. Plavkovi a vytvořil reliéfy na divadle na Arbatském náměstí. Pro carský úřad tvořil až do vypuknutí první světové války, pak vstoupil do legií. Umělecké sklony měla tudíž Světla po kom zdědit, mnohem víc než výtvarné umění ji ale okouzlilo divadlo. Hereckou průpravu absolvovala soukromě pod vedením herečky a režisérky Hany Vetterové a první jevištní zkušenosti nasbírala jako elévka v sezóně 1929-30 díky přímluvě Saši Rašilova rovnou na scéně Národního divadla. Vzápětí získala stálejší angažmá v pražské Uranii a ve vršovickém Divadle Aloise Jiráska. V roce 1932 nastoupila jako jedna z nových tváří do souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Další byl její budoucí manžel, o tři roky starší Karel Beníško, syn stejnojmenného operního pěvce a herečky Otýlie Beníškové. Prošel obdobným vývojem jako Světla, původně totiž začal studovat malbu.
S Janou Rybářovou v historickém dramatu Otakara Vávry z roku 1956 Proti všem; foto se svolením Filmové studio Barrandov
V rukou nacistické bestie
Do Prahy se vrátila v roce 1935 už po boku manžela a věnovala se především práci v Československém rozhlasu. Stala se členkou komunistické strany a po obsazení republiky nacisty se zapojila i s manželem do protifašistického odboje. Oba na to ale doplatili a strávili téměř dva roky v koncentračních táborech. Světla byla odvezena do tábora Osvětim-Březinka, v němž působil nechvalně proslulý německý lékař Josef Mengele. A stala se jedním z jeho ,pokusných králíků‘ v experimentech s umělým oplodněním. Cílem bylo najít způsob, jak docílit toho, aby mohly Němky rodit v budoucnu najednou více dětí, potřebných k osídlení dobytých území. Světla jako zázrakem nelidské týrání přežila, nemohla už pak ale mít děti. „Světla Amortová s mužem se vrátili nemocní, nejlepší léta byla za nimi,“ povzdychla si později její kolegyně Vlasta Chramostová ve svých pamětech.
Matka defraudanta Karla s Danou Medřickou v roce 1959, v psychologickém dramatu Ošklivá slečna; foto se svolením Národní filmový archiv
Z lágru rovnou na jeviště
Po osvobození a návratu domů se okamžitě vrátila do divadla, nejprve hrála v Divadle 5. Května a v Městských divadlech pražských, v roce 11951 pak zakotvila na dalších třicet let v Divadle na Vinohradech. A také se okamžitě začala společensky angažovat a nikdy se nebála dát každému jasně najevo, k jakému politickému smýšlení se přiklání. Stala se komunistickou funkcionářkou a pražskou zastupitelkou, funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství a zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Dlouhá léta také působila jako profesorka herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU. Paradoxně se stala mnohem známější díky své politické činnosti, než hereckému umění, a posbírala téměř nekonečnou řadu nejrůznějších řádů, ocenění a vyznamenání.
S Jiřím Valou v psychologickém dramatu Otakara Vávry z roku 1961 Noční host; foto se svolením Národní filmový archiv
Nepřekonatelné trauma
Údajně byla i jednou ze čtyř hereček Divadla na Vinohradech, které žádaly trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou po jejím neúspěšném pokusu o emigraci v roce 1951. „Nenávisti k lidem a traumatu války se nikdy nezbavila,“ zavzpomínala na ni před lety v jednom rozhovoru Antonie Hegerlíková. Spíš než o nenávisti by se ale dalo hovořit o nedůvěře a strachu, které se v její duši během hrůz, prožitých v koncentračním táboře, tak hluboko zakořenily, že už se jich nikdy nedokázala zbavit. „Světla byla pro své militantní soudružství v souboru neoblíbená. Navíc neměla příjemnou ani snášenlivou povahu. Když ji ale přišly při nějakém představení pozdravit její bývalé spoluvězenkyně z nacistického kriminálu, pamatuju, že jí objímaly a ona celá rozkvetla,“ prozradila Vlasta Chramostová.
Naposledy před kamerou - v roce 1980 v televizní minisérii Dnes v jednom domě; foto se svolením Česká televize - Karel Šebík
Režiséři ji přehlíželi
Před filmovou kamerou stanula poprvé v roce 1948, jako venkovanka Komínková v dramatu režiséra Jiřího Krejčíka Ves v pohraničí, nakonec se ale ve filmovém světě neuchytila tak, jak by si bývala přála. Podle vlastních slov měla film ráda a cítila se opomíjená. Režiséři na ni totiž vzpomněli jen tu a tam s nějakou vedlejší postavou, hrála vdovy, šatnářky, domovnice a rozličné ženy z lidu. Objevila se jen ve zhruba čtyřech desítkách povětšinou televizních projektů a v několika seriálech. Nejspíš si ji vybavíte jako kořenářku Annu z první epizody kontroverzního projektu Třicet případů majora Zemana či jako matku Blechovou z minisérie režiséra Františka Filipa Dnes v jednom domě. Svého manžela Karla, který se vrátil z koncentráku také s podlomeným zdravím, přežila o deset let. Do důchodu oficiálně odešla v roce 1981, zemřela 14. března 1985 v Praze.
(zdroje: Wikipedie, Český film, ČSFD, Český rozhlas, FDB, Česká televize, Encyklopedie města Uherské Hradiště)
Vložil: Adina Janovská