Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vyzkoušel úplně všechno, jeho jméno bylo zárukou perfektní práce. U filmu to totiž vzal ,od píky‘. Tajnosti slavných

06.06.2022
Vyzkoušel úplně všechno, jeho jméno bylo zárukou perfektní práce. U filmu to totiž vzal ,od píky‘. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Režisér Miroslav Cikán v roce 1944, při natáčení krimikomedie Paklíč

VIDEO Za první republiky patřil k nejvytíženějším režisérům a rozhodně se neztratil ani ve znárodněné československé kinematografii. Mistr režie si totiž dokázal hravě poradit i s tím nejzapeklitějším problémem.

Cit pro děj, prostorová představivost, fantazie téměř bez hranic a perfektně zvládnuté řemeslo byly devízami muže, jehož jméno najdeme v titulcích celé řady nesmrtelných filmů pro pamětníky. Přesto o jejich tvůrci toho víme až trestuhodně málo. Zpočátku Miroslav Cikán natáčel především jednoduché prvoplánové komedie a sladkobolné romance, nad nimiž kritika ohrnovala nos, diváci je ale zbožňovali. A producenti u něj sázeli na jistotu. Rychle totiž prokázal, že i u filmu platí přísloví o řemeslu, které má zlaté dno.

 

Po tobě toužím:

Jiřina Šejbalová v detektivce Záhada modrého pokoje

Rodinné okouzlení biografem

Narodil se 11. února 1896 v Praze jako jeden z pěti potomků dělnické rodiny, která byla od prvopočátku okouzlena biografem. Jeho otec Josef se sice vyučil lakýrníkem a písmomalířem a celý život také v těchto profesích pracoval, jakmile ale začal syn působit jako režisér, nechal se zapsat alespoň do komparsního rejstříku a nadšeně ztvárňoval především v jeho filmech alespoň vedlejší postavy, přestože před kamerou nikdy nepromluvil. Miroslav sice nejprve vystudoval v letech 1910 až 1913 obchodní školu, nepřestávalo ho ale lákat výtvarné umění, takže současně absolvoval i několik malířských a sochařských kurzů. Rodinná láska k filmu jeho kroky vzápětí nasměrovala do prvních ateliérů a už v nich zůstal, i když tvůrčí ambice začal projevovat až později. Začínal jako ,holka pro všechno‘, žádnou pomocnou práci nikdy neodmítl. Časem povýšil na překladatele a upravovatele titulků zahraničních filmů, postupně prošel několika produkčními firmami, od Chicagofilmu přes Moldaviafilm a Universalfilm až po Decla-Bioscop. Nějaký čas pracoval i v půjčovně filmů, v níž si vyzkoušel úplně všechny práce, až se nakonec vypracoval až na ředitele.

 

Kdybych měl kamna s plotnou:

Hugo Haas v komedii Dům na předměstí

První česká detektivka

Svoji režisérskou kariéru odstartoval až s nástupem zvuku, debutoval v roce 1933 kriminálkou Záhada modrého pokoje, která je považována za první českou ozvučenou detektivku. S literární předlohou si autoři příliš hlavu nelámali, prostě okopírovali německý film Geheimnis des blauen Zimmers, který natočil podle literární předlohy Edgara Wallace o rok dříve Erich Engels. Scénář napsal Karel Hašler a z filmového originálu si vypůjčil i hudbu Heinze Lettona, na niž složil písničku Po tobě toužím. Zpívala ji Jiřina Šejbalová a doprovázeli ji samozřejmě populární Melody Boys pod taktovkou R. A. Dvorského. Vzápětí Cikán představil publikum i svoji první komedii, adaptaci tománu Karla Poláčka Dům na předměstí, na jejímž scénáři se kromě autora příběhu a Cikána podílel i představitel hlavního hrdiny Hugo Haas.

 

U nás v Kocourkově:

Ovace v Benátkách

Tak lze nazvat Cikánův filmový rozjezd. Už v roce 1934 natočil hned pět filmů, od komedie U nás v Kocourkově přes Pána na roztrhání až po Hrdinného kapitána Korkorána, v němž exceloval Vlasta Burian. Jeho specialitou se brzy staly především komedie, natáčel ale také operety a sladkobolné romance, jejichž hrdinky ztvárňovaly hlavně Věra Ferbasová či Hana Vítová. V roce přišel se svým umělecky nejhodnotnějším filmem, dramatem Batalion, natočeným podle divadelní hry Josefa Haise-Týneckého. Příběh poslance a advokáta Františka Uhra v podání Františka Smolíka, který se stane ve vyhlášeném staropražském hostinci advokátem chudých a propadne alkoholu, získal dokonce ocenění na mezinárodním festivalu v italských Benátkách. A v roce 1939 stihl natočit filmů dokonce sedm, což nezvládli ani takoví mistři, jako byl Martin Frič či Vladimír Slavínský.

 

Když jsem sloužil u maríny:

Vlasta Burian v komedii Hrdinný kapitán Korkorán

Nikdy nekončící hledání

V tvorbě ho nepřibrzdila ani německá okupace, během války natočil více než desítku dalších filmů. A v obsazení svých hrdinů se nebál ani hodně odvážných kombinací. Například v krimikomedii Pelikán má alibi si syna inspektora Moudrého v podání Jaroslava Marvana zahrál jen o pouhých šest let mladší Gustav Nezval. „Byl to tedy režisér Miroslav Cikán, který mi filmem Karel a já otevřel za války cestu k rolím, jež jsem až do té chvíle neznal a po nichž jsem vlastně toužil, abych je aspoň opruboval,“ vzpomínal na něj Jaroslav Marvan. „Přes všechny slabosti a slabůstky, který Miroslav Cikán měl, a neznám člověka, jenž je nemá, se i v tomto případě projevil jako velice moudrý a vzdělaný člověk, který si neulehčoval práci tím, že šel po jistotách, ale hledal. Snad proto taky tolikrát nalézal. Pro herce měla tato jeho vlastnost tu vzácnou cenu, že netrval na vyježděných typech jejich rolí, a tím jim vlastně nabízel nový prostor pro práci.“

 

Karel a já:

Úlitba okupantům

Díky své tvůrčí plodnosti se logicky ocitl i v hledáčku okupantů, kteří mu zakázali natočení pohádky Dlouhý, široký a bystrozraký. V klasické pohádce Karla Jaromíra Erbena měl hrát Dlouhého – kdo jiný než Jindřich Plachta, Širokého František Černý a Bystrozrakého Ladislav Pešek. A kostýmy navrhl pozdější slavný animátor Jiří Trnka. Nakonec ale byly natočeny jen kostýmní zkoušky, protože se okupační úřady právem obávaly, že by v ději diváci hravě odhalili jinotaj o říši zla. Jako úlitbu sice Cikán natočil v roce 1944 pod pseudonymem Friedrich Zittau dva německé filmy, krimikomedii Das Schwarze Schaf (Černá ovce) a hudební komedii Glück Unterwegs (Hudbou za štěstím). Protekci tím ale stejně nezískal. Po osvobození konečně dokončil kriminální drama Lavina, na němž začal pracovat ještě za války, a dál pokračoval v tvorbě i po únoru 1948. I v tomto období se musel uchýlit k několika ,úlitbám‘ vládnoucímu režimu.

 

Muž v povětří:

Mařenka se zbláznila

V roce 1950 natočil sociální drama Voj skončí zajtra o bídě dělníků v meziválečném Slovensku a o tři roky později na námět Marie Majerové drama Výstraha, jak dělníci zachrání před imperialistickými záškodníky továrnu, v němž se objevil poprvé na filmovém plátně Klement Gottwald v podání Jiřího Dohnala. Před ním se natáčení tohoto ,veledíla‘ několik režisérů ubránilo a navzdory Cikánově snaze byl výsledek tristní. Dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Kopecký prý už po několika minutách zabědoval: Proboha, Mařenka se nám zbláznila! O dva roky později si pod jeho ,taktovkou‘ zahrál naposledy hlavní roli Vlasta Burian v komedii Muž v povětří a naposledy v ní také stanula před kamerou i populární představitelka prvorepublikových dam z lepší společnosti Růžena Šlemrová. Jeho posledním filmem bylo v roce 1959 kriminální drama Konec cesty, v roce 1960 ještě stihl zabrousit do nového žánru a natočil krátkometrážní střihový dokument Otomar Korbelář. Jeden z nejplodnějších režisérů naší kinematografie Miroslav Cikán zemřel 1. února 1962, jen pár dnů před oslavou 66. narozenin.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, FDB, Český film, Česká televize, Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945, Pavel Taussig: Miroslav Cikán – režisér a průkopník)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská