Přístup státu. Strkat nos do všeho. Komentář Štěpána Chába
komentář
06.06.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vládní pazoury na notičkách
Stát se montuje člověku do každého kousku života. Minulý týden byl schválen 2 000 001. zákon, případně nařízení, předpis a povel pro tu chamraď, která se pohybuje po republice a které musíme říkat obyvatelé ČR. Dva miliony a jeden. Absurdnost si můžeme ukázat na nedávno schváleném zákazu pití alkoholu v Praze. A nejen na něm.
Nově se v Praze nesmí pít alkohol na 1036 místech. A ne pouze pít, ale i mít s sebou otevřenou láhev s alkoholem. A to denně od půlnoci do devíti ráno. Je to normální? Komunální politici Prahy tím chtěli bojovat proti hluku a nepořádku. A prostě tím jen vnesli do života lidí další zmatky a dlouhé pařáty státu, které tam nemají co dělat. Praha si platí městskou policii, všichni si platíme policii státní. Pokud někdo pod vlivem alkoholu dělá bordel, měla už před buzerací magistrátu pravomoc zakročit a bordel vypnout i s jeho původcem.
Ale to je nepodstatné. Podstatné je zjištění, že jsme dovolili státnímu aparátu nastylizovat se do role toho, kdo nám má mateřsky (spíše pak macešsky) moderovat kdejaké pšouknutí (to, mimo jiné, nám pak dává i pocit, že stát nás má zachraňovat… opět mateřsky, ale s údivem zjišťujeme, že je to zase v macešském režimu, ale tak to prostě je). V Praze už se pohyb ve večerních hodinách stává nesvobodným. Prostě stát rukou magistrátu zakázal něco, do čeho mu ani vzdáleně nic není. A místo toho, aby Pražáci tu hurá partu, co pro zákaz zvedla ruku, vyfackovali z teplých křesílek, poslušně po koncertu načnou lahvinku minerální vody a půjdou večerní Prahou co nejrychleji domů. Co kdyby jel okolo strážník a chtěl, aby mu chodec nafoukal do alkoholtesteru? Nebudou z toho opletačky? Mohly by být. Člověk nikdy neví. Tak rychle hajdy na kutě. Budovat tu zaprděnou pětiletku.
Minulý týden poslanci v sněmovně řešili vládní návrh zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Poslanec Karel Haas z ODS ve svém projevu předčítal deset pozměňovacích návrhů. Jeho projev byl přípravou na byrokratické vybombardování malých a středních podnikatelů. Plný nesrozumitelného ptydepe, dokonale odtrženého od skutečného života. Jen balík idealistických buzerací, které jdou těžko napasovat na skutečný život. A když, tak podniky, ať malé nebo střední, začnou kolabovat pod nánosem tisíce a jednoho nařízení, které musí podle sněmovních hlav naplňovat. Jinak jim hrozí sankce.
Jen jeden pozměňovací návrh s sebou nesl deset nových nařízení, která musí podnikatelé a obce naplňovat (pokud se věc zadaří a pozměňovací návrh bude přijat, samozřejmě). A takových pozměňovacích návrhů víří sněmovnou stovky, tisíce. Neustále tam něco navrhují, schvalují a přebírají v často normalizačních směrnicích z EU (normalizačních v tomto případě z větší části v pozitivním slova smyslu, myšleno z byrokratického hlediska o jednotném tvaru banánů nebo třeba výkonnosti vysavačů).
Podobnými návrhy, zákony, předpisy se společnost může sešněrovat až k bolestné nehybnosti, kdy na to, aby člověk začal podnikat, potřebuje nejdříve zaměstnat tým právníků, kteří mu budou vysvětlovat, co smí a co nesmí. Přičemž toho, co nesmí, bude nepočítaně. Dva miliony a jeden zákon či předpis. Kdo se s takovou odváží podnikat? Nemůžeme každý segment života napasovat na nějakou zákonnou normu, protože pak začne všechno kolabovat už jen tím, že neznalost zákona omlouvá, jelikož dva miliony zákonů, to už chce pořádného pamatováka, aby člověk nepřekročil hranici a nedostal od strážníka flastr. Všichni se tak skutečně stáváme sprostými podezřelými, protože každý z nás musí nutně denně překročit nějaké nařízení, nějaký předpis. A když je to tak, nezbývá, než na to nakašlat a dělat to vesele dál. Neztrácí pak ta nekonečná buzerace smysl? Všichni zákon překračujeme. Zákonů a jejich předpisů a nařízení je tolik, že není jiného řešení. A tak všechny ty zákony a jejich předpisy a nařízení a povely přestávají dávat smysl. Neměla by vláda začít očesávat naši legislativu? Místo toho, aby k již zavedeným zákonům přidělávala další a další pozměňovací návrhy? Základem je desatero, dalo by se říct. Zbytek je jen takový dodatek k již řečenému. A měl by být podobně stručný a zapamatovatelný.
Vložil: Štěpán Cháb