Domácí porod málem skončil v autě, mateřství si ale naplánovala v nejlepší čas. Horká židle Anety Krejčíkové

Foto: Se svolením TV Nova

Popisek: Po dvou porodech se Aneta Krejčíková ráda vrátila do seriálu Ulice, scenáristé jí totiž přichystali velmi dramatickou životní linku

Pár dnů před premiérou nové revue Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách v pražském Divadle Na Fidlovačce zrekapitulovala svůj život v rozhovoru na Face to Face a vzala to od lesa. Vzpomněla na porod Beníka i na to, jak rodila Toničku, ohlédla se za svou drsnou pubertou a samozřejmě nezapomněla ani na roky, strávené v kůži Gábiny z Ulice.

Hodně se teď psalo o tom, že se snaží zhubnout, takže tohle téma zařadil na první místo rozhovoru i René Kékely a herečka mu ochotně vysvětlila, jak to s jejími kily je. „V obou těhotentstvích jsem nabrala dvacet kilo, to je hodně,“ posteskla si. „Takže teď se opravdu snažím dát ještě něco dolů. Už protože jsem herečka a měla bych vypadat dobře. Nevím ale, kolik jsem zhubla, protože doma váhu nemáme. Upravila jsem si stravu, bez toho to prostě nejde.“

V talk show René Kekélyho Face To Face; foto se svolením Seznam

Ráda jí, takže je to pro ni trochu boj, ale je konec velkým knedlíkovým porcím. „Hned se cítím lépe, paradoxně když méně jím, mám víc energie,“ pochvaluje si výsledky úpravy jídelníčku, i když je často těžké dodržovat nějaká pravidla, když je celý den zaměstnaná, a na jídlo pak zbývají jen večerní hodiny.

Domácí porod málem nevyšel

Beník se narodil v porodnici, u druhého dítěte se rozhodla pro domácí porod. „Všechno ale bylo s profesionální asistencí, měla jsem gynekoložku i porodní asistentku,“ uvádí na pravou míru, že by ji někdo mohl označit za riskérku. Všechno bylo připravené, pak ale asistentka usoudila, že něco není úplně v pořádku, a poslala ji do nemocnice. Tam ji prohlédli, sdělili jí, že ještě nerodí, a poslali ji zpátky domů. A porod se rozjel cestou v autě.

Bývalou spolužačku Matěje a Terezy Jordánových začínala hrát v Ulici už v čtrnácti letech; foto se svolením TV Nova

Nakonec vše dobře dopadlo a Aneta porodila Toničku v domácím prostředí. „Bylo to úžasné, velký zážitek i pro mého partnera. Ten pocit bezpečí byl pro mě hodně důležitý,“ líčí s nadšením a zastává se legalizace domácích porodů. „Každá samička, když rodí, hledá bezpečné místo, pokud žena za takové považuje domácí prostředí a je zdravá, mělo by jí to být legálně umožněno. Pro mě to spojení s dcerou, když se narodila, nastalo hned a bylo to něco úplně jiného než v porodnici.“

Při porodu málem zemřela

Anetina matka přitom zažila velmi problematický porod, kde by se to bez lékařské asistence neobešlo. „Babička na to vzpomíná, jak to bylo šílené. Maminka mě přenášela, pak přijela do nemocnice, a tam zjistili, že plodová voda už je zkažená. Takže nahatou rodičku hnali přes chodbu rovnou na sál. Muselo to být hrozné, na chodbě zrovna pracovali nějací řemeslníci a do toho tam pobíhala nahá žena s těhotenským pupkem.“ Aneta se narodila císařským řezem a z Bulovky ji hned převezli do Motola do inkubátoru. Matku k ní pustili až za tři týdny.

S Jiřím Langmajerem v režijním debutu Romana Kašparovského z roku 2014, psychologické kriminálce Všiváci; foto se svolením Bontonfilm

„Neumím si přestavit, že bych Toničku tři týdny po porodu neviděla, byla to pro mámu hrozná situace. Když mě jí pak předali, přišlo se rozloučit celé nemocniční oddělení. Všichni prý říkali, jak jsem úžasná bojovnice. Možná, že to ve mně vzniko už tenkrát. Jsem pořád taková, že se dokážu se vším poprat,“ přemýšlí herečka, jak ji ovlivnilo to, že při porodu málem zemřela. A jak to ovlívnilo její vztah s maminkou. Ten byl totiž dlouho dost problematický. „Měla jsem děsnou pubertu, opravdu to u nás často bylo na nože. Měla jsem pocit, že máma mi vůbec nerozumí.“

Bez babiček by to nešlo

Dnes je sama dvojnásobnou maminkou. „Neumím si představit, že bych byla třeba osm let jen s dětmi doma. To by mi asi hráblo,“ líčí, že je s dětmi šťastná a snaží se jim věnovat co nejvíc, ale zároveň potřebuje k životu i něco jiného. Hereckou práci i trochu té zábavy a samoty s partnerem. Naštěstí její vztah s maminkou se dávno narovnal a kromě ní má na pomoc i své dvě babičky a partnerovy rodiče.

Jako Gábina Pumrová v Ulici poprvé otěhotněla v roce 2009, ve skutečnosti porodila staršího syna Beníka v září 2018; foto se svolením TV Nova

„Máme velké štěstí, že moje máma je ochotná nám děti pohlídat, když potřebujeme. Dokonce je schopná si kvůli tomu vzít i dovolenou,“ děkuje nejen matce, ale i ostatním babičkám z obou stran. „Bez nich by to vůbec nešlo,“ konstatuje upřímně. „To bychom asi vůbec se dvěma dětmi nezvládli.“ Zároveň si ale pochvaluje, že pro ni bylo covidové období skvěle využitým časem. „Nemohla jsem si děti naplánovat lépe. To, že jsem rok nepracovala a mohla se věnovat jen Beníkovi a čerstvě narozené Toničce, vyšlo prostě neuvěřitelně dobře.“

V továrně jménem Ulice

V seriálu Ulice hraje od čtrnácti let. „Víc než polovinu života,“ uvědomuje si s trochou zděšení. „Byla doba, kdy jsem to tam už nesnášela. Na jednu stranu to byla velká škola, protože to tempo natáčení je zběsilé. Točila jsem třeba patnáct obrazů denně,“ vzpomíná na dobu, kdy byla rozhodnutá s rolí Gábiny definitivně skončit. „Už mě to ani nebavilo, stalo se z toho jen chození do práce. Cítila jsem, že nutně potřebuji dělat také něco jiného, jinak zamrznu v stereotypu.“

S Terezou Blažkovou a Evou Salvatore Burešovou v nové komedii Petra Zahrádky Ženy a život; foto se svolením Bohemia MP

Než poprvé otěhotněla, byla už s produkcí domluvená, že ze seriálu definitivně odejde. „Teď jsem se ale do Ulice vrátila ráda, protože nová dějová linka Gábiny je hodně zajímavá. Navíc spolupracuji s úžasnými kolegy a opravdu si to zase užívám,“ s chutí mluví o návratu k příběhu, v němž je nyní její Gábina vážně nemocná a k tomu musí řešit vztah se vzpurným pubertálním synem Šimonem, matkou a otcem, kterého čeká vězení, i se svou velmi náročnou šéfovou z Německa, která netoleruje, že není zrovna ve stavu sypat ze sebe kreativní módní kolekce. Aneta Krejčíková má nyní rozhodně co hrát. Hlavně ale pro ni Ulice už není nutné zlo, protože má dostatek rozmanité práce také v divadle.

Těšení na premiéru i na léto

V Divadle Na Fidlovačce hraje v mnoha inscenacích, takže je na jevišti i osmadvacet večerů v měsíci. „Rozhodně nemám čas pustit se ještě do jiného divadla,“ vypráví, jak je vytížená. Zároveň se ale těší na nové představení  Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. „Je to taková revue, kde se hraje, zpívá i tančí. Miroslav Hanuš tuhle hru napsal, režíruje, a dokonce v ní i hraje. On je prostě báječný a práce s ním je radost.“

Paní Margareta a pan Eduard (Zdeněk Maryška) v divadelní úpravě světového bestselleru manželů Peaseových, kteří lehce stravitelnou formou zkoumají rozdíly mezi myšlením žen a mužů; foto se svolením Divadlo Na Fidlovačce

Féerie o tom, jak rozdílný je ženský a mužský svět, měla premiéru 13. května a Aneta se na ni v době rozhovoru na Face to Face hodně těšila. „Mám tam řadu skvělých kolegů a moc se mi to líbí. Zároveň se ale už těším také na to, že skončí to časově náročné období zkoušení a budu mít trochu víc času na děti a na sebe.“ Aneta se totiž pořád na něco těší . Na léto, na nové herecké příležitosti, na čas s dětmi, s partnerem... Čiší z ní spokojenost a energie.

Vložil: Ela Nováková