Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Proč mám rád Jarka Nohavicu a proč budu podporovat Milana Markoviče proti slovenské cenzuře. Album Ondřeje Suchého

28.05.2022
Proč mám rád Jarka Nohavicu a proč budu podporovat Milana Markoviče proti slovenské cenzuře. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý

Popisek: Praha přišla o skvělý kabaret, se kterým se tu v roce 2018 poprvé představil v Lucerna Music Baru. Jarek s ním přijel ze svého ostravského klubu Heligonka, a jak mi tenkrát prozradil, měl v úmyslu svůj Kabaret Bo! uvádět v našem hlavním městě vždy pár dní dvakrát do roka – na jaře a na podzim. V jednom rozhovoru představil osazenstvo kabaretu: „Jsme vyvážená trojice – muzikant Robert Kuśmierski, principál a písničkář Nohavica a divadelní klaun Jiří Krhut. A když je třeba na pódium občas něco donést, odnést nebo posunout, přichází na scénu mlčící Pavel Giertl. A to je celý náš Kabaret Bo!“ Nu, zůstalo jen u plánu. Škoda. Velká škoda!

Následující otázku jsem si kladl celá desetiletí a nepřestanu si ji klást, bohužel, i v době dnešní: Je autocenzura zbabělost, anebo pohodlnost vyhnout se zaručeným výpadům, ať už běžných občanů, anebo dokonce oficiálních institucí?

Když jsem si přečetl od jedné vrcholné političky, že měla ráda Nohavicovy písničky, ale protože nevrátil Putinovi Puškinovu medaili, která mu byla udělena za překlady a propagaci Vysockého a Okudžavy, tak si nikdy žádnou jeho písničku neposlechne, připadlo mi to směšné. Také se nechala slyšet jedna inteligentní dáma, která pravila, že si sice nějakou jeho písničku poslechne, ale na žádný jeho koncert už nikdy nepůjde. Zarazilo mě to. Ale mlčel jsem. To ovšem nebyla žádná autocenzura, prostě nemám rád konfliktní situace.

Ovšem tentokrát už nemohu mlčet ke lžím, že Nohavicu nikde nechtějí a ruší mu koncerty. Poslední zpráva z Internetu zní: „Nohavica zbořil O2 Universum: METÁLU OD PUTINA NAVZDORY. Nakonec zvítězil zdravý rozum. Nevrátil medaili od Putina, a přesto Jaromír Nohavica (68) dvakrát po sobě zaplnil pražskou halu O2 Universum. A to dokázalo 10 000 lidí, kteří ke konci koncertů skandovali vestoje. Ještě před měsícem se Nohavica potýkal s rušením koncertů, teď opět vyprodává sály.“ Kolikrát jste někdy něco takového poslední dobou četli? To už není pro média tak zajímavé. Takže lži a snůška vulgarismů (čím ,originálnější', tím lepší) mě tentokrát zvedla ze židle, ať se to někomu líbí nebo ne. Před měsícem jsem napsal Jarkovi mail, který si zde nyní dovolím zveřejnit:

„Milý Jarku! Už x dní nosím v hlavě, jak nejlépe Ti to napsat: Především začnu prostince, že Tě mám moc rád, že si Tě vážím, že Tě považuji za velkého básníka a že Ti budu na věky vděčný za to, cos pro mě všechno kdy udělal a čím jsi mi obohatil život. Začnu tím, žes to byl Ty, kdo mi byl i o půlnoci ochoten pomoci radou i povzbuzením, když  jsem se trápil nad písňovými texty do brněnské inscenace Straussova Netopýra v tamním Janáčkově divadle! Několikrát jsi mě ‚zvedl‘ a nakonec donutil, že jsem dílko zdárně dodělal. Ani nevíš, co to pro mě tehdy znamenalo! A protože si to hned nevybavíš, tak  pokračuji  –  žes byl statečný, když jsi mi vyšel vstříc a za zimní chumelenice jsi dorazil do Šemanovic, abych s Tebou mohl natočit veřejnou nahrávku Nostalgického muzea zábavy. Třetina publika tehdy uvízla v závějích, ale Ty jsi přes nepřízeň počasí přijel (ze závějí u Želíz Tě dokonce vytáhl traktor). Když jsi na koncertě v Brně veřejně prohlásil, že Bulata Okudžavu jsi objevil díky písničce Váňa, kterou jsem kdysi přivezl z Polska a kterou pak s mým textem nazpívala Hana Hegerová. V Praze  jsi  mě  pozval  na kabaret BO!, který mě fakt nadchl, a konečně když jsem Tě poprosil, jestli bys za mnou nepřišel do  rozhlasu, popovídat si na téma kabaret, nejenže jsi  to dopoledne  přišel  na minutu přesně, nejenže jsi mi věnoval hodinu rozhovoru, ale ještě jsi na produkční žádal přepsat smlouvu na částku 1 Kč. Mám  všechna Tvá cédéčka a přiznám se Ti, že jsi mě některými písněmi rozbrečel, zatímco u jiných mi tekly slzy smíchu. Za to všechno jsem Ti vděčný a cítím povinnost Ti to napsat právě teď, v téhle divné době, kdy jsi permanentně v tisku tak nechutně napadán hovady. Končím, jak jsem začal – mám  Tě rád, Jarku, a kdybys kdykoliv ode mne něco potřeboval, bude mi ctí, když se na mě obrátíš! Díky, opatruj se a braň se, barde!“

 

Nohavica SuchýV roce 2018 jsme se setkali v studiu Českého rozhlasu v Praze a bavili se na téma kabaret. Jarek mně zalichotil, když řekl, že toto téma s ním dosud nikdo podrobně neprobíral, vzdor k tomu, že kabaret je jeho celoživotní láska. Bavili jsme se náramně, ale pokud vím, naše povídání se z různých důvodů nakonec k rozhlasovým posluchačům nedostalo.

V dopise Jarkovi Nohavicovi jsem se zmínil o písničce Bulata Okudžavy, kterou jsem opatřil českým textem. Vzhledem k tomu, že se málokde na YouTube dočtete, kdo byli autory písničky Váňa (pochybuji, že by někomu mohlo vadit moje jméno, natož Bulata Okudžavy – nebo se mýlím?), zvu vás zde nyní k jejímu poslechu. Jo a do nebe posílám velký dík paní Haně Hegerové, že ji tak skvěle nazpívala!

 

 

Od Nohavici k Milanu Markovičovi

Důvodem, proč se zde veřejně hlásím k přátelství s tímto excelentním slovenským komikem, textařem, hudebníkem, zpěvákem, spisovatelem a bývalým učitelem češtiny (!) Milanem Markovičem, je jeho dopis, který poslal svým příznivcům. Přečtěte si nyní, proč bavič, který zvláště v devadesátých letech byl milován českými televizními diváky, dnes vysvětluje, proč si musí svou knihu vzpomínek vydat vlastním nákladem. Cituji to nejpodstatnější:

„Za to, že táto kniha vôbec uzrie svetlo sveta, chcem poďakovať všetkým vydavateľstvám, ktoré ju odmietli vydať, ak v nej to či ono neopravím, neupravím, nezmením alebo nevynechám. Raz prekážala čeština, inokedy názory, blízke tým protivládnym, o viacerých menách ani nehovoriac. Rušia sa blogy, cenzurujú sociálne siete, blokujú weby. Knihy na hranici sa však zatiaľ nepália. Takže to ešte stihnete. Blahoželám...“

A já dodávám, že ještě více detailů najdete ZDE.

Češi – pomozte téhle knížce na svět! Ještě jeden kontakt ZDE.

 

Markovič SuchýMám rád Milanův humor. Rád vzpomínám, jak jsme se spolu báječně bavili v Šemanovicích, v Nostalgické myši, kde na něj ostatně někteří tehdejší diváci dodnes vzpomínají. Přiťukli jsme si tenkrát slivovicí, a pak jsme šli pózovat několika návštěvníkům s fotoaparáty. Vznikla z toho i tato fotografie, během níž byl náš host přinucen podepsat se na zeď mezi všechny ty slavné, kteří zde vystupovali.

Při psaní předchozích řádků jsem se vrátil k základní myšlence o alibismu atd. Z posledního obrázku, na němž je snímek cedule z šedesátých let, se dočítáte, co nemá dělat uvědomělý (předpokládejme tedy i slušný) občan. Dodávám na adresu těch, které nelze nazvat než hulváty, ať neplivou – ani na lidi. Uvědomělý občan by měl dělat něco užitečného. Práce a problémů je kolem nás extrémně mnoho, víte?

 

Uvědomělý občanK obsahu cedule není co dodat. Slovenštinu jsme nikdo nezapomněli a v budoucnu jistě ani nezapomeneme.

 

Ondřej Suchý

Vložil: Ondřej Suchý