Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Olympijská vítězka pěstuje rituály. Loket je zahojený, do Paříže pojede, ale moc si od toho neslibuje. Horká židle Barbory Krejčíkové

21.05.2022
Olympijská vítězka pěstuje rituály. Loket je zahojený, do Paříže pojede, ale moc si od toho neslibuje. Horká židle Barbory Krejčíkové

Foto: Se svolením FTV Prima - Teki Shine (snímky v článku z archivu Barbory Krejčíkové)

Popisek: Barbora Krejčíková v show 7 pádů Honzy Dědka

Tenistka Barbora Krejčíková působí vedle suverénně vystupujících českých hvězd bílého sportu Petry Kvitové a Karolíny Plíškové nenápadně. Říká o sobě, že je introvert po tatínkovi. Přitom je právě ona ve světovém žebříčku momentálně nejvýš a druhé místo drží, i když od února nehraje. Honzovi Dědkovi prozradila, co jí pomáhá vítězit i snášet porážky.

Na úvod rozhovoru se Honzovi Dědkovi pochlubila zlatou olympijskou medailí, kterou vyhrála s Kateřinou Siniakovou ve čtyřhře v Tokiu v roce 2020. Medaile je těžká. „Taky to stálo hodně sil,“ konstatuje tenistka. Moderátor jí na oplátku pustil záznam vítězného míčku z této hry, ale také ukázky triumfální účasti v loňském pařížském grandslamu Roland Garros, kde ovládla dvouhru i čtyřhru. „Nádherných čtrnáct dní ve Francii,“ opět suše komentuje Barbora Krejčíková. Rozpovídat ji není tak snadné...

 

Barbora Krejčíková

Na okruhu ITF JUNIORS v roce 2013

Tichá Bára

Proč se jí říká Tichá Bára? Mnoho tenistek při úderech heká, vykřikuje, ona to nedělá. „Jsem taková tišší,“ směje se. „Ono se heká, protože se dýchá. Takže já nedýchám,“ osvědčuje pohotový smysl pro humor. Se sebevědomím to měla ale docela těžké. Poprvé si doopravdy řekla, že je dobrá, až loni v Paříži. Na to, že hraje turnaje od šesti let, jí to trvalo docela dlouho. „Asi to přišlo opravdu až na tom loňském French Open. Ono se mi ve dvouhře do té doby úplně nedařilo a měla jsem takovou nálepku, že budu jen deblistka. Já jsem ale tu nálepku nechtěla mít. Takže jsem si řekla, že to zkusím jinak.“ Honza Dědek myslel, že zavzpomíná na turnaj v Piešťanech, kde poprvé vyhrála, ale ona uspokojení posadila až na to French Open. „Beru jen maximum. A ještě nejsem úplně spokojená.“ Co by ji úplně uspokojilo? „Já vlastně nevím. My pořád hrajeme, pořád jedem, jedem, jedem, takže ty úspěchy se strašně těžko vstřebávají. Jedeme turnaj za turnajem a ne vždycky se vyhrává, takže jsme často zklamané,“ popsala život dívek a žen na vrcholu světového tenisu.

Požehnání od Jany Novotné

Tenis hrála Barbora od předškolního věku. Přišla ale chvíle, kdy si ani ona ani její maminka nebyly jisté, kudy dál. Jestli začít hrát profesionální turnaje, nebo jít třeba studovat do Ameriky a hrát jen amatérsky. Rozhodly se jít pro radu rovnou ke kapacitě nejvyšší. „Našly jsme si adresu Jany Novotné a vydaly jsme se za ní do vesnice, kde bydlela. Já jsem jí napsala dlouhý dopis o tom, že bych potřebovala radu, jestli mám hrát tenis nebo studovat. Když jsme našly správnou ulici, stála zrovna s pejskem před domem a koukala trochu udiveně, kdo se to k ní hrne. Maminka na ni začala volat, že jde se mnou žádat o radu, protože hraju tenis,“ vypráví nástupkyně slavné české tenistky, jak se seznámily. „Ten dopis jsem jí předala, ale až později. Ona totiž řekla, že se jí mám přijít ukázat, že hrají nedaleko hned druhý den. Tak jsem se šla ukázat a ona rozhodla, že mám hrát tenis. Tak začala naše spolupráce, za kterou jsem moc ráda.“ Prý posílá Janě Novotné po každém zápase vzdušný polibek? „Po každém ne, ale zrovna na Roland Garros jsem to dělala.“

 

Krejčíková Wimbledon

Wimbledon

Belgický idol

Honzu Dědka zajímalo, ke komu vzhlížela, když se dala na profesionální dráhu. „Vyloženě idol, to nevím, ale tenkrát jsem hodně obdivovala Belgičanku Justine Henin. To byla vrcholná éra sester Williamsových a ona je porážela, i když byla menší a nebyla tak svalově vybavená. Mělá nádherný bekhend jednoruč a její hra se mi moc líbila. Tak tu jsem hodně sledovala, když jsem byla malá.“ Svůj idol ovšem herně nenapodobuje, alespoň tedy ne v tom bekhendu, protože ho hraje obouručně. Na kurtu se s Belgičankou nikdy nepotkala, až loni v Paříži po jednom z vyhraných zápasů. Na to setkání ale vzpomíná spíš se smíšenými pocity. „Bylo to strašný,“ oklepala se při té vzpomínce. „Nečekala jsem to. Šla jsem dělat rozhovor do nějakého francouzského studia a tam seděla ona. Celá jsem zčervenala a jen jsem na ni z dálky mávala. Rozhovor jsme udělaly, ale potřebovala jsem chvilku času, abych se rozdýchala a vstřebala, co se děje a koho to vidím.“ Dnes se stává, že malé holčičky říkají Barboře Krejčíkové, že je jejich idol, přináší jí to ale víc rozpaků než sebejistoty.

Ufňukané finále 

Bára se umí od srdce hlasitě zasmát, hodně s tím ale šetří. Když ji vidíte na kurtech, má pořád vážnou soustředěnou tvářm a podobné je to i při televizním rozhovoru. Nejsou na ní vidět žádné emoce, přitom je jich ale plná. V Paříži byla nervózní víc a víc, jak postupovala směrem k finále. „Hrála jsem ve čtvrtek semifinále, pak v pátek čtyřhru a v sobotu bylo finále dvouhry. Od toho čtvrtka jsem vlastně pořád fňukala. Třeba jsem seděla a jedla a přitom mi tekly slzy. Bylo to z nervozity, že bych to chtěla hrozně dokázat, ale zároveň že když si budu říkat, jak moc to chci dokázat, tak jsem věděla, že to nedokážu. Strašný mix emocí. Tak se to se mnou houpalo nahoru dolů,“ líčila své pocity před finále loňského Roland Garros. „Už jsem jen chtěla, aby nás vyhlásili a šlo se na kurt. Protože to jsem už věděla, že to nějak skončí a bude tomu konec. Nejhorší je to prostě, než se jde na kurt.“

 

Krejčíková Roland Garros

Roland Garros French Open

Čtrnáct dnů stejné jídlo

Tenisté jsou po zápasech zvyklí na tiskové konference, tam se to ale obvykle odbude krátkým shrnutím zápasu a poděkováním soupeři a divákům. Málokdy se některá tenistka svěří veřejnosti s tím, co prožívá mezi zápasy. Bára otevřeně probrala své rituály až u Honzy Dědka. „Mám jich hodně. Vlastně od začátku dne, od momentu, kdy a co snídám, je celý den řetěz různých rituálů. Celý turnaj pak jedu stejné rituály. Čtrnáct dní třeba snídám stejné jídlo. Snažím se jet ve stejnou dobu stejným autem, na stejné místo...“ V stejném oblečení? Nad touto otázkou chvíli zaváhala. „No, to ne. Převlíkám se,“ připustila se smíchem. „Snažím se hrát se stejnými raketami. Mám stejnou skříňku – když se mi na turnaji daří, tak taky každý rok stejnou. Chodím na stejný záchod, do stejné sprchy. Když potřebuju zatejpovat, jdu k stejné fyzioterapeutce, aby použila stejné tejpy. Před zápasem jím stejné jídlo... Fakt je to, pokud to jen jde, všechno stejné až do toho zápasu.“ A funguje to? Na to pokrčila rameny. „Někdy. No, v té Paříži to fungovalo. Pak na některých dalších turnajích už to nefungovalo. Tak jsem to musela změnit. Ano, musím třeba začít chodit na jiný záchod. Nesmějte se, to je vážná věc,“ zasmála se sama. „Nejhorší je, když třeba chci jít do své sprchy a někdo v ní je. Někdy nemůžu čekat a to je pak problém. Protože když jdu do jiné sprchy, tak o tom pak celý zápas přemýšlím. Když se zápas nevyvíjí a prohraju třeba první , říkám si, jestli třeba ta sprcha za to nemůže.“

Papírkové rady

Vrcholoví tenisté mají své psychology, nebo, chcete-li, mentální kouče. Takovou rádkyni má i Barbora Krejčíková. „Mluvím s ní, jak je potřeba. Někdy třeba vůbec, jindy i hodinu, když se potřebuju poradit, jak během zápasu zahnat nějaké myšlenky. Její rady mám napsané na papírku. To jsou třeba slova, která si mám říkat, abych se dostala do pohody. Nebo naopak slova, která si říkat nemám. Jo, když je pauza, jdu se napít a na ty papírky se podívám.“ A jak funguje tohle? Bára opět pokrčila rameny, ale tentokrát to příliš nezpochynila: „Většinou se mi s tím dařilo.“ Psycholožka ji prý učila přistupovat k zápasu jako ke středověké bitvě. Něco jako jde tě zabít? „No jo, to jsem asi docela potřebovala. Já v sobě toho sebevědomí moc nemám, tak mě to musela naučit.“

 

Krejčíková Australian Open

Australian Open

Přátelství mezi tenistkami

Je vůbec možné, aby mezi děvčaty existovalo přátelství, když pak proti sobě mají nastoupit na kurtu? „Musí se to oddělit. S některými soupeřkami to může být tak, že si plácneme, popřejeme si hodně štěstí, a pak se jdeme porvat o vítězství. No a pak jsou holky, které třeba ani nepozdraví. Ale ty já nemám moc ráda. Ale ano, jsou také holky, se kterými spolu komunikujeme i mimo turnaje. To je lepší, protože jak jsme pořád někde na cestách, čas hrozně letí.“ Honza Dědek se snažil kontrovat, že roky letí každému, ale Barbora trvala na svém: „Mně letí rychleji. Nebo mně to tak aspoň připadá. Vždycky začne rok, jsem v Austrálii... a najednou už je tomu roku zase konec. V prosinci oslavím narozeniny a už zase honem do Austrálie. Vůbec nevím, kam se ty roky poděly.“

Do Paříže s novým fárem

Před pár dny se v tisku objevily fotografie slavné tenistky v červeném jaguáru. Dostala nádherné sportovní auto od sponzora a je z něj nadšená. „Velká paráda. Jaguár je trochu ďáblík, červená se hodí akorát. Líbí se mi moc,“ radovala se Barbora Krejčíková, která řídí od osmnácti let a považuje se za dobrou řidičku. „Já myslím, že jsem řidič klidný, opatrný, ale pozor, velmi ráda jezdím rychle, na druhé straně především bezpečně,“ řekla při přebírání auta Blesku. Doufejme, že nové auto nijak nenaruší její rituály, a naopak třeba pomůže dotáhnout úspěšně rehabilitaci zraněného lokte. „Od pondělí do pátku jsem v Praze u profesora Koláře. Docházím denně. Pomáhají mi mimo jiné léčebné proudy. Kontroly ukazují, že je léčba efektivní,“ prozradila a dodala, že kromě toho, že nemůže hrát, se pořád věnuje fyzičce včetně běhání na antuce, aby byla na Roland Garros připravená. „Dělám pro to všechno. Turnaj začíná 22. května. Měla bych hrát. Singla určitě, čtyřhra po boku Katky Siniakové se řeší.“ Tak držme palce!

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková