Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hercem z nouze. Spořádaný elegán se chtěl stát evangelickým farářem, doba ale rozhodla za něj. Tajnosti slavných

18.05.2022
Hercem z nouze. Spořádaný elegán se chtěl stát evangelickým farářem, doba ale rozhodla za něj. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením 41. Letní filmová škola

Popisek: Josef Abrhám v roce 1962 jako Jaroslav Hašek v životopisné komedii režiséra Jurije Ozerova Velká cesta, vyprávějící několik epizod ze spisovatelova života v období první světové války

VIDEO Uzavřený introvert se na veřejnosti vyjadřoval jen velmi nerad a vlastní mu nebyla ani přelétavost v partnerských vztazích. Jeho devízou byly elegance, gentlemanské chování a určitá odtažitost, provokující fantazii a zájem, které nebylo možno odolat.

O hercích se říká, že jsou extroverti se sklonem k exhibicionismu. Jeden z nejvýraznějších herců své generace byl výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Navzdory úspěchu a popularitě se totiž nikdy nedokázal definitivně vypořádat s vrozenou stydlivostí. „Nemám rád fialové filmy, určené do nějaké negace a naturalismu, tak u toho nechci být. Toho je dost kolem mě v životě. A když je to zas jenom o legraci, tak to už taky není lehké,“ prozradil před pár lety moderátore Lucii Výborné v rozhovoru pro Český rozhlas. „Myslím, že humor se musí hrát s vážnou tváří,“ dodal jedinečný Josef Abrhám, který nás v pondělí 16. května navždy opustil.

 

Pension pro svobodné pány:

Umění v genech

Narodil se 14. prosince 1939 ve zlínské Baťově nemocnici a rodinu si opravdu uměl vybrat. Byl totiž vnukem slovenského dramatika a evangelického faráře Jozefa Hollého, s nímž se ale nemohl nikdy setkat, protože jeho významný dědeček zemřel v pouhých třiceti letech. „Měl všechny vlastnosti, které obdivuji a které mě zavazují. Jestli mám v sobě umělecké geny, tak je to v mnohém jeho zásluha,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Vyrůstal v Kunovicích, ve vesnickém v domečku, za nímž bylo obrovské pole. Stojí prý dodnes, a i když ho v posledních letech už nenavštěvoval, vzpomínky se jen tak vymazat nedají. Například na maminčin štrúdl, který prý voníval po celém domě. „Štrúdl, to je moje dětství, vyrostl jsem na něm. Moje maminka dělala tenoučké tažené štrúdly. Přes těsto bylo vidět a uvnitř převažovaly višně s mákem,“ olizoval se i při pouhé vzpomínce. A Nezapomenutelné prý byly i její švestkové knedlíky.

 

Partie krásného dragouna:

Předky si uměl vybrat

Kromě gurmánských zážitků ale dostal z domova do vínku hlavně dobrou výchovu – kultivované vystupování, hodiny klavíru a angličtinu. Jeho dědeček z tatínkovy strany Josef totiž vlastnil v Kunovicích strojní cihelnu, která dávala práce zhruba dvěma stovkám dělníků. Koupil ji v roce 1898 jako krachující firmu ve veřejné dražbě a během několika let z ní vybudoval podnik, který se stal v regionu hospodářským pojmem. dodával cihly i pro stavbu slavných baťovských domků ve Zlíně. Po jeho smrti v roce 1926 musel převzal firmu hercův otec Josef, jenž svědomitě udržel rodinnou tradici, přestože inklinoval spíš j umění a hudbě. „Jsem mix předků z matčiny a otcovy strany. Jsem si toho vědom a snažím se podle svých možností a dispozic s tímto dědictvím slušně zacházet a nepokazit ho,“ říkával jedinečný elegán, Josef Abrhám ,třetí‘.

 

Silvestr svobodného pána:

Dětské sny a realita

Na Zlínsku žil až do maturity. „Byla to doba velmi intenzivní v dobrém i zlém. Na jedné straně hodiny klavíru a tenisu, luhačovické koupaliště, hrad Buchlov, svatý Antoníček, každoroční lyžování na Lopeníku. Krásné dětství vedle věznice, v níž se odehrály ty největší hyenismy,“ vzpomínal. Jeho velkou láskou byla mimo jiné i letadla, v dětství dokonce snil o kariéře pilota. „Moc jsem chtěl létat, jenže mi bylo špatně i na kolotočích. Chtěl jsem být i rybářem, džezovým klavíristou, lyžařem, fotografem, evangelickým farářem… a možná jsem tím vším i tak trochu byl.“ V roce 1948 odmaturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, právě v době největších společenských kotrmelců minulého století. V roce 1948 byla rodinná továrna znárodněna a na vysokou školu musel vzhledem ke svému ‘buržoaznímu‘ původu zapomenout. „Po škole jsem měl zakázáno jít dál studovat, musel jsem se stát dělníkem,“ připomněl nesmyslné nápady komunistického režimu v padesátých letech.

 

Marečku, podejte mi pero!

Dělnický kádr

Jedinými školami, na nichž se k škraloupům v životopisu tolik nepřihlíželo, byly umělecké, přesto nejprve několik let spároval obklady na domech, aby si mohl konečně podat přihlášku alespoň na bratislavskou VŠMU. Studovat začal u významného slovenského herce a divadelního režiséra Andreje Bagára. „Vůbec jsem se neprojevoval jako herec. I na přijímačkách se mě ptali, kamže to chci jít, jestli na režii nebo na výtvarnou, a když jsem odpověděl, že na herectví, udiveně kroutili hlavami. Ale přijali mě,“ vyprávěl Abrhám. „Nebyl výtržník ani extremista, byl to chlapec z dobré rodiny. Nebyl si vůbec jistý, zda udělal dobře, když šel studovat herectví, ale zdálo se mu, že je to přesně to, co by měl dělat. To byly jeho pochybnosti, o nichž jsme si během nočních procházek Bratislavou povídali,“ zavzpomínal jeho tehdejší spolužák Milan Lasica. V slovenské metropoli studoval herectví dva roky, teprve pak mohl přestoupit na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1962.

 

Vrchní, prchni!

Národní divadlo vzdal

Po absolvování v roce 1962 dostal angažmá v souboru pražského Divadla československé armády, dnešního Divadla na Vinohradech a současně hostoval i v Národním divadle. Už po třech letech se ale stal v roce 1965 jedním ze zakládajících členů nově vzniklého Činoherního klubu Praha, s nímž pak spojil svoji divadelní kariéru na další čtvrtstoletí. Exceloval v něm v desítkách výrazných rolí, mimo jiné jako pan Mulligan v Pensionu pro svobodné pány, Ivan Kaljajev v Camusových Spravedlivých, Trofimov ve Višňovém sadu, Treplev v Rackovi, Ivan Vojnickij ve Strýčku Váňovi, ale také ve Vostrého komedii Tři v tom a v Havlově Audienci a Žebrácké opeře. Teprve v roce 1992 přijal nabídku angažmá v Národním divadle, po dvou letech ale odešel z divadla natrvalo.

(Pokračování v pátek 20. května)

(zdroje: Wikipedie, Česká televize, FDB, Český rozhlas, Blesk, Český film, Činoherní klub, Slovácké muzeum, Dana Čermáková: Josef Abrhám)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská