Knížky a legrace mu zavoněly víc než čerstvé rohlíky. A prvenství měl na kontě hned několik. Tajnosti slavných
13.05.2022
Foto: Se svolením: Ministerstvo kultury ČR
Popisek: Josef Šváb-Malostranský, herec a populární kabaretiér a písničkář, prozaik, dramatik, scenárista, režisér, především ale velký milovník literatury
VIDEO Stal se historicky prvním českým filmovým hercem a první český film, který natočil, trval jen jedinou minutu. A navíc – po více než třiceti letech si zahrál i v prvním českém zvukovém filmu.
Při návratech do historie českého filmu bych neměla opomenout muže, který se do ní zapsal jako první hned několikrát. Mimo jiné rád vždy zdůrazňoval, že na Jubilejní výstavě 1891 byl prvním Čechem, který promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. Josef Šváb-Malostranský složil stovky scének, výstupů, výjevů, popěvků, písniček a parafrází šlágrů, odstartoval novou éru české veselohry, vystupoval v divadle i kabaretech a nesměl chybět nikde, kde se lidé chtěli bavit. Jeho písničky dokonce znali i krajané až za oceánem. Natáčel první české filmové aktuality a stal se prvním českým filmovým hercem.
Dostaveníčko ve mlýnici:
Knížky místo rohlíků
Josef Šváb se narodil 16. března 1860 na Kampě, na pražské Malé Straně zakotvil na celý život a z velké lásky k jednomu z nejromantičtějších koutů naší historické metropole později přidal k svému příjmení přívlastek Malostranský. Rodiče z něj chtěli mít pekaře, jenže od chvíle, kdy otevřel stránky první knížky, měl Josef o své budoucnosti zcela odlišnou představu. Nakonec se vyučil knihkupcem u Františka Augustina Urbánka, který otevřel vlastní knihkupectví v Praze v roce 1872. Nejprve se zaměřil na pedagogickou literaturu a knihy pro mládež, časem se ale jeho podnik proměnil v hudební nakladatelství. Významně se také podílel na pražském kulturním životě, byl členem Umělecké besedy a spoluzakladatelem Spolku českých knihkupců a nakladatelů. A jeho učeň Josef od něj nasával lásku k literatuře, kultuře a umění plnými doušky.
Záplava legrace
S výučním listem v kapse Josef nejprve působil v několika knihkupectvích jako účetní, pak se odvážil pustit do vlastního podnikání. Nejprve si otevřel malé papírnictví v malostranské Mostecké ulici číslo 4, které časem povýšil na knihkupectví, a když mu to finanční situace dovolila, zakoupil od vdovy Adolfiny Kytkové naproti přes ulici dům číslo 3, v němž sídlilo větší Kytkovo knihkupectví, „což se událo bez velikých překážek, poněvadž pro švába není nikam těžko vlézt, tím méně pak do kytky,“ dodal ve svých pamětech. Brzy začal i sám vydávat především písničky, divadelní hry a kabaretní sbírky svoje i jiných autorů, některé dokonce sám ručně opisoval. „Není ostatně žádnou zvláštností, zaleze-li šváb do knih," napsal ve svých pamětech. Jako autor byl velmi plodný, napsal stovky různých scének, složil téměř nekonečnou řadu popěvků, písniček i parafrází oblíbených šlágrů. Mnohé vydával i s obrázky, které sháněl, kde se dalo, používal spoustu obrázků, kresbiček, značek a znamení. Například koupil od firmy, která zkrachovala, tiskařské štočky, tiskl ale také pohlednice s kreslenými vtipy českých malířů.
Pět smyslů člověka:
Slavná historie
Často se také stával jejich prvním interpretem a jeho společníkem se stal nadaný humorista a komik Josef Wanderer. Brzy byl Josef díky mimořádnému smyslu pro humor a nezničitelné dobré náladě populárním po celé Praze a jeho kuplety znali i krajané ve všech světadílech. V té době byla kabaretní představení provozována v oblíbených pražských hostincích, mimo jiné například U Schnellů, na rohu Malostranského náměstí a Tomášské ulice, U Glaubiců na Malostranském náměstí, v hospodě U krále Brabantského, která byla založena v Thunovské ulici už v roce 1375 a do níž údajně chodívali tajnou chodbou z hradu v přestrojení i čeští králové, či v pivnici U sv. Tomáše v Letenské ulici, která byla umístěna v podzemní grottě malostranského kláštera augustiniánů. Slavné černé pivo se tu začalo vařit už v roce 1352 a ještě během studia jsme na něj chodívali z filozofické fakulty přes Mánesův most i my. Po listopadové revoluci ale bohužel staletá historie definitivně skončila. Zpočátku se sem černé pivo vozilo z branického pivovaru, dnes už v objektu bohužel sídlí luxusní hotel a prostory, v nichž se Pražané bavili po staletí, jsou k dispozici jen pro soukromé akce. Šváb působil i v Malostranské besedě, která byla založena v roce 1868, a nějaký čas hrál i v smíchovském Švandově divadle. V něm také pořádal celé čtvrtstoletí Švábův silvestr, který byl vždy dva týdny předem beznadějně vyprodán. Svérázné ,špektákly‘ dělával i přímo na Pražském hradě v slavné Vikárce. Jakmile se někde konala nějaká kulturní událost, nesměl tam chybět, a rád se chlubil, že byl prvním Čechem, jehož hlas zaznamenal v roce 1891 na Jubilejní výstavě Edisonův fonograf.
První česká groteska
A od kabaretu k filmu už v té době zbýval jen malý krůček. Když se dozvěděl, že se bude natáčet první český hraný film, nemohl si takovou příležitost nechat ujít, čímž odstartovala jeho sice poměrně krátká, ale velmi plodná spolupráce s architektem Kříženeckým. V Národním technickém muzeu je uložen jeho dopis Janu Kříženeckému a Josefu Pokornému ze dne 30. 4. 1898, v němž nabízí „aranžování některých humorných scén“ pro Český kinematograf. Na základě tohoto návrhu vznikl i snímek Dostaveníčko ve mlýnici, dlouhý pouhou minutu. S Kříženeckým pak natáčel první české aktuality, například Svatojánská pouť, Jízda pražských hasičů k ohni, Uložení kolébky Fr. Palackého na výstaviště či Žofínská plovárna, které jsou cenné i jako kronika doby. V hraném filmu se ale znovu objevil až po patnácti letech v krátkometrážní komické scénce Pět smyslů člověka a až do konce němé éry v roce 1932 si pak zahrál zhruba v šedesáti filmech různé četníky, komorníky, hospodské, sluhy či mnichy. V roce 1930 si poprvé vyzkoušel zvukový film jako host v hostinci v milostném příběhu Když struny lkají, o rok později si zahrál kněze v komedii Kariéra Pavla Čamrdy, natočené podle stejnojmenného románu humoristy Ignáta Herrmanna, v prvním zvukovém filmu režiséra Václava Binovce z roku 1932 Pepina Rejholcová hrál kupce Rákosku a naposledy stanul před kamerou jako profesor náboženství v komedii Martina Friče Kantor Ideál.
Výstavní párkař a lepič plakátů:
Konec slavné tradice
Populární herec, komik, kabaretiér, písničkář, dramatik, scenárista i režisér Josef Šváb-Malostranský zemřel 30. října 1932 na trombózu. Z jeho tvorby se zachovala jen malá část a souborné paměti bohužel nestihl vůbec, i když psal celý život, rychle a vlastně neustále. Přesto lze v dochovaných textech najít celou řadu jeho osobních poznámek a vzpomínek. Jeho knihkupectví zdědil syn, skaut Karel Šváb, který překládal, komentoval a upravoval díla z angličtiny a své práce podepisoval kromě vlastního jména i pseudonymy James a Starý Vlk. Mimo jiné působil i v ochranném svazu autorském a v redakci časopisu Svobodný zednář. Po okupaci se jeho knihkupectví stalo jednou ze dvou zpravodajských centrál, které předávaly informace do Velké Británie, což se mu stalo osudným. Dne 23. března 1942 byl zatčen gestapem a 30. června 1942 popraven na kobyliské střelnici. V roce 1943 byla jeho firma zlikvidována a majetek rozprodán. Po osvobození se Švábova vdova Františka pokusila živnost obnovit, v roce 1949 ale byla firma znovu zlikvidována.
(zdroje: Wikipedie, Ministerstvo kultury ČR, Národní filmový archiv, FDB, Ondřej Suchý: Pozitivní noviny, Česká televize, Český film, Český rozhlas, Luboš Bartošek: Náš film, Český hudební slovník)
Vložil: Adina Janovská