Semetrika se vším všudy. Na pohled roztomilá dáma, když ale otevřela pusu… Tajnosti slavných
11.05.2022
Foto: Se svolením: Národní filmový archiv
Popisek: Růžena Šlemrová jako paní baronka v romantické komedii režiséra Martina Friče z roku 1944 Prstýnek
VIDEO Protivná, šťouravá, arogantní, afektovaná, nafoukaná a mužům nezůstávala nic dlužna. Na pohled elegantní dáma si uměla vystřelit i sama ze sebe a nejvíc jí ,seděly‘ namyšlené semetriky s duší hašteřivé domovnice.
Výřečná, hádavá nebo pyšná panička, salonní dáma s přehnaně kultivovanou výslovností nebo tetička či matinka, která rázně a až zasahuje do životů dospělých potomků. První dáma prvorepublikového filmu ale byla současně i mistryní komického nadhledu, mnohdy až s prvky parodie. Růžena Šlemrová si zahrála ve více než šedesáti filmech, hlavní roli ale dostala jenom jedinou, v komedii z roku 1939 Paní Morálka kráčí městem. Po válce ale její typ rychle vyšel z módy. „Takový herecký projev, ten se nedá naučit. S tímto talentem se musí člověk narodit. Je to dar!“ prohlásila o ní kdysi Marie Rosůlková.
Paní Morálka kráčí městem:
Slečna z lepší společnosti
Dcera významného českého historika Bedřicha Macha se narodila 10. listopadu 1886 v Plzni. Divadlo ji zaujalo už v dětství, nadšeně hrála v školních představeních, a když se po maturitě rozhodla pro studium herectví, rodina ji podpořila, přestože přelom devatenáctého. a dvacátého století nebyl této profesi právě nakloněn. Po absolvování soukromých kurzů u legendární tragédky a první dámy Národního divadla Otýlie Sklenářové-Malé získala stálé angažmá v Městském divadle na Vinohradech. Tam se seznámila s Andulou Sedláčkovou, která vlastnila s manželem Maxem Urbanem filmovou výrobnu Asum, v jejíž produkci vznikla v roce 1914 komedie Noční děs. Růžena v ní dostala svoji první roli záletné paní Fialové a nevěrnice a svůdnice si pak zahrála ještě v dalších filmech němé éry. Teprve zvukový film jí ale umožnil naplno se uplatnit.
Anton Špelec, ostrostřelec:
Paní Morálka
Jako jedna z mála dokázala s elegancí a noblesou předvést, jak nepostradatelný a zásadní je pro herce dokonalý mluvený projev, doprovázený výraznými gesty, a navíc okořeněný jedinečným důvtipem a smyslem pro humor. „Byla herečkou výrazně komického fondu a hrávala především temperamentní a brebentivé groteskní dámy z velkoměstské a aristokratické společnosti, navlečené do skvělých toalet.“ To napsal jistý publicista o jejích rolích v divadle a platí to i pro většinu jejích postav filmových. Díky osobitému slovnímu projevu a intonaci byla často obsazována do rolí přísných dam z vyšších kruhů, které se pohoršují nad úpadkem mravů a považují za nutné tuto neblahou situaci neustále komentovat a ironizovat. Její filmoví manželé pak byli většinou zakřiknutí a ušlápnutí podpantofláci.
Švadlenka:
Královna vkusu a elegance
V osobním životě byla ale pravým opakem svých filmových hašteřivých a panovačných paniček. Milá, vtipná, dobrosrdečná a příjemná dáma milovala přírodu a velmi ráda jezdila na rekreaci do lázní. Jejím nejoblíbenějším místem byly slovenské lázně Sliač. Stejně jako noblesou a elegancí vynikala také inteligencí, pílí, pracovitostí, cílevědomostí, pevným rozhodováním i jistou dávkou konvence. Její velkou vášní bylo sbírání a vytváření nejrůznějších šperků a módních ozdob. Milovala drahé kovy stejně jako bižuterii či šperky ze všedních materiálů, které měly šmrnc. Totéž platilo o módě, v níž dokázala s přehledem kombinovat vrcholně luxusní kousky s naprosto obyčejnými, přičemž výsledek byl vždy ohromující. Šperky si ráda sama navrhovala a současně i vyráběla. Traduje se, že před jejím kreativním viděním neunikl ani kovový řetízek z WC, který využila k výrobě náhrdelníku. Měla prostě mimořádný cit pro skutečnou krásu a vytříbenou eleganci.
Rozkošný příběh:
Bez čeho se neobešla
Povýšený a kritický pohled velmi ráda podporovala použitím lorňonu (brýlová skla, zasazená do obrouček s jednou nožkou na přidržování) nebo cvikrem neboli skřipcem bez nožek, který se nasazoval přímo na nos. Potrpěla si na nápadné náramkové hodinky, výrazné šperky, modelové kabelky a neobvyklé výstřední klobouky. Navzdory prvorepublikovému stylu, který kladl důraz ve vysoké módě na střídmou eleganci, milovala nápadné černobílé střevíčky, samozřejmě ale musely ladit s celým outfitem. Jejím velmi častým společníkem i před kamerou byl i malý psí mazlíček, který ji doprovázel i v soukromí a významně přispěla k popularitě plemene pražský krysařík. Po druhé světové válce už ale nová filmová tvorba nenabízela pro její typ dam dostatek prostoru, takže v roce 1948 opustila dokonce i jeviště vinohradského divadla, údajně ze zdravotních důvodů.
Advokátka Věra:
Život jako jeden velký film
Po pár letech se jí podařilo znovu před kameru vrátit a příležitost dostala především v snímcích režiséra Václava Kršky. Mimo jiné si zahrála v poetické romanci Řeka čaruje, v životopisném dramatu Mikoláš Aleš či v poetickém dramatu Stříbrný vítr. Naposledy stanula před kamerou v roce 1955 v komedii Miroslava Cikána Muž v povětří. O filmu říkávala, že je její láskou na celý život, a podřídila mu ho do posledního detailu. Zda se skvěle rozjetá kariéra stala i příčinou její bezdětnosti, nebylo nikdy potvrzeno, příčina byla ale pravděpodobně jiná. Provdala se za producenta Rudolfa Šlemra, který byl jedním ze zakladatelů filmových ateliérů v pražské Hostivaři, které fungují dodnes. V letech 1925 až 1928 byl předsedou Filmové ligy československé, na jejíž půdě se jeho žena usilovně snažila o zrovnoprávnění filmu s divadlem jako nového kulturního fenoménu. Zemřela 24. srpna 1962, čtvrt roku před svými šestasedmdesátými narozeninami.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Česká televize, Český film, Semanovice Ondřeje Suchého, Encyklopedie města Plzně, Český rozhlas, Michaela Košťálová: Růžena Šlemrová – Pikantní dáma, FDB)

Vložil: Adina Janovská